Na den na
nebe vzetí Panny Marie
Obsah:
Maria, která vyvolila nejlepší stránku, jest sestra Lazarova; ale také Rodička
Boží vyvolila stránku dobrou; tím nám dává dobrý příklad, radí. Maria Panna
Matka dobré rady. 1. Maria Panna radí dobře, vždyť jest a) Panna nejmoudřejší,
b) zná naši bídu, c) miluje nás, d) žádá, abychom k Ní volali; 2. pomáhá,
abychom, co radí, také vykonali, a) svou přímluvou, b) svým příkladem. – Slyšme
jejího hlasu!
Maria nejlepší stránku vyvolila. (Luk. 10,
42).
Marií, o
kteréž praví Kristus Pán, že vyvolila nejlepší stránku, třeba rozuměti Marii,
sestru Lazarovu. Vždyť tu právě Pán Ježíš proti její sestře Martě hájil. O té
napsal svatý evangelista, že když sestra její měla velikou starost a péči, jak
Pána Ježíše pohostí, ona seděla u nohou Ježíšových a poslouchala Jeho nebeské
učení. Té právě chtěl říci Pán, že činí mnohem rozumněji než Marta, která pro
péči o tělo zapomněla téměř úplně na starost o duši.
Avšak jest
ještě jiná Maria, o kteréž ještě s
větším právem tvrdíme, že vyvolila si stránku nejlepší: a tato Maria jest Rodička Boží. Ta byla mnohem dokonalejší než sestra Lazarova. Vždyť
sestra Lazarova byla jen sestrou přítele Kristova, a Maria Panna byla a jest
matkou Syna Božího, pravého Boha. A proto jaký jest rozdíl mezi sestrou pouhého
člověka a Matkou Syna Božího, takový jest rozdíl mezi Marií, sestrou Lazarovou,
a Marií Pannou, Rodičkou Boží. Že pak právě tato Maria, Rodička Boží, vyvolila
ze všech lidí stránku nejlepší, to dokazuje, právě slavnost dnešní, na nebe
vzetí Panny Marie. Vždyť právě slavností touto si připomínáme, že se dostalo
Rodičce Boží za Její volbu odměny největší, blaženosti věčné.
Když pak
Maria Panna vyvolila si stránku nejlepší,
která od Ní nebude odňata nikdy, dala nám tím dobrý příklad a velmi dobrou radu, abychom následovali příkladu
Jejího a zvolili si také stránku nejlepší. Dává nám tudíž Maria Panna svým
příkladem nejlepší radu, jaké se nám v životě pozemském vůbec jen dostati může.
Ano Maria Panna jest matka dobré rady.
O té pravdě k uctění Rodičky Boží a ku svému vzdělání uvažujme, abychom se dle
rady této zachovali a jednou s Marií Pannou věčně radovali.
Maria Panna
jest Matka dobré rady:
1. nejprve
proto, že nám dobře poraditi dovede.
Toho jest přede vším potřebí dobrému rádci každému. Kdo si neví rady sám, těžko
může raditi jinému. Pán Ježíš řekl: „Povede-li slepý slepého, oba do jámy
padnou.“ (Mat. 15, 14). Před člověkem, který nedovede dobře poraditi, jest lépe
se chrániti, než radu jeho poslouchati. Kolik bylo, jest a bude takových
nešťastníků, kteří musí naříkati sami nad sebou, a to hlavně, proto, že hledali radu u lidí nerozumných a jejich
rady poslušni byli! Kolik lidí nemocných buď trpí hrozné bolesti nebo
docela umírá proto, že jim radili lidé špatně, a oni byli poslušni! Toho se
nemusíme obávati vzhledem na Marii Pannu; Ta nám poradí vždy nejlépe neboť:
a) Ona jest Panna nejmoudřejší. Víte dojista,
že k Ní tak právě voláme v litanii loretánské, ano že přidáváme ještě jinou
prosbu podobnou: „Stolice moudrosti,
oroduj za nás!“ Že Maria Panna jest nejmoudřejší a že jest opravdu stolice
moudrosti, musí uznati každý, kdo uváží, kdo Maria Panna jest. Vždyť jest matkou
Syna Božího, stánkem Boha nejvyššího, chrámem Ducha svatého. A zdaž se
neslušelo, když Ji Bůh vyvolil a
povolal k takové důstojnosti, aby Ji také k této důstojnosti přiměřeně ozdobil? K ozdobě duševní
však náleží také moudrost. Proto vším právem uzavíráme, že jako byla Maria
Panna ze všech lidí nejvíce k Bohu povýšena, tak že byla také nejvíce ozdobena
nejen milostí nýbrž také moudrostí a všemi vědomostmi. Svatí Otcové a učitelé
církevní píšíce o vědomostech Rodičky Boží, praví, že se nikdy v ničem nemýlila, že znala
i tajemství Boží, tak jak se na Matku Boží sluší: že sice nebyla a nemůže
býti vševědoucí ani nyní, avšak že věděla všecko, což se na Ni jako na Matku
Pána Ježíše věděti sluší. Avšak Maria Panna není jenom Matkou Ježíše Krista,
nýbrž Ona jest také matkou naší;
vždyť Její milý Syn umíraje na kříži a poroučeje Ji ochraně svatého Jana,
zároveň odporučil svatého Jana a s ním celé pokolení lidské blahoslavené Matce
Páně řka: „Ženo, hle, syn tvůj.“ Jestli však jest Maria Panna také matkou naší,
musí nevyhnutelně vše znáti a věděti,
čeho jest potřebí věděti nám; a proto vším právem tvrdíme, že nám Maria
Panna může výborně poraditi proto, že jest nejvýš moudrá, že jest Panna
nejmoudřejší.
b) Avšak
Maria Panna není nejmoudřejší jen pro vědomosti, které Jí vštípil od počátku
Bůh, nýbrž Ona jest Pannou nejmoudřejší taktéž z toho důvodu, že všecko,
co nás může zde na zemi kromě hříchu potkati, zakusila sama ve skutečnosti. Co
píše svatý apoštol Pavel o Kristu Pánu, že „nemáme nejvyššího kněze, který by nemohl
míti lítost nad nedbalostmi našimi, ale zkušeného ve všem podobně nám, kromě
hříchu;“ to třeba také uznati o blahoslavené Matce Páně. Ano nemáme v nebesích
Matku, která by nedovedla cítiti s námi; nýbrž Ona jest zkušena ve všem, což může potkati člověka, kromě hříchu; proto ví
také z vlastní zkušenosti, jak jest potřebí kde bojovati, jak se zapírati, a
jak neohroženě a statečně vystupovati, abychom neklesali ani velikou
ústupností, ani nerozumnou odvahou. Proto jako vyzývá svatý apoštol Pavel,
abychom přistoupili s důvěrou k trůnu Božského milosrdenství, tak přistupme také s důvěrou ku své Matce Panně
Marii; Ona nám může ve všem dobře poraditi, poněvadž vše, v čem nám jest
porady potřebí, zkusila také sama.
c) A tato
přesvatá Panna není jenom matkou dobré rady, nýbrž Ona jest Matkou milosrdenství, Matkou milosti,
Pannou dobrotivou. Co vyjadřují táto všecka krásná jména, která nejsou
jenom pouhými poklonami Panně Marii, nýbrž náležejí Jí skutečně, a jimiž k Ní
voláme upřímně? Zajisté že všecka vyjadřují jednu pravdu, že nás totiž Maria Panna jako Matka miluje. A když nás
miluje, pak nám zajisté také ve všem dobře
poraditi chce. Že mluvím pravdu, dokázala Rodička Boží za svého pozemského
života; a že to jest důležité, poznáváme z toho, že to svatý evangelista
poznamenal. Ve svatém evangeliu čteme jenom sedm rozličných příležitostí, o kterých Maria Panna mluvila. Tím
ovšem nechci říci, že nemluvila více, nýbrž jen pravím, že těch sedm různých
příležitostí poznamenali svatí evangelisté, z čehož můžeme vším právem
uzavírati, že nás na ně chtějí upozorniti obzvláště. Promluvila pak Maria Panna
třikráte, když oslovila Boha; a to
když Ho velebila po andělském zvěstování, když Kristu Pánu v chrámu
Jerusalemském domlouvala, proč Ji tak zarmoutil, a když v Káni galilejské téhož
Pána upozorňovala, že vína nemají; dvakráte
promluvila k andělu, a to při zvěstování tážíc se, kterak se to může státi,
aby byla Matkou Syna Božího, když učinila slib ustavičné čistoty, a když témuž
poslu nebeskému odpověděla: „Aj já dívka Páně, staniž mi se podle slova tvého.“
Dvakráte oslovila lidi, a to když
přišla do domu Zachariášova a pozdravila svatou Alžbětu, a když v Káni
galilejské napomenula služebníků: „Cožkoli vám přikáže, učiňte!“ Nejmilejší,
nejsou právě tato slova dobrou, ba výbornou radou, co měli lidé činiti, aby se
jim dostalo pomoci Páně? Nebyla ta slova pronesena
z lásky? Neučinila tak Maria Panna, když byli svatebčané v nouzi? A
nedokázala tudíž právě tím, že z lásky jest ochotna dobře raditi právě tu, když
nám jest nejvíce porady potřebí? Zajisté, že toto všecko pravda jest. A proto
utíkejme se sice s důvěrou k Rodičce Boží vždycky, zejména však když s námi
jest nejhůře. Pozorujte jenom matku pozemskou, jak ráda dobře radí dítěti
svému; a kdy mu chce raditi nejvíce? Tu když toho potřebuje nejvíce. A Matka
naše nebeská, ta by snad byla méně k nám laskavá? Zajisté, že nikoliv, nýbrž
naopak ještě více.
d) Vždyť
Maria Panna nás docela vybízí, ba od nás
žádá, abychom Jí za radu žádali. Vždyť sama k nám volá: „Já jsem matka
krásného milování a bázně a poznání a svaté naděje. Ve mně jest všeliká milost
cesty a pravdy, ve mně všeliká naděje života a ctnosti. Přistupte ke mně
všichni, kteříž mne žádostivi jste, a plody mými nasyťte se. Kdo poslouchá mne,
nebude zahanben, a kteří pracují ve mně, nebudou hřešiti. Kteříž vysvětlují
mne, život věčny míti budou.“ (Sir. 24, 24–31). Vizme, jak krásnými a dojemnými
slovy nás Maria Panna vybízí, abychom se k Ní utíkali o pomoc a o radu ve všech
okolnostech života svého; a všimněme si dobře, jak vzácnou odměnu slibuje všem
těm, kdo Jejího hlasu jsou poslušní a jednají tak, jak Ona chce a žádá. A mohla
by nás tato Stolice moudrosti vybízeti, abychom k Ní obraceli očí svých a
skládali důvěru tak neobmezeně, kdyby si byla jenom poněkud vědoma, že nám
nemůže vždy dobře raditi, nýbrž že nás může snad docela radou nerozumnou ku
zlému svésti? Zajisté že nikoliv. Když nás Maria Panna vybízí, abychom se k Ní
utíkali, a když nám za to slibuje docela odměnu – požehnání v životě přítomném
a blaženost v životě věčném – musíme nevyhnutelně uznati, že jest úplně o tom
přesvědčena, že nám může dobře poraditi vždycky.
2. Avšak,
nejmilejší, Maria Panna není Matka dobré rady jen proto, že dovede dobře
raditi, nýbrž výtečnost této Rádkyně sahá ještě dále. Všimněme si jenom, jak si
matka počíná s dítětem nedospělým, když je učí choditi. Neříká mu jenom, jak si
má počínati, nýbrž docela ho vede za ruku, pomáhá mu, aby dobrou radu, návod ku
chodění také mohlo provésti. Když pak dítě podporováno jsouc její rukou několik
kroků vykoná, nechá je několik kroků učiniti samo, a když se to dítěti povede,
raduje se s ním, vidouc, že nabývá odvahy, aby chodilo samo; matka ostražitá
však nespouští s očí dítě nikdy, stále bdí a stále jest ruka její pohotově, aby
mohla a chránila, kde jest její pomoci a záchrany potřebí.
A tak jedná
s námi také naše Matka nebeská, Maria Panna. Co nám radí, to s námi také činí;
ano Rodička Boží jest Matkou dobré rady také proto, že nám pomáhá, abychom to, co nám poradila, nejen vykonati mohli, nýbrž také
opravdu vykonali. Jest pravda, že Její bezprostřední pomoc ku konání dobra
nestačí. Ku konání skutků dobrých jest nevyhnutelně potřebí milosti Boží; neboť bez milosti Boží nelze nám činiti nic
prospěšného k životu věčnému. Máme-li dobře činiti, musíme věděti, jak si máme
počínati, musíme také tak chtíti činiti, a musíme míti také dosti síly, abychom
to dobré, které známe a které také chceme, vykonati mohli. To vše působí milost
Boží. Touto milostí Bůh náš rozum osvěcuje, vůli naši povzbuzuje, a dává nám skutečně
síly, tak že vykonáváme s Jeho pomocí a milostí to, čeho bychom sami nikdy
nevykonali, proto se často musíme až diviti a divíme se, jak nám bylo možno, že
jsme skutek tak těžký buď vykonali, nebo utrpení tak hrozné vytrpěli nebo
pokušení tak veliké šťastně překonali. Že pak s touto milostí Boží můžeme
vykonati všecko, co nám jest ku věčnému spasení, a co se Bohu opravdu líbí, o
tom nás poučuje svatý apoštol Pavel, jenž píše: „Všecko mohu skrze toho, kterýž
mne posiluje.“ (Fil. 4, 13). Všimněme si dobře těchto slov. Svatý apoštol
nenapsal: „Něco nebo mnoho mohu“, nýbrž „všecko mohu“. Jako vykládá svatý
Augustin slova Kristova: „Beze mne nic nemůžete učiniti" tak, že praví:
„Ani málo ani mnoho nemůžeme učiniti bez Toho, bez Něhož nic učiniti nemůžeme“,
tak vším právem můžeme vyložiti slova svatého Pavla podobně: „Nejen málo aneb
mnoho, nýbrž všecko můžeme učiniti s pomocí milosti Boží.“ Proto Maria Panna
působíc, abychom to dobré, které nám poradila, také vykonali:
a) vyprošuje nám u Boha milost. A Její
prosba nezůstává bez účinku. Má-li nám někdo něco vyprositi, jest potřebí, aby
uměl prositi, aby chtěl prositi, a aby u toho, koho prosí, také něco mohl, za
něco platil. A to všecko třeba uznati o Rodičce Boží v míře nejvyšší.
Maria Panna
Boha prositi umí. Vždyť Ho ze všech
lidí, ano ze všech tvorů vůbec nejlépe zná, proto ví také, jak k Němu má
volati. Ona také Boha ze všech svatých a světic Božích nejvíce miluje, ano láska Její k Bohu jest větší než láska
andělů. Když však člověk prosí toho, jehož miluje, prosí ho zajisté tak,
aby ho uprosil. – Maria Panna také Boha za nás prositi chce. Jak by se mohla
zapomenouti nad námi a nechtíti za nás prositi, když jest naší Matkou, a to po
rozhodnutí Jejího nejmilejšího Syna Ježíše Krista. „Ženo, hle syn tvůj! Synu,
hle matka tvá!“ tak řekl Kristus Pán na kříži. Slovy těmito odporučil nás Marii
Panně jako dítky, a Marii Pannu nám jako Matku. My se ovšem můžeme na své
povinnosti k Matce nebeské snadno zapomenouti, a často se zapomínáme skutečně;
ale Maria Panna se na své povinnosti k
nám nezapomene nikdy! Jest pravda, že má mnoho synů a dcer nevděčných a
nezdárných; avšak Ona výborně ví, že právě těm jest Její pomoci potřebí
nejvíce; a proto jen když k Ní volají a mají ovšem dobrou vůli a předsevzetí
hříchů svých zanechati, když nad nimi vzbuzují lítost a hotovi jsou činiti
pokání opravdu; oroduje právě za ty nejvíce, poněvadž těm jest Její pomoci
potřebí nejvíce.
A Maria
Panna také u Pána Boha mnoho platí.
Řekl-li král Šalomoun matce své: „Žádej, matko má, neboť není slušno, abych
odvrátil tvář svou“ (III. Král. 2, 20), čím více jest ochoten Ježíš Kristus,
Syn Boží a Syn Marie Panny vyslyšeti proseb Matky své, když je k Němu vysílá!
Když Bůh tak ozdobil Marii Pannu, že Ji posvětil více než kteréhokoliv člověka
a že Ji povýšil i v nebi nade všecky svaté a světice Boží: patrno jest, že Mu
na Marii Panně záleží, a že tudíž Její prosby platí u Boha velmi mnoho.
Tak Maria
Panna nejen dobře radí, nýbrž také působí, abychom to, co nám poradila, také
vykonali, vyprošujíc nám u Boha potřebnou pomoc a milost.
b) Ale Maria
Panna nás také poučuje a povzbuzuje svým
dobrým příkladem, abychom to, k čemu nám radí a k čemu nám pomáhá prosbami
u Boha, opravdu vykonati chtěli a vykonali. Jest pravda, že naším
nejvznešenějším vzorem v celém životě má býti Kristus Pán; na toho nejvyššího
kněze svého vyznání máme hleděti vždy a ve všem. Avšak ačkoliv Ježíš Kristus
jest pravý člověk, není přece pouhý člověk, nýbrž je také pravý Bůh. Proto by
se mohl někdo vymlouvati, že takového vzoru následovati nemůže. Z té příčiny
dává nám Bůh ještě vzor jiný, pouhého
člověka, Marii Pannu. Vzhledem na Tu nemůže se nikdo vymlouvati. Tvrdí-li,
že se mu nedostává tolik milosti, jako se dostalo Marii Panně, připouštím to
úplně. Avšak kdokoliv prosíme, a milosti Boží neodporujeme, dostáváme jí
všichni tolik, abychom mohli Marii Pannu následovati dle těch okolností, ve
kterých žijeme my. Proto jako matka učíc dítě své choditi, chodí před ním často
sama a vybízí dítko k následování: tak Rodička Boží svým vznešeným příkladem
vybízí všech synů a dcer svých, aby následovali Jejího příkladu, a činili to, k
čemu jim Ona dobře radí.
Proto
uposlechněme Jejího hlasu a následujme tohoto příkladu dobrého. Nahlédneme-li
do života Marie Panny, seznáme tam každý pokyn, jak se máme chovati právě v
těch okolnostech, ve kterých jsme. Jest pravda, že věci, abych tak řekl, pro
nás nejosudnější a nejnebezpečnější – hříchu, v životě Rodičky Boží
neshledáváme, a že tudíž z Jejího života nepoznáváme, jak Ona se v hříchu
zachovala, poněvadž hříchu vůbec neměla;
avšak právě z toho, že ani sebe nepatrnějšího hříchu neměla, poznáváme, jak
velikým neštěstím jest pro každého člověka hřích, a jak se ho tudíž varovati
máme. Všecko ostatní zlo a neštěstí, které člověka potkati může, shledáváme v
životě Marie Panny; hříchu tam vůbec není, proto jest patrno, že hřích jest
neštěstí největší. Proto slyšme zejména tohoto hlasu Jejího a uposlechněme této
rady Její nejlepší! Varujme se hříchu
opravdu, nezůstávejme v něm nikdy dlouho, nýbrž snažme se z něho ihned povstati
a na cestu ctnosti se navrátiti. Tak naplní se i na nás slova Kristova, že si
vyvolíme za příkladem Rodičky Boží stránku nejlepší, která nebude odňata od
nás, nýbrž která nás opravdu přivede k Matce naší nebeské. Amen.
Zdroj: P.
František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 527
Zpracoval: Jakub
Albert