▼

sobota 18. července 2015

Komentář Eleison CDXVIII – Koncilní papeži V (2015)



Komentář Eleison CDXVIII – Koncilní papeži V (2015)
(418)
18. července 2015
KONCILNÍ PAPEŽI V
„Komentář“ z minulého týdne šel tak daleko, že tvrdil, že pochopit liberální myšlení je nejlepší způsob, jak si dnes udržet Víru. Vidí-li člověk, jak liberalismus rozrušuje Pravdu, chápe, jak podkopává Víru a ničí Církev. Zároveň, když člověk vidí, jak kazí myšlení, chápe, jak jsou dnešní duchovní „ďábelsky zmatení“, aniž by si nutně byli vědomí toho, jak ničí Církev. A tak člověk nemusí být ani liberálem, ani sedesvakantistou. Podívejme se tedy na další klasický text arcibiskupa Lefebvra, kde zkoumá „Katolický liberální způsob myšlení“ v kapitole XVI [knihy] Zbavili ho trůnu:
„Nemoc myšlení. ´Spíše než zmatením myšlení je liberální katolicismus nemocí myšlení´(P. A. Roussel ve své knize Liberalismus a katolicismus): myšlení je prostě neschopné spočinout v pravdě. Nemůže vyslovit žádný výrok, aniž by okamžitě nemyslelo na opačný výrok, jejž se stejně tak cítí povinováno pronést. Papež Pavel VI. byl klasickým příkladem takového rozštěpeného myšlení, bytostí s dvojí tváří – dokonce se to mohlo fyzicky vyčíst v jeho rysech – neustále zmítané mezi dvěma protikladnými pozicemi a hnané snahou o vyváženost, běžně kolísající mezi tradicí a novotou – nenazvali by to někteří lidé schizofrenií myšlení?
„Myslím, že P. Clérissac viděl do povahy této nemoci nejhlouběji. Je to ´nedostatek integrity myšlení´ (Tajemství Církve, kapitola VII). Je to myšlení ´postrádající víru v pravdu... Když liberalismus převládne, ukazuje se tento nedostatek integrity psychologicky v myšlení ve dvou jasných charakteristikách: liberálové jsou poddajní a úzkostliví; poddajní, protože příliš snadno přebírají stav myšlení těch kolem nich; úzkostliví, kvůli strachu, že se střetnou s odlišnými stavy myšlení, neustále mají potřebu se ospravedlňovat; zdá se, že sami trpí kvůli pochybám, proti nimž bojují; nemají dostatečnou důvěru v pravdu; příliš se starají, aby ospravedlnili svůj postoj, projevují jej  nebo se přizpůsobují nebo se dokonce omlouvají.´
„Příliš se starají o to, být v souladu se světem, omlouvat se! To je tak dobře řečeno: chtějí se omlouvat za celou minulost Církve, křížové výpravy, inkvizici atd. Když dojde na ospravedlňování a projevování se, činí tak velmi plaše, zvláště, když jde o práva Ježíše Krista, ale když jde o přizpůsobování se světu, opřou se do toho, to je jejich základní zásada. Začínají od toho, co považují za praktickou zásadu, pro ně nepopiratelný fakt, konkrétně, že Církvi se nemůže porozumět v současném prostředí, kde musí plnit své Božské poslání, aniž by se neuvedla do souladu s ním.“
Od doby P. Clérissaca a arcibiskupa Lefebvra rozrušení myšlení a srdce skrze liberalismus učinilo samé velké pokroky. Ve 21. století zbylo dokonce ještě méně stop dřívějšího rámce objektivní pravdy, než jich bylo ve 20. století. Protože tomu tak je, pak to, aby se Církev přizpůsobovala svému okolí, se stává čím dál smrtelnějším pro katolickou Víru a mravy, jež nejsou ničím, nejsou-li objektivní. Jak bychom museli trpět kvůli myšlení nepřetržitě střídajícím výroky a opačné výroky, nepřetržitě usilujícím naklonit si obě zcela vůči sobě protikladné strany, smířit nesmiřitelné, postrádající nejen důvěru v pravdu, ale dokonce i, jak se zdá, jakékoliv povědomí o pravdě, kdyby toto myšlení neumělo tak dobře napodobovat pravdu. O takovém myšlení se říkávalo, že patří „lháři“. Dnes?
Můžeme jen jako žalmista zvolat: Pane, tví katolíci se pro nekatolíky stali výsměchem. Pro tvou vlastní čest a slávu, přispěchej k naší záchraně!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof