Rozhovor arcibiskupa Lefebvra pro časopis Fideliter (1988)

 

Rozhovor arcibiskupa Lefebvra pro časopis Fideliter (1988)

Časopis Fideliter č. 66, listopad-prosinec 1988

Biskup Tissier de Mallerais vysvětil 25. září 1988 sedm kněží v Écône ve Švýcarsku a biskup Bernard Fellay, další ze čtyř biskupu vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem, vysvětil 1. října 1988 tři v Zaitzkofenu v Německu. Tato svěcení představují nejdůležitější kroky po biskupských svěceních. Po [kněžských] svěceních poskytla Jeho Excelence arcibiskup Lefebvre rozhovor časopisu Fideliter.

Fideliter: Jaké jsou vaše pocity po těchto svěceních?

Arcibiskup Lefebvre: Nemohu cítit nežli radost. Bylo to skutečně toto přání zajistit kontinuitu předávání katolického kněžství, co mě vedlo k tomu, abych vysvětil čtyři biskupy.

Bylo to mé přání – vidět, že dílo pokračuje. Byl to pocit, který jsem již zakusil, když jsem předal funkci generálního představeného Bratrstva P. Schmidbergerovi. Přiznával jsem, že budu šťastný, když mi dobrý Hospodin poskytne ještě několik let života, abych viděl pokračování Bratrstva. Nyní tu existují znamení, že přetrvá, že vydrží, a že bude sílit. Jsem šťastný, že můj biskupský úřad nebude poslední věrný Tradici a že Tradice bude pokračovat, i kdybych měl nyní umřít. Skutečnost, že máme biskupy, má prvořadou důležitost.

Jistě to nebylo snadno učiněné rozhodnutí. 2. ledna 1988 jsem napsal P. Aulagnierovi: „Podívejte, začíná nový rok; bude to rok velkých rozhodnutí, ať již budou návrhy Říma dobré nebo ne. Jsem si takřka jistý, že budou nepřípustné a že budeme v díle Církve muset pokračovat bez podpory Vatikánu. Bude to rok biskupů Bratrstva, bude-li to Boží vůle – doufejme, že to bude zdrojem požehnání. Ten, kdo vyslovuje požehnání, také vyslovuje soudy...“

V tomto duchu jsem šel na rozhovory, u nichž jsem se obával, že nebudou úspěšné.

Na konci července na konferenci chilských biskupů pronesl kardinál Ratzinger tvrdá slova, co se týče katastrofálních dopadů Druhého vatikánského koncilu, aniž by určil jejich příčinu.

Ano, vskutku. Vyzýval ke zpytování svědomí ohledně „post-schizmatu“. Navrhoval tři oblasti úvah.

1)      Otázka příliš desakralizované liturgie.

2)      Zda bylo chybou prezentovat Druhý vatikánský koncil jako superdogma vymazávající celou Tradici Církve.

3)      To, že koncilní dokumenty nemají všechny stejnou důležitost.

Kardinál řekl, že mnozí v arcibiskupu Lefebvrovi vidí vůdce a schopného mistra... Člověk musí vzít v potaz pozitivní prvky, které dnes v Církvi nenalézají životně důležité místo. Vyjádřil názor, že budou-li tyto oblasti napraveny, „schizma“ arcibiskupa Lefebvra nepřetrvá. Jaké mohou být vnitřní pocity tohoto kardinála? Člověk je nucen uznat, že podle kardinála se člověk musí vrátit ke koncilu.

My jsme skutečně měli malou naději, že se něco ve Vatikánu změnilo; zvláště po návštěvě kardinála Gagnona a Mons. Perla a jejich prohlášeních jsem doufal, že věci v Římě by se mohly zlepšit.

Pak však, když jsme odhalili jejich hlubší úmysly na setkáních, při rozhovorech ohledně Protokolu a v Protokolu samotném, uvědomil jsem si, že se nic nezměnilo. Stáli jsme před cihlovou zdí. Doufali, že zruší Tradici. To je opravdu postoj Říma, papeže, kardinála Ratzingera, kardinála Mayera, kardinála Casaroliho... Všichni tito lidé zoufale lnou ke koncilu, k těmto „novým letnicím“, k reformě Církve. Nechtějí jej opustit.

Kardinál Ratzinger to pro velké frankfurtské noviny Die Welt řekl otevřeně v rozhovoru o svěceních: „Je to nepřijatelné, člověk nemůže přijmout, že by v Církvi byly skupiny katolíků, kteří nenásledují všeobecný způsob myšlení biskupů ve světě.“

Tady to máte, je to jasné!

Na chvíli jsem si myslel, že se v něm něco změnilo, ale musel jsem uznat, že vše, co učinil, bylo s úmyslem potlačit skupinu, kterou jsme formovali, a přivést nás zpět ke koncilu. Bylo by chybou přičítat toto přání pouze kardinálu Decourtrayovi a francouzským biskupům; je to postoj Říma. Jediným rozdílem je, že Vatikán má více možností poskytnout některé věci, aby přitáhnul tradicionalisty a pak později, aby je zničil a přivedl zpět ke koncilu. Je to jen otázka římské diplomacie.

Francouzští, němečtí a švýcarští biskupové nejsou šťastní ze skupin, jimž teď Řím poskytnul některé výsady. Řekli tedy Vatikánu: „Nedávejte nám takové skupiny. Nevíme, co s nimi dělat! Budou způsobovat potíže. My jsme je odsoudily a vy nyní říkáte, že mají právo, dělat co chtějí. Takhle to jít nemůže.“

Nepřekvapovalo by mě, že budou konflikty mezi biskupy a Římem. Některé již započaly. Nedávno Mons. Henri Schwery jménem švýcarských biskupů učinil agresivní prohlášení proti Římu, které říkalo, že je „nepřijatelné, že byly tradicionalistům poskytnuty takové ústupky, aniž by se to s nimi [švýcarskými biskupy] konzultovalo. Nekonzultovalo se to s nimi a Řím způsobil nepořádek v jejich diecézích.“ (1)

Nebudu proto překvapen, jestliže během příští biskupské schůze ve Francii, Německu a Švýcarsku nastanou agresivní reakce proti Římu. Vatikán bude doveden k tomu, aby těm, co nás opustili, řekl: „Musíte přijmout koncil; musíte přijmout novou mši. Nesmíte být tak zatvrzelí.“

Vatikán „je dostane“! Je nemožné, že by tomu mělo být jinak.

Kardinál Oddi nedávno prohlásil: „Jsem přesvědčen, že toto rozdělení nepotrvá dlouho a že arcibiskup Lefebvre bude brzy zpět v římské Církvi.“ Jiní říkají, že papež a kardinál Ratzinger cítí, že „aféra Lefebvre“ není uzavřená. Ve svém posledním dopise Svatému Otci (2) jste prohlásil, že čekáte na příhodnější dobu na návrat Říma k Tradici. Co si myslíte o možném znovuotevření dialogu s Římem?

Nemáme stejný náhled na smíření. Kardinál Ratzinger jej vidí jako naše omezení, přivedení nás zpět k Druhému vatikánskému koncilu. My jej vidíme jako návrat Říma k Tradici. Neshodujeme se; je to rozhovor hluchých. Nemohu mnoho hovořit o budoucnosti, mám ji za sebou, ale budu-li ještě chvíli naživu a za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne.

Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia IX., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Jste v plném společenství s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný.“

Pozice pak budou jasné.

Nejde o málo. Nejsme spokojení, když nám říkají: „Můžete sloužit tradiční mši, musíte však přijmout koncil.“ Co nám odporuje, je nauka; to je jasné.

To je to, co Dom Gérard neviděl, a co ho zmátlo. Dom Gérard vždy chápal liturgii a mnišský život, nechápe ale jasně teologické problémy koncilu, zvláště náboženskou svobodu.

Nechápe zlý úmysl těchto omylů. Nikdy si s tím příliš nedělal starosti. To, co se ho dotklo, byla liturgická reforma a reforma benediktinských klášterů. Opustil Tournay a řekl: „To nemohu přijmout.“

Pak založil mnišskou komunitu s [tradiční] liturgií a benediktinským duchem. Velmi dobře, skvělé. Nedocenil však dostatečně, že tyto reformy, které jej vedly k opuštění svého kláštera, byly důsledkem omylů v koncilu samotném.

Pokud mu zaručí, co chtěl – tohoto mnišského ducha a tradiční liturgii – má, co chtěl, a zbytek je mu lhostejný. Upadl však do pasti: ti druzí se nevzdali ničeho ze svých mylných principů.

Je to smutné, protože je zde okolo šedesáti mnichů, dvaceti kněží a třiceti jeptišek. Je tu skoro sto zmatených mladých, jejichž rodiny mají obavy nebo jsou dokonce rozděleny. Je to pohroma.

Jeptišky z kláštera Notre Dame de l´Annonciation vám zůstávají velmi oddané.

Ano, skutečně. Přišly, aby projevily své sympatie. Já však neusiluji o jejich sympatie, ale spíše o to, aby nadále lpěly na Tradici. Jsou ochotné podrobit se modernistické autoritě? V tom skutečně tkví ta otázka. Bude-li to třeba, musí se oddělit od Doma Gérarda, aby si udržely Víru a Tradici.

Přinejmenším klášter [Santa Cruz Doma Tomáse Aquina] v Brazílii odmítnul následovat Doma Gérarda a to je důležitý bod.

Jsem přesvědčen, že to, co přispělo ke ztrátě Doma Gérarda, bylo jeho přání otevřít se těm, kteří nejsou s námi a kteří by mohli mít prospěch z následování Tradice. Bylo to tématem toho, co napsal ve svém dopise přátelům kláštera dva roky po svém příchodu do Le Barroux. Říkal: „Budeme se snažit nemít tento kritický, neplodný, negativní přístup. Budeme se snažit otevřít své dveře všem těm, kteří by, ačkoliv možná nesdílí naše ideje, milovali [tradiční] liturgii, aby i oni mohli mít prospěch z mnišského života.“

Od té doby jsem měl obavy a považoval jsem to za nebezpečnou operaci. Bylo to otevřením Církve světu a člověk musí přiznat, že to byl svět, který obrátil Církev. Dom Gérard sám se nechal infikovat prostředím, které ve svém klášteře uvítal. Řím může být pyšný, že vyhrál velkou bitvu a že udeřil na správném místě. Je to smutné...

Věříte v budoucnost Bratrstva sv. Petra?

Je to přízračné bratrstvo. Okopírovali náš statut a vše, co jsme udělali.

Dokonce i kardinál Oddi byl skeptický ohledně jeho budoucnosti a sám se odvolával na předešlé pokusy Říma znovu začlenit seminaristy Bratrstva sv. Pia X.

 ...Za rok, rok a půl mohou být požádáni, aby se vrátili do svých diecézí... Budou si muset zvolit kněze z diecézí, aby pečovali o jejich seminaristy. Budou muset rok počkat a složit zkoušku než budou uznáni. Jak mohou vidět, že si s nimi zahrávají? Přišli do Říma, aby se svěřili do jejich rukou s nadějí udržení Tradice, a již jsou odmítáni. „Nemáte dovoleno učit ve vašem semináři. Musíte nejprve složit zkoušku, protože vám nevěříme.“ To je neuvěřitelné. Ukazuje to, že v Římě existuje vůle zrušit Tradici.

To je také důvod proč nám nechtějí dát biskupy. Řím nechtěl tradiční biskupy. Proto je svěcení rozzlobila a způsobila tak strašný šok. Je to jako kámen, který trefil Goliáše.

Exkomunikovat nás poté, co sňali všechny jiné exkomunikace, je cílem jejich ekumenismu. Jak si mohou představovat, že ti, se kterými si chtějí potřást rukama, jim budou věřit, když exkomunikují ty, kteří se drží Tradice?

Poslední číslo Fideliter mělo titulek „Řím je vyvedený z míry“. To je pravda; oni nevědí, co dělat – když napadají nás, napadají Církev všech časů a to Dobrý Hospodin nemůže dovolit.

Poznámky:

1)      „Mons. Henri Schwery, předseda Švýcarské biskupské konference, veřejně bědoval nad ´nedostatkem otevřenosti Vatikánu, pokud jde o některé tradicionalistické komunity.´ Podle Schweryho neexistují mezi ´Svatým stolcem a místními biskupy´ otevřené vztahy a vyjednávání, a dle jeho názoru by Komise měla nadále fungovat jen ´za podmínky, že bude biskup daného místa informován a konzultován.´“ (30 dní, č. 6, říjen 1988)

2)      2. června 1988.

Zdroj: The Recusant č. 24 březen 2015

Překlad: D. Grof