Komentář Eleison CDXXXI – Otcovské trápení (2015)
(431)
17. října
2015
Vaše
Excelence,
promiňte, že
vás obtěžuji, ale jsem otcem zodpovědným za to, abych dostal mnoho dušiček, jež
mi Bůh svěřil, do nebe, a nikdy jsem nebyl tak ztracen nebo zmaten ohledně
toho, jak to udělat, jako jsem nyní. Snažím se necítit beznadějně, když vidím
svůj katolický svět i zbytek světa ve vývrtce, jak se chystá zřítit a shořet.
Úředník v dnešních Spojených státech se dostane do vězení, jestliže
odmítne stvrdit manželství stejného pohlaví. Co dál? Já však přece stále
doufám, protože Bůh nám dal mnoho dětí a další je na cestě. Proč nám Bůh
dovoluje přivádět na tento svět více dětí, když se zdá, jako by měl skončit?
Měli bychom se moje žena a já připravovat na to, že je uvidíme jako mučedníky?
Až doteď jsem neshledával pobožnost k Naší Paní příliš snadnou, ale teď
dokonce i já se k ní obracím.
Bezprostředním
problémem je to, co jsme zjistili, že se děje s naší místní tradiční
katolickou farností. Přestěhovali jsme se sem, abychom pro své děti zvláště,
ale také pro nás samotné zaručili pravou mši a katolickou formaci. Bohužel
vyšlo na světlo mnoho věcí, které nás zanechaly v šoku, zmatené a
s pocitem porážky. Zdá se, že zde fungují démonické vlivy a my jsme museli
uvažovat i nad tím, jestli dokonce i kněží nejsou pod jejich zlou kontrolou,
protože to nejsou stejní kněží, jaké jsme znali před rokem. Poslední rok jsme
udělali, co jsme jen mohli, abychom pomohli, ale bezvýsledně. Nadále tam
navštěvujeme mši, celou dobu se modlíme, postíme a konáme novény v naději,
že se věci změní. „Bdíme a modlíme se“ a stejně jako manželka alkoholika jsme
je omlouvali, dokud jsme mohli. Nakonec se však objevily věci, které nás
přiměly poohlédnout se někde jinde, jestliže nechceme, aby naše děti byly
zmatené ohledně své víry.
Kam tedy
odsud půjdeme? Samozřejmě chci, aby naše děti měly svátosti a nadále rostly ve
víře navštěvováním platné mše, dokud tu je. Abychom vychovali tyto dětské duše
pro Krista, máme moje žena a já také nezbytnou potřebu milostí mše. Chceme
zůstat stranou velkoměst. Má pracovní situace je taková, že bych si mohl najít
práci kdekoliv ve Spojených státech. Kam se podějeme?
Drahý otče
velké rodiny,
co je
nejdůležitější, když čtu vše, co píšete, poradím vám, abyste spočítal vaše
požehnání. Všemohoucí Bůh vám vaše záležitosti neusnadňuje, ale to neučinil
ani pro svého Syna na zemi. Toto je „slzavé údolí“, ale uprostřed slz vám a
vaší rodině Bůh dává mnoho milostí. Zachováváte si víru, bylo vám dáno chápat
potřebu pravé Tradice a to, že činíte svou první prioritou dostat svou rodinu
do nebe, je další ohromnou milostí. Ďábel vám možná poslal do cesty docela
velkou překážku, ale vy jste pochopili, že to byl on. Spoléhejte na to, bude
existovat mnohem více takových překážek, než tato krize skončí, a nejhorší
z nich mají tendenci přicházet od kněží („Tento poklad máme však
v hliněných nádobách,“ říká sv. Pavel). Nikdy dnes nebuďte překvapení
zlem, ďábel zuří. Proto především mějte dobře na paměti, jak mnoho toho pro vás
Bůh dělá, jako to dělal pro Svatou rodinu, navzdory všem zdánlivým strastem. To
je postaví do správné perspektivy. A nebuďte překvapen, jestliže po vás jako
muži rodiny Bůh chce, abyste učinil některá mužná rozhodnutí pro její
budoucnost. On za vás tato rozhodnutí neučiní.
Dobrá,
řeknete, ale zůstává otázka, kam se podějeme? Odpověď: kamkoliv, kde jistě
naleznete zaprvé práci pro vás a zadruhé pravou mši, v tomto pořadí,
protože rodina nemůže přežít bez živitele. Pokud jde o mši, před dvaceti lety
by člověk nezaváhal říct, že to musí být mše Bratrstva sv. Pia X. Dnes to již
není tak jisté. Řekl bych, jděte spíše podle kněze než jeho kongregace nebo
„štítku“. Očekávejte nezdary a zrady. My všichni jsme unášeni v moři apostaze.
Mějte však bezmeznou, bezmeznou důvěru v Našeho Pána a jeho Matku. Nikdy
vás neopustí, pokud nechcete být opuštěni. Mějte slitování se svými bližními. A
Bůh vám žehnej.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof