Skrytá
pravda či odmítání ji vidět (2015)
P.
Thomas Aquinas, OSB
1. dubna 2015
Je udivující vidět, jak
se ignoruje pravda, i když je veřejná. O jaké pravdě však mluvíme? O
nejzjevnějších faktech současné krize v Tradici obecně a v Bratrstvu konkrétně,
jež jsou přístupné každému, kdo chce. Pravda neznámá, skrytá či prostě
nehledaná; v každém případě ignorovaná, neřkuli opovrhovaná.
Někteří, jako P. Lourenco
Fleichman OSB, tvrdí, že Odpor prezentuje „argumenty
postrádající základy, založené na mylné informaci“.
Existuje-li potřeba
zopakovat to, co již bylo řečeno, a hlásat to pořád dokola, v dobrých i
zlých časech, nejsme unavení tak činit, protože nás k tomu sv. Pavel
nabádá. Existuje-li potřeba opakovat argumenty a připomínat druhým fakta,
nejsme vyčerpaní je opakovat a druhým je připomínat. Znovu předkládáme diagnózu
nemoci, která rozrušuje Tradici a smrtelně ohrožuje všechny. Tímto zlem je
katolický liberalismus, epidemie moderní doby, rozpor vtělený v lidech,
kteří jej přijímají. Všichni z nás, kteří se často považujeme za imunní
vůči této všeobecné nákaze, jsem náchylní stát se oběťmi tohoto zla.
A tak je nezbytné bránit
dílo, myšlenky a nekompromisní katolickou linii arcibiskupa Lefebvra, která
není jinou linií, než linií sv. Pia X. a celého Magisteria Církve od svého
založení až do apostaze spuštěné Druhým vatikánským koncilem.
Ale předtím se podívejme
na detaily; ty detaily, bez nichž nejsme schopní dojít jakékoliv reálné
diagnózy této pohromy, jíž jsme svědky. Začněme proto s hnutím známým jako
GREC (Skupina pro rozjímání mezi katolíky) až
dojdeme až k dnešnímu dni ve velmi stručném přehledu některých důležitých
faktů, jež budou poukazovat na konečnou příčinu, která je motivuje a
vysvětluje.
V roce 1995, krátce
před svou smrtí, napsal bývalý francouzský velvyslanec ve Vatikánu, Gilbert
Pérol, článek o „podpoře“ s úmyslem prosazovat přátelské sblížení mezi
Bratrstvem a oficiální církví. V tomto projektu pokračovala jeho žena,
paní Huguette Pérol, a tehdy byla v roce 1998 ustavena první pracovní
struktura.
Krátce poté tato skupina přijala
výše citované jméno, GREC, a spojila členy FSSPX a progresivistické duchovní.
Za ta léta si skupina získala pozornost francouzského episkopátu a stejně tak i
Říma. Cílem GREC, jak vysvětluje jeden z jejích zakladatelů, otec Michel
Lelong, je „nutné smíření mezi Tradicí a Římem“. Což je objektivně chyba,
protože, jak řekl arcibiskup Lefebvre: Řím ztratil víru ... Řím je
v apostazi“. (srovnej Přednáška pro kněze v Écône během kněžských
exercicií 1. září 1987)
Ale dle GREC si tato
slova arcibiskupa Lefebvra nezasluhují pozornost. Jsou to slova vyřčená v „době
rozrušení“, jak řekl jeden z obhájců linie biskupa Fellayho. Členové GREC
jsou přesvědčeni, že vidí události z vyšší perspektivy, s větším
poklidem a proto míří k „nemožnému
smíření“, jak velmi dobře říká P. Rioult, smíření mezi dvěma protikladnými
realitami: mezi pravou Církví, věčným Římem a oficiální církví, modernistickým
Římem. Pravdou je, že zde vidíme jádro problému v Bratrstvu, protože
Menzingen od té doby nadále hledá toto smíření, jež zastává GREC, a používá
svou autoritu k tomu, aby zastavil kritiku Svatého stolce, tj. modernistů,
kteří jej obsadili. To je důvod proč biskup Fellay požádal biskupa Williamsona,
aby přestal vydávat své „Komentáře Eleison“ a aby příliš silně nekritizoval
poslední ekumenické setkání v Assisi.
Připomeňme si, třebaže
stručně, další fakta:
- Odpověď
biskupa Fellayho ze 14. dubna 2012 ostatním třem biskupům Bratrstva,
v níž svým bratrům biskupům říká, že „postrádají realismus a
nadpřirozeného ducha“.
- Věroučné
prohlášení z 15. dubna 2012. Toto
prohlášení vyvolalo takovou reakci, že sám biskup Fellay shledal, že je
přinucen jej stáhnout. Ani do dnešního dne se jej však nezřekl. Bratrstvo
nebylo a ještě není „zralé“ jej přijmout.
- 11.
května 2012 biskup Fellay poskytuje rozhovor americkému televiznímu kanálu
CNS (Catholic
News Service), v němž minimalizuje závažnost koncilního
dokumentu „Dignitatis Humanae“.
- V červenci
2012 se schází generální kapitula Bratrstva bez přítomnosti biskupa
Williamsona, jemuž bylo zakázáno na ní být. Výsledkem této kapituly je
opuštění rozhodnutí poslední generální kapituly (2006), která stanovila,
že nedojde k jakékoliv praktické dohodě s Římem bez předešlé
„věroučné shody“, jinak řečeno, před obrácením Říma.
- Brzy
poté je oznámeno vyloučení biskupa Williamsona z Bratrstva,
vyloučení, které on považuje za neplatné; a biskup Williamson vyzývá
biskupa Fellayho, aby rezignoval na svou funkci, aby nezničil dílo
arcibiskupa Lefebvra.
- 13.
června 2012 dává biskup Tissier de Mallerais v rozhovoru pro časopis
„Rivarol“ najevo, že je proti politice dohody, aniž by však zmínil biskupa
Fellayho. Všimněte si, že biskup Tissier byl přeložen z Écône na
priorát ve Spojených státech. Tak seminaristé ztratili poslední kontakt
s nejstarším spolupracovníkem arcibiskupa.
V následujících
měsících několik veřejných i soukromých prohlášení vyjádřilo a zesílilo
pragmatickou politiku Bratrstva ve vztahu k Římu. „Jednostranné uznání“ je
příhodnou formulací k získání souhlasu ze strany členů Bratrstva. Je to
však stejné řešení, jaké přijal Dom Gérard (Le Barroux, Francie) v roce
1988, a stejně tak i Campos v roce 2002. Kanonické uznání, ať již
jednostranné či nikoliv, postačuje k tomu, vytvořit závislost na
modernistických autoritách a dovolit jim tentokrát zničit celou tradici. Nejsou
to podřízení, kdo formuje představené, ale představení, kteří formují
podřízené, jak poznamenal arcibiskup Lefebvre. Je to prostě věc zdravého
rozumu, ale zdravý rozum již není příliš obvyklý.
Je příhodné si
připomenout zavrženíhodná soudní přelíčení, jimiž trpěli P. Pinaud a P. Salenave,
přelíčení popsaná a okomentovaná ze strany P. Piverta v knize „Quel droit pour la Tradition catholique?“.
Řeholní komunity, které
neschvalovaly politiku Menzingenu, se již staly předmětem několika nátlakových
a ztrpčujících opatření. Seznam je dlouhý. Vzpomeňte si na odklad svěcení
dominikánských a kapucínských jáhnů v roce 2012. Také bylo vyhrožováno
benediktinům z Bellaigue, že svěcení jejich kandidátů budou odložena. Vše
je jasné, když zvážíme, že představení těchto tří řeholních domů byli
v Menzingenu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s biskupem Fellayem. Ti,
kteří podporují biskupa Fellayho, však řekli, že je vše zapomenuto – generální kapitula
v roce 2012 předložila uspokojivé řešení této otázky. Což není pravda. P. Pfluger,
první asistent biskupa Fellayho, i P. Alain Nély, druhý asistent, k této
věci promluvili, ať již v soukromých rozhovorech nebo na exerciciích a
také ve veřejných rozhovorech.
Nemůžete nikterak říct,
že vše, co bylo v Bratrstvu problematické, je napraveno. Kdyby to byla
pravda, byl by biskup Williamson rehabilitován, ctěn a naslouchalo by se mu,
protože to byla jeho iniciativa připravit dopis
generální radě, podepsaný také biskupem Tissierem a biskupem de
Galarretou, který Bratrstvo zachránil před dohodou s Římem v roce
2012. Tři biskupové proti dohodě byli pro Řím příliš. Bylo lepší počkat na
příhodnější čas.
Pro arcibiskupa Lefebvra
bylo tímto příhodným okamžikem obrácení Říma a přijetí nauk z papežských
dokumentů Quanta Cura, Syllabus,
Pascendi, Quas Primas atd. Ale pro biskupa Fellayho příhodný okamžik
nadešel a přinesl s sebou ducha snížení intenzity boje ze strany
Bratrstva, tj. smíření, které vyvrcholilo v jeho prohlášení z 15.
dubna 2012 a pokračuje i bez podpisu dohody.
Závěr toho všeho je něčím
ohromujícím a tragickým. Tato fakta jsou povětšinou veřejná. Proč neexistuje
větší reakce na politiku biskupa Fellayho? Zjevně je to proto, že liberalismus
a apostaze již působí i v rámci samotné Tradice. Biskup Fellay, jemuž
asistuje mnoho kněží, vytvořil takový stav dezorientace, že mnozí věřící již
nejsou schopni cokoliv rozlišit ohledně toho, co se děje s dílem
arcibiskupa Lefebvra.
Proto říkáme, že pravda o
těchto událostech zůstává skrytá, dokonce i když je veřejná. Bylo by vhodné citovat
následující známé Chestertonovo rčení: „Moderní
svět je řízen skrytou silou, která se nazývá publicita.“ To, na čem záleží,
jak řekl náš přítel, nejsou fakta, ale verze fakt. Vítěznou verzí je nyní ta,
že biskup Williamson a biskup Faure jsou neposlušní a že představení Bratrstva
jsou pravými následovníky arcibiskupa Lefebvra. To je, jak názorně předvádíme,
mylné. Je to jádrem problému.
„Toto je vaše hodina temnot.“ (Luk XXII, 53) Možná musí Odpor přežít
jako apoštolové a učedníci, když byli rozptýleni v době kolem Umučení. Je
užitečné si připomenout úvahu velkého brazilského myslitele Gustava Corcaa: „Nevěřím v dnešní době v jakékoliv
dílo dávající dohromady velký počet lidí.“ Možná je Odpor pusillus grex [malým stádem], jež Náš
Pán přesvědčoval, ať se nebojí, protože Otce těšilo dát mu království. Nechť
nás ochrana Blahoslavené Panny uchová věrné až do konce! „Ut Fidelis inveniatur.“
Zdroj: Nossa Senhora De Aparecida
Překlad: D.
Grof