Komentář Eleison CDXII – Koncilní papeži
II (2015)
(412)
6. června 2015
Tyto „Komentáře“ se stále vracejí k problému subjektivismu, protože mají za
to, že dnešní Církvi a světu se bez něj nemůže porozumět. Subjektivismus
znamená, že hniloba myšlení, pomocí níž se myšlení člověka, neboli subjektu,
odděluje od reality, neboli objektu, nechává člověku svobodu přetvořit si
realitu podle své vlastní fantazie. Odtud pochází svět fantazie ve všem svém
šílenství, který nás dnes obklopuje, a fantazie Novocírkve (Církev a svět jsou
smiřitelní) a tatáž fantazie Novobratrstva (Tradice a Novocírkev jsou
smiřitelné).
Aby si člověk nedělal iluze ohledně reality a aby si udržel rovnováhu ve
Víře, je nutné stále rozlišovat subjektivní od objektivního. Například,
koncilní papeži se objektivně řečeno ve Víře závažně mýlí, ale subjektivně
řečeno jsou přesvědčení, že mají pravdu a docela dobře mohli mít přinejmenším
částečně (Bůh ví) dobré úmysly. Když se mi však nedaří rozlišovat objektivní a
subjektivní, pak snadno upadnu do jednoho ze dvou známých omylů. Buď řeknu, že
se objektivně mýlí, takže se musí mýlit i subjektivně a proto nemohli mít dobré
úmysly a museli vědět, co dělají, takže nemohli být papeži, a upadám do
dogmatického sedesvakantismu. Nebo řeknu, že jsou přesvědčení a přesvědčiví,
takže mají subjektivně pravdu, a proto musí mít pravdu i objektivně, takže je
musím následovat, a upadám do liberalismu (takhle Benedikt XVI. například –
objektivně – oklamal mnoho dobrých katolíků, ať již byly jeho úmysly
jakékoliv).
Naopak, mám-li jasnou víru a umím rozlišovat mezi objektivní realitou a
dnešní všeobecnou fantazií, pak když nakonec poměřuji Řím Vírou a ne Víru
Římem, vidím, že koncilní papeži mohli být přesvědčeni a mohli to alespoň
částečně – Bůh ví – myslet dobře, nikdy je však nebudu následovat pryč od pravé
Víry a pravé Církve. Na druhou stranu nevyloučím možnost určité míry dobrých
úmyslů na jejich straně, ani na sebe nevezmu to, abych posuzoval tuto míru, ale
budu čekat na posouzení ze strany Církve po slyšení o jejich
zatvrzelosti a herezi.
Dnešní duchovní jsou však tak všeobecně infikováni fantaziemi o svobodě,
rovnosti a právech člověka, které stojí v protikladu k povinnosti, hierarchii a
Božím právům, že vyhlídky na to, že se v jakékoliv dohledné době bude konat
takové slyšení, jsou vskutku mizivé. Proto budu ve svém myšlení muset otázku
těchto papežů ponechat v očekávání. Takové očekávání není pohodlné, ale já vím,
že Bůh ve svůj pravý čas přijde k záchraně svého papežství.
Mezitím se struktura jeho Církve, v níž se všechna autorita odvozuje od
papeže dolů, nezměnila. Protože papež František zavrhuje Tradici kdykoliv k
tomu má příležitost, může Tradice pouze bojovat o přežití. Pokud jde o založení
Bratrstva sv. Pia X. arcibiskupem Lefebvrem a přetrvání jeho vedení, mělo
nesmírnou důležitost oficiální schválení jeho Stanov ze strany místního
diecézního biskupa. To z FSSPX učinilo nouzové osvětlení oficiální Církve
a hnutí „Odporu“ může být jen pokusem opravit toto nouzové osvětlení oficiální
Církve. Tomuto pokusu překážejí oficiální i nouzoví elektrikáři. Budiž. Ale
někdo v Církvi musí udržet alespoň několik světel v provozu. Avšak ať při
takovém překážení ze strany kolegů elektrikářů nikdo od „Odporu“ neočekává
zázraky či divy. Trpělivost. Bůh má vše pod kontrolou.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof