▼

neděle 28. června 2015

Komentář Eleison CDXV – Pokřivená argumentace (2015)


Komentář Eleison CDXV – Pokřivená argumentace (2015)
(415)
27. června 2015
POKŘIVENÁ ARGUMENTACE
V posledním čísle interní publikace Bratrstva sv. Pia X. „Cor Unum“ (především pro kněze Bratrstva), zveřejňuje generální představený argumenty na obranu a ospravedlnění své neúnavné snahy o začlenění FSSPX do konvenční církve. Argumentuje, že je správné, že Bratrstvo hovoří s dnešními římskými vedoucími představiteli. V zásadě prezentuje dva argumenty. Je potřeba je prozkoumat, pokud nemají nadále vytvářet zmatení.
První z těch dvou argumentů je následující: Katolická Církev, jakožto nevěsta Kristova, je mnohem více než jen její zkažení vedoucí představitelé, protože je celkem, jehož jsou tito představitelé pouhou částí. Katolické Bratrstvo sv. Pia X. však musí zůstat v kontaktu s katolickou Církví. Proto musí zůstat v kontaktu se zkaženými vedoucími představiteli a nadále vyjednávat.
Katolíci skutečně musí od Neposkvrněné Nevěsty Kristovy čerpat vše, co potřebují, aby se dostali do nebe, ale nikdy to není ze zkaženosti zkažených vedoucích církevních představitelů, z níž budou moct živit svůj duchovní život. A jestliže jsou tito vedoucí představitelé tak zkažení ve Víře, že kontakt s nimi jednoznačně ohrožuje tu víru katolíků, která je samotným základem duchovního života katolíků, pak se katolíci jednoznačně musí vyhnout takovým vedoucím představitelům. Neomodernismus dnešních římských představitelů je velmi zkažený a kazící, objektivně o to nebezpečnější, že je z jejich strany více či méně subjektivně nevinný. Proto katolíci, kteří si chtějí zachovat víru, se musí držet stranou od těchto Římanů. „Cor Unum“ argumentuje jako by neomodernisté nepředstavovali žádné nebezpečí pro Víru!
Arcibiskup Lefebvre vyvodil správný závěr. Když na jaře 1988 učinil vše, co býval mohl učinit (dokonce by člověk mohl říct, že více než měl býval učinit), aby přiměl římské oficiální představitele konat svou povinnost dohlížet nad katolickou Tradicí, a oni dokonce i po více než 10 letech arcibiskupovy snahy stále odmítali a ukazovali, že jsou vzdálení tomu, že chtějí dohlížet nad Tradicí, a chtěli ji pouze absorbovat do své Novocírkve, pak arcibiskup došel k závěru, že jsou tak zkažení ve Víře, že s nimi již nebude mít nic co do činění, dokud znovu nebudou hlásat Víru velkých antiliberálních papežských dokumentů jakými jsou Syllabus, Pascendi a Quas Primas.
Protože Víra ve skutečnosti neexistuje pro ustanovené církevní představitele, ale oni existují pro Víru. Ukazují-li tedy jejich plody nade vší pochybnost, že oni ničí Víru, pak by Bratrstvo, aby bránilo Víru, nejen nemělo hovořit s koncilními představiteli, mělo by, při zachování vší křesťanské lásky a úcty, před nimi prchat jako před morem ze strachu, že se samo nakazí jejich nebezpečnými nakažlivými koncilními omyly, pokud a dokud neukáží, že opouští svůj konciliarismus a vracejí se zpět k pravé katolické nauce, přesně jak řekl arcibiskup Lefebvre.
Druhým argumentem je, že schválení biskupů, kteří mají navštívit semináře Bratrstva (včetně Écône) ze strany Říma, je důkazem „shovívavosti“ Říma vůči Bratrstvu, protože Řím je „na rozpacích, jak jednat s Bratrstvem“. A znovu se „vlaštovka“ tam a onde bere jako znamení jara římského obrácení. Tato naivita je dechberoucí. Řím přesně ví, jak jednat s Bratrstvem: poslat koncilní biskupy do seminářů Bratrstva, aby ukázal jeho budoucím kněžím, jak milí ti koncilní duchovní jsou. Pak nakonec Bratrstvo prostě vpluje do Novocírkve.
FSSPX nemá žádné právo žádat naprosto nic od těchto římských představitelů – ustanovených snad, apostatů určitě. A jestliže jim zavdá [důvod], aby si mysleli, že objektivně a úhrnem jsou čímkoliv jiným než apostaty, bude pro ně platit „budu lhářem jako vy“ (srovnej Jn. VIII, 55).
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof