Kardinál
Ottaviani o zjeveních ve Fatimě (1967)
Proslov Jeho Eminence kardinála
Ottavianiho k 50. výročí zjevené ve Fatimě
11. února
1967 se v Římě v Antonianu slavilo 50. výročí zjevení ve Fatimě. Tento
proslov při té příležitosti přednesl kardinál Ottaviani, pro-prefekt Kongregace
pro nauku Víry.
Poznámka překladatele: Ačkoliv je tento text do určité míry
obsahově překonaný, je dobré si jej připomenout. Za prvé proto, že nepřímo
potvrzuje fakt, že ve skutečnosti zřejmě existují dvě „třetí fatimská tajemství“.
A za druhé, a to je podstatnější, tento článek nám připomíná úlohu laiků
v této věci a obrací naši pozornost k modlitbě a pokání.
***
Je-li toto téma tajné, jak bych jej
mohl odkrýt?
V každém případě se budu
věnovat některým otázkám, které se týkají „fatimského tajemství“.
Poprvé jsem byl ve Fatimě
v roce 1955.
Když jsem vyšplhal na svah, který by
mě dovedl ke Cova da Iria, již jsem byl povznesen zbožností, duchem oběti a
modlitby, o nichž tolik dětí z lidu přinášelo důkaz, když šplhaly na svah
a nesly si jídlo a vše, co potřebovaly, aby přečkaly noc v upomínce na
událost z 13. října 1917.
Když jsem tam, do Cova da Iria,
dorazil, zdálo se mi, jako bych vstupoval do domu své Matky. Zdálo se, že
slyším, jak mi moje matka říká: „Modlitba, pokání!“
Všichni tito dobří lidé, tisíce a
tisíce lidí, kteří přečkali noc venku při modlitbě a zpěvu, zpěvu a modlitbě, zatímco
světlo tisíců svíček osvětlilo rozlehlé náměstí před bazilikou – všichni tito
lidé na mě skutečně působili dojmem, že dobře chápou ducha fatimského
poselství.
Tři fatimská
poselství
Když Nejsvětější Panna Maria
vstoupila svou panenskou nohou na půdu Cova da Iria (jíž tímto posvětila),
svěřila malé Lucii tři tajemství. Jedno se týkalo Luciina nejintimnějšího
rodinného cítění – předpověď, že její bratříček František a její sestřička
Hyacinta brzy odejdou do nebe. Proroctví se brzy poté naplnilo.
V bazilice, která byla v Cova da Iria postavena jsou vpravo a vlevo
od hlavního oltáře náhrobní kameny, pod nimiž smrtelné ostatky Hyacinty a Františka
očekávají slavný den vzkříšení, zatímco jejich duše jsou blahoslavené
v nebi. Když jsem se Lucie zeptal, co chce, abych od ní vzkázal Svatému
otci, její cit mnou pohnul. Když pomyslela na svého bratříčka a sestřičku,
řekla: „Řekněte papeži, že by mohl uspíšit případ jejich blahořečení.“
Doufáme, že Luciino přání se splní
tak brzy, jak to bude možné.
Říkal jsem, že tam v Cova da
Iria se cítíte, jako byste byli v domě vlastní Matky, je to jako když
slyšíme hlas své Matky, která nám opakuje: „Modlitba a pokání!“.
Svět propůjčil svůj sluch Luciině
poselství. V tomto poselství byl soukromý aspekt týkající se jejího bratra
a sestry. Byla zde i část týkající se celého světa (vyzývala svět
k modlitbě a pokání). Nakonec zde byla třetí část těch věcí, jež jí svěřila
Panna Maria. A tyto věci jí svěřila nikoliv pro ni [Lucii], ani pro svět –
alespoň v tu chvíli ne – ale pro Kristova náměstka.
Jan XXIII.
prostudoval tajemství a vrátil jej do archivu
A Lucie zachovala tajemství.
Nepromluvila, i když to neznamená, že jsme se nesnažili přimět ji hovořit. Ano,
obíhají „fatimská tajemství“, jež jsou jí připisována. Nevěřte jim! Lucie
zachovala tajemství.
Co také Lucie učinila, aby
uposlechla Nejsvětější Pannu Marii? Napsala na list papíru v portugalštině
to, o co ji Svatá Panna požádala, aby to řekla Svatému otci.
Poselství nemělo být otevřeno před
rokem 1960. Zeptal jsem se Lucie: „Proč toto datum?“ A ona mi odpověděla:
„Protože pak se to bude jevit „mas claro“
(jasnější).“ To mě nutí myslet si, že toto poselství mělo prorocký ráz právě
proto, že proroctví – jak je vidíme v Písmu svatém – jsou zakryta závojem
tajemství. Obecně nejsou vyjádřena zjevným, jasným jazykem, který je
srozumitelný celému světu. Exegeti dnes stále ještě interpretují proroctví
Starého zákona. A co říct například o proroctvích obsažených v Apokalypse?
Lucie řekla, že v roce 1960 se budou poselství jevit jasnější.
Obálka obsahující „fatimské
tajemství“ byla uzavřená předána biskupovi z Leiry, a ačkoliv Lucie řekla,
že si ho může přečíst, biskup si ho přečíst nechtěl. Chtěl respektovat
tajemství kvůli Svatému otci. Dal ji [obálku] apoštolskému nunciovi (tehdejšímu
monsignorovi Centovi, dnes zde přítomnému kardinálovi), který ji věrně předal
na Kongregaci pro nauku Víry, jak byl požádán. To mělo zabránit možnosti, aby
se něco tak delikátního a neurčeného k veřejnému užití, mělo
z jakéhokoliv důvodu, třeba i náhodného, dostat do cizích rukou. Tajemství
tedy doputovalo na Kongregaci – stále zapečetěné – a bylo předáno Janu XXIII.
Papež otevřel obálku a přečetl si jej. Ačkoliv je text napsán
v portugalštině, papež mi následně řekl, že jej celý pochopil. Pak on sám
vložil tajemství do jiné obálky, zapečetil ji a uložil ji do jednoho
z těch archivů, které jsou jako hluboká jáma, černá, černá, na jejíž dno
papíry dopadnou a lidé nic nevidí. Je proto těžké říct, kde se „fatimské
tajemství“ nyní nalézá.
Důležité je
veřejné poselství o modlitbě a pokání
Co je však důležité, a co se musí
světu sdělit, je to, co je obsaženo ve veřejném poselství, jež se stalo
všeobecným a rozšířilo se po celém světě, a díky Bohu, je to přijímané celým
světem s pozorností. Jinou věcí je vědět, zda svět [toto poselství] uvedl
do praxe dle přání Nejsvětější Panny Marie, která nás vyzývala k modlitbě
a pokání, abychom se vyhnuli trestům v knize Boží Prozřetelnosti pro svět,
který tak špatně nakládá s dary Boží milosti.
Umíte si představit, kolik novinářů
a dobrých kněží, kteří chtěli napsat něco o „fatimském tajemství“ přišli, aby
Lucii pokoušeli. Ona však byla skutečně příkladná, nepromluvila.
Nevěřte těm, kteří říkají, že od
Lucie slyšeli to či ono. Já, který jsem měl milost a dar číst text tohoto
tajemství – ačkoliv jsem příliš mlčenlivý, protože jsme vázán tajemstvím – mohu
říct, že u všeho, co se šířilo... (před pár dny regionální noviny psaly o
„fatimském tajemství“ a přinesly jeho text) ...si můžete být docela jisti, že
skutečné tajemství, je přechováváno tak, že jej nějaká osoba nemůže vidět. Nedá
se nic dělat, než se držet toho, co je zveřejněno. Na čem záleží, je veřejné
fatimské poselství. Tajemství je důležité pro Svatého otce, jemuž bylo určeno.
On je adresátem tajemství. Jestliže se adresát tajemství nerozhodnul říct: „Je
čas jej odkrýt světu!“, pak se musíme držet jeho moudrosti, chce-li jej zachovat
v tajnosti.
To, na čem však záleží, jak jsem
řekl, je, abychom věděli, jak uzpůsobit svůj život, své jednání a své aktivity v
duchu zveřejněného poselství. Je tomu tak proto, že Lucie měla povinnost nejen
předat papeži utajené poselství, ale také oznámit světu veřejné poselství,
které lze shrnout v těchto dvou slovech: „modlitba a pokání!“.
Svatá Panna již tato dvě slova řekla
v Lurdech. Dnes, když si připomínáme svátek zjevení Nejsvětější Panny
Marie ve Fatimě, musíme si spojit tato dvě vyjádření dobroty Panny Marie,
která sestoupila z nebe a položila svou panenskou nohu na tuto půdu, aby
ji posvětila, a také, aby ji vedla k lepším cestám. Musíme usilovat o to,
abychom se ujistili, že fatimské poselství má dopad, pro nějž bylo světu
adresováno, skrze naše jednání, naše modlitby, naše příklady, všechny
křesťanské ctnosti, jež musíme praktikovat, zvláště skrze modlitbu a pokání.
Fatimské
poselství a Církev mlčení
Byla také zdůrazněna spojitost mezi
fatimským poselstvím a stavem Církve v jistých regionech, kde pociťuje
váhu pronásledování, kde lidé bojují proti náboženství.
Zde je to poselství. Ve veřejném
poselství je zde zaprvé poselství naděje, obrácení a to také může být uspíšeno
modlitbami všech těch, kteří mají oddanost vůči Naší Paní fatimské.
Ano, v tento den slavíme
mariánský svátek, zjevení ve Fatimě, musíme se vrátit k Neposkvrněné,
která se zjevila ve Fatimě a v Lurdech, aby dala světu útěchu vidět
uskutečněná přání, která jsou vznášena v srdci, v duchu,
v modlitbách, v duši každého křesťana.
Je zcela pravda, že pronásledování
ještě existují. Ještě existují země, jež jsou pod útlakem pronásledovatele,
tyrana. Existují některé regiony, jež jsou vyhlazovány, pokryty popravišti,
křížem a vězeními – vězeními, která jsou posvěcována mnoha mučedníky – musíme
však doufat. (5)
Již se začínají objevovat jistá
znamení, počátek nových situací, dá se říct. Možná jsem optimistický, ale zdá
se mi, že Nejsvětější Panna Maria nás inspiruje k tomu, abychom měli
důvěru. Jestliže sestoupila z nebe, jestliže posvětila svou panenskou
nohou francouzskou a portugalskou půdu, stejně jako tolik jiných zemí, kam
sestoupila a zjevila se, pak to také učinila, aby nás povzbudila.
Je však pravda, jak je vidět
v mnoha jiných proroctvích – protože se domnívám, že fatimské poselství má
ráz poselství, když Lucie řekla, že v roce 1960 se bude jevit jasnější –
že je zde znamení, které je svého druhu skryté. Není to jazyk, který je zcela
zjevný a jasný. Doufáme proto, jak jsem řekl, že znamení, jež byla dána, jsou
ve shodě s touto nadějí, jíž může člověk získat z fatimského
poselství. Panna Maria se také jistě zjevila, aby nám řekla, že možná budeme
muset trpět – vskutku předpověděla utrpení války, jíž jsme všichni byli svědky
a oběťmi – přišla však do světa také, aby nám dala naději.
Ona je Matkou důvěry. My všichni
víme, že se jí máme dovolávat jako „původce své naděje a důvěry“. Nu, protože
nám tuto naději dává, modleme se, aby pro nás získala to, co si všichni
přejeme, co všichni máme na srdci, konkrétně, aby mohla přijít vláda Kristova,
v Kristově pokoji.
V jistých zemích již existují
výmluvné známky, které jsou jako vodítka vývoje, jako znamení úspěchu toho typu
ekumenismu, který vždy sbližuje lidi bratrským způsobem, včetně těch, kteří
nejsou katolíci, ale oprávněně jsou hrdí na to, že nosí jméno křesťané. Mezi
těmito znameními je vše, co papež dělá pro mír, vítané. Přirozeně zachovám
nezbytnou mlčenlivost, ale právě včera mi bylo řečeno, že byly
v posledních pár dnech přijaty nové kroky k usnadnění vyřešení
vietnamského konfliktu. Jestliže je nám tedy dáno tolik znamení, jež nám umožňují
doufat, že při tomto 50. výročí událostí ve Fatimě bude Panna Maria nějakým
způsobem manifestovat svou laskavost ke svým dětem, že dá nějakou novou naději
křesťanskému světu, pak musíme říct: vítejme toto znamení Panny Marie;
urychleme věci svými modlitbami.
Kéž tedy nasloucháme tomu, co nám
Panna Maria říká z Fatimy: pozvedněte své hlavy, protože vaše vykoupení je
na dosah.
A naše odpověď vyvěrá jako pokřik Fiat! Fiat!
Zdroj: Catholic Stand
Překlad: D.
Grof