▼

sobota 24. října 2015

Komentář Eleison CDXXXII – Biskupská synoda (2015)


Komentář Eleison CDXXXII – Biskupská synoda (2015)
(432)
24. října 2015
BISKUPSKÁ SYNODA
Když se třítýdenní schůze katolických biskupů z celého světa 4. října v Římě zahajovala, aby prodiskutovala otázky ohledně rodiny, mnozí katolíci se obávali, že podkope neměnnou mravní nauku Církve, zvláště proto, že je papež František tak odhodlaný přiblížit se nemravnému modernímu člověku. Tradičně smýšlející katolíci však byli povzbuzení tím, že se objevil velký odpor ze strany mnoha prelátů Novocírkve před i během synody vůči jakémukoliv takovému podkopání. Výsledky synody budou známy teprve zítra, jisté věci jsou však jasné, ať již budou tyto výsledky jakékoliv.
Za prvé ať nikdo neříká, že v mainstreamové katolické Církvi již nezbylo nic katolického.  Konciliarismus mohl docela dobře infikovat víru a mravy mnoha, dokonce i většiny jejích prelátů, ale tvrdit, že všichni z nich jsou naprosto zkažení, je velké bezpráví a přílišné zjednodušení.  Velký počet z nich zjevně dělá, co může, aby hájili Boží mravní zákon.
Za druhé, tito (v tomto ohledu) dobří muži však bojují ze slabé pozice, protože dogma je základem morálky a Novocírkev s Druhým vatikánským koncilem dogma opustila. Dogma zakládá mravy, protože například, jestliže Bůh, nebe a peklo neexistují (dogma), proč bych pak měl být poslušen Desatera (mravy)? A Druhý vatikánský koncil svou Deklarací o náboženské svobodě zničil dogma protože, jestliže, jak učil, musí stát uznávat právo všech svých občanů praktikovat veřejně náboženství dle své volby, pak Ježíš Kristus nemůže být Bohem, protože pokud je, pak stát pocházející od Boha stejně jako všichni lidé, kteří jej tvoří, pocházejí od Boha, nemůže zaručovat žádné takové právo pro náboženství, která popírají, že je Bohem, a zaručovat takové právo pro něj znamená nepřímo popírat, že Ježíš je Bůh. Proto padesát let před synodou Druhý vatikánský koncil podkopal předem všechny pozdější obhájce křesťanských mravů, jakkoliv slušní mohou jako lidé být, pokud nezavrhnou Druhý vatikánský koncil.
Proto, za třetí, jak John Vennari argumentuje (člověk nemusí souhlasit se vším, co říká), klíčovou lstí těch na synodě, kteří usilují o změnu katolických mravů, je „obrácení k člověku“, které leží pod povrchem všeho z Druhého vatikánského koncilu. Zde je ta lest: „Boží Církev je pro člověka. Pravda, Bůh se nemůže změnit, ale jeho Zákon musí pasovat člověku a včerejší Zákon již nepasuje dnešnímu člověku. Proto se Zákon musí přizpůsobit moderní době.“ Katolická Církev však byla vyzdvižena Kristovou krví, aby nestahovala Boha dolů k člověku, ale aby pozvedávala člověka k Bohu a aby mu skrze Krista poskytovala prostředky, aby byl takto pozdvižen.
A za čtvrté, jak říká Michael Voris (člověk nemusí souhlasit se vším, co říká), synoda je plná „biskupského blábolení“. Je to proto, že mnozí novobiskupové nikdy nebyli patřičně vzděláni v katolické nauce, ve skutečnosti se možná docela dobře naučili, že neexistuje nic, jako je neměnná pravda. Díky Druhému vatikánskému koncilu je jejich myšlení zmítáno mezi mravy a antimravy všech náboženství světa. Nemůže být žádný div, je-li jejich myšlení zmítáno a pusa jim volně povídá.
A za páté, jak říká ctihodný kolega z Bratrstva sv. Pia X. (dříve byl v těchto „Komentářích“ kritizován), i kdyby se měla synoda uzavřít zítra se zcela katolickými závěry, stejně byl Boží mravní zákon podkopán pouhou skutečností, že byl v zásadních bodech oficiálně a veřejně po dlouhou dobu zpochybňován. Navíc se zdá tato synoda jistě zakládat i pravé závěry nikoliv na objektivní pravdě, ale na hlasování biskupů, aby se liberálové mohli vrátit příští nebo přespříští rok pro hlasování, které půjde jedno po druhém, dokud nakonec nedosáhnou, co chtějí. Hra na hlasování patří jim.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof