Kdo je Dom Thomas Aquinas Ferreira da
Costa? (2016)
Svědectví o
kandidátovi na nového biskupa
Carlos Nougué (Profesor studijního domu sv.
Anselma v klášteře Svatého
kříže)
***
Miguel
Ferreira da Costa se narodil v roce 1954 v Brazílii. Než započal
právní kariéru, studoval na univerzitě sv. Benedikta v Riu de Janeiru, kde
jsem měl možnost být během krátkého času jeho spolužákem. Angažoval se
v tradicionalistickém a protimodernistickém hnutí organizovaném kolem
Gustava Corcaa a časopisu Permanencia;
pak započal svůj život „věrného bojovníka a veterána pokoncilní války za Víru“,
jak napsal biskup Williamson. Začal, jak jsem řekl, studovat práva, ale odešel,
aby se stal mnichem se jménem Thomas Aquinas ve francouzském klášteře v Le
Barroux, jehož představeným byl v té době Dom Gérard; a byl vysvěcen na
kněze v roce 1980 v Écône arcibiskupem Lefebvrem. Mohl se pak těšit
přátelství, příkladu a učení zakladatele FSSPX.
Do Brazílie
přišel se skupinou mnichů z Le Barroux, aby založil klášter Svatého Kříže
v Nova Friburgo v Riu de Janeiru v Brazílii. Avšak mezitím Dom
Gérard proti přáním arcibiskupa Lefebvra směřoval k dohodě
s koncilním Římem, čemuž Dom Thomas Aquinas také odporoval. Roztržka byla
nevyhnutelná. Klášter Svatého Kříže se, s podporou arcibiskupa Lefebvra
Domu Thomasovi, stal nezávislým, ale vůči FSSPX přátelským. Arcibiskup Lefebvre
vskutku napsal v dopise Domu Thomasovi, v dopise, jejž jsem měl tu
výsadu číst, něco takovéhoto: Musíte ctít a konzultovat s biskupy FSSPX, ale
nemají nad vámi jurisdikci, protože, jako představený kláštera, musíte mít
autonomii.
Ale vztah
mezi Domem Thomasem, jeho klášterem a FSSPX se stával obtížným, zvláště
s přiblížením FSSPX k nemodernistickému Římu. Když Benedikt XVI.
vydal svoje Motu Proprio o „mimořádném ritu“, Dom Thomas Aquinas odmítnul
zpívat na nedělní mši Te Deum, jak
žádal biskup Fellay k oslavě tohoto papežského dokumentu, a zvláště za
„snětí exkomunikací“ tímtéž papežem. Dom Thomas napsal biskupovi Fellaymu
dopis, kde řekl, že nebude následovat jeho kroky k dohodě s koncilním
Římem. O něco později se v klášteře objevili (jsem očitým svědkem) biskup
De Galarreta a P. Bouchacourt, aby Domu Thomasovi řekli, že má 15 dní na
opuštění kláštera, jinak klášter nedostane pomoc a svátosti (včetně kněžských svěcení)
od FSSPX.
Napsal jsem
biskupovi Fellaymu, abych si na tuto nespravedlnost stěžoval, a obdržel jsem
následující odpověď: „Dokud neopustí klášter, nedostane tento naši pomoc.“
Odpověděl jsem: „Měl bych stejný mentální problém, protože jej znám dvanáct
let, a nikdy jsem si jej neuvědomil.“ Bylo to skutečně něco velmi podobného
stalinismu a jeho psychiatrickým léčebnám pro odpůrce.
Pak Dom
Thomas váhal: kdyby opustil klášter, znamenalo by to, co se týče Víry, jeho
zničení. Kdyby však zůstal, připravil by jej o všechnu potřebnou pomoc. Tehdy
jako záchrana přišel biskup Williamson: náš anglický biskup napsal dopis Domu
Thomasovi, v němž klášteru zaručil všechny svátosti; tak v něm mohl
Dom Thomas zůstat. To stačilo, aby všichni z nás reagovali: byl to počátek
toho, co je nyní známé jako Odpor, který měl jako svůj první orgán webové
stránky nazvané SPES, které jsou dnes mimo provoz, protože sehrály roli, jež
jim byla přisouzena. Klášter se pak stal přijímacím místem pro kněze, kteří,
když chtěli opustit FSSPX kvůli zradě svých představených, váhali odejít,
protože neměli kde žít. Byl místem vysvěcení biskupa Faureho a nyní bude místem
vysvěcení Doma Thomase Aquinase Ferreira da Costy samotného, mého duchovního
otce a nejbližšího přítele, jehož mi Bůh mohl dát. Ano, jsem jeho synem a synem
kláštera Svatého Kříže, a bylo to zde v tomto koutku světa, kde jsem
poprvé mohl ucítit nejpříjemnější vůni svatosti.
Zdroj: Non Possumus
Překlad: D.
Grof