▼

sobota 11. července 2015

Komentář Eleison CDXVII – Koncilní papeži IV (2015)



Komentář Eleison CDXVII – Koncilní papeži IV (2015)
(417)
11. července 2015
KONCILNÍ PAPEŽI IV
Mnozí čtenáři těchto „Komentářů“ v současnosti shledávají, že se [Komentáře] příliš často zabývají sedesvakantismem nebo postojem, že Římský stolec je uprázdněný, tj. že žádný papež od Druhého vatikánského koncilu nebyl skutečným papežem. Jestliže má nějaký katolík potřebu zastávat tento názor, aby neztratil svou katolickou víru, nechť jej zastává, protože jeho víra je prvořadá (Ž XI, 6). Ale tento názor je sám o sobě nebezpečný potud, že může být počátkem propadu ke ztrátě víry, a proto jsou tyto „Komentáře“ tak neústupné v odrazování od sedesvakantismu. Z názoru se příliš snadno stává dogmatem, pak superdogmatem a mírou toho, zda je člověk katolíkem či ne, odkud to může sklouznout k naprosté nevíře ve strukturální Církev a „zůstávání doma“, dokonce i ke ztrátě katolické víry. Zvažte, co řekl arcibiskup Lefebvre na konci roku 1979 (12.11. nebo 11.12?) na přednášce pro seminaristy v Écône (velmi mírně upraveno):
„Musíme být prozíraví. Je zjevné, že kdyby papež Pavel VI. nebyl papežem, pak kardinálové, které jmenoval, nejsou kardinály, takže nemohli zvolit Jana Pavla I. a nemohli platně zvolit Jana Pavla II., to je jasné. Nemyslím si, že člověk může takové věci říct. Myslím, že jde o přehánění, argumentaci příliš absolutní a příliš rychlou. Myslím si, že realita je komplexnější.
„Myslím si, že ti, kteří takto argumentují, jistým způsobem zapomínají na morální teologii a etiku. Jsou příliš spekulativní. Morální teologie a etika nás učí uvažovat o lidech a jejich skutcích a posuzovat je podle celého kontextu okolností, které musíme vzít v potaz: „Kdo, co, kde, jakými prostředky, proč, jak, kdy“ – všech sedm okolností se musí přezkoumat, jestliže máme posoudit morálnost nějakého činu. Nemůžeme tedy zůstávat čistě ve stratosféře, člověk by mohl říct, v oblasti čistě dogmatické teologie, například prohlášením, že takový a takový čin je heretický, pročež kdokoliv jej učinil je heretik. Byla si však tato osoba vědoma toho, co dělá, udělala to skutečně sama, nebyla podvedena nebo přinucena jej učinit?
„Myslím, že zde je to, jak řešit problémy, jež představuje Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel I. Posledně jmenovaný je v novinách citovaný, že řekl, že si prvně myslel, že nová koncilní definice náboženské svobody je nepřijatelná, protože Církev učila opak, ale při hlubším studiu tohoto koncilního dokumentu a celého jeho obsahu si uvědomil, že Církev se předtím mýlila. Vůbec netuším, jaká byla přesná slova Jana Pavla I., ale říct, že se Církev mohla mýlit v takové věci, jakou je náboženská svoboda, rozum nechápe! Připisuji to však liberálnímu myšlení. Liberalismus je takový. Liberalismus pronáší tvrzení a pak mu zároveň odporuje, a když člověk ukáže, že to, co [liberalismus] řekl, není pravda, pak přijde s další dvojznačnou formulací s dvojím smyslem. Liberální myšlení neustále bloudí kolem, s vyjádřeními, jež nejsou jasná, s věcmi, které lze chápat dvěma způsoby... Kolik takových věcí je v koncilu, dvojznačných a nejasných vyjádření, zcela typických pro neřízené myšlení, liberální myšlení... Jak já to vidím, myslím si, že skutečnost, že papež je liberál, je dostatečná pro vysvětlení situace, v níž se nacházíme.“
Bravo, Vaše Excelence! Neříká zde arcibiskup přesně totéž, co tak často říkají tyto „Komentáře“? A důvod říkat to tak často, jako to tyto „Komentáře“ říkají je, že zde vidí klíč k vyhnutí se liberalismu, aniž bychom se uchýlili k sedesvakantismu.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof