Odpor pokračuje (2015)
Úvodník z The Recusant č. 23 leden/únor 2015
„Problém jurisdikce demonstruje důležitost
kanonického uznání. Není možné říkat, že není důležité mít pečeť „katolicity“.
Je nutné mít tuto pečeť! ... Oficiální církev je viditelná církev, je to
katolická Církev, tečka!“ (Biskup Fellay, kázání při svěcení kněží
v La Reja, Argentina, 20.12.2014.)
Milí
čtenáři,
existuje
obecná teorie týkající se krize v FSSPX zastávaná více lidmi, než kolik je
těch, kteří se ji odvažují vyslovit nahlas, a která zní asi nějak takto:
Biskup Fellay byl v minulosti
v roce 2012 zlobivý hoch. Udělal a řekl některé špatné věci. Pak si
uvědomil svou chybu a vrátil se. Možná si ji „uvědomil“, protože byl přichycen,
ale ať už byl důvod jakýkoliv, poučil se ze své chyby a vrátil se k bezpečí a
jistotě předešlého postoje FSSPX. V té době existovali někteří kněží a
věřící, kteří reagovali na to, co biskup Fellay udělal v roce 2012, a
reagovali dosti silně. Samozřejmě, jsou to v zásadě dobří lidé, i když prostě
asi zašli trochu příliš daleko nebo asi odešli [od FSSPX] trochu příliš brzy...
Každopádně, když se mezitím věci v FSSPX vrátily do normálu, vypadají [oni]
hloupě, ale nemohou prostě přiznat, že se mýlí. Možná jim v tom brání
pýcha. Ale ti z nás, kteří zaujali vyčkávací postoj, byli samozřejmě těmi
prozíravými. Dějiny ukázaly, že jsme měli pravdu.
Přesné
detaily se mohou poněkud lišit, ale v podstatě tak nějak tato teorie zní.
A já se odvažuji říct, že pro velmi mnoho lidí je pohodlná. Konec konců při
tom, jak se v současnosti věci ve světě mají, při stále rostoucích
špatných vlivech moderního života, je
uklidňující moci se utéct do pohodlí prostředí, které je člověku tak důvěrně
známé, do kaple nebo školy, kterou jsme vždy znali, k přátelům, které jsme
vždy měli, k téže mši, k témuž knězi... Věci ve vnějším světě jsou
špatné, ale nám je tady uvnitř dobře, vše pohodlně zapadá do zbytku našeho
života, náboženství je vlastně na svém místě. Proč by kdo chtěl opouštět takové
relativní bezpečí kvůli problému, který lze tak snadno ignorovat nebo popřít?
Věci ve skutečnosti nemohou být tak zlé, jak říkají někteří lidé. Tihle lidé
z Odporu přehánějí!
Bohužel
nedávné kázání biskupa Fellayho citované výše ukazuje, že věci jsou tak zlé,
jak říkáme, a že nejde o žádné přehánění. Je to jen další důkaz, jako kdyby ve
skutečnosti byly potřebné další důkazy, že dnešní FSSPX není včerejším FSSPX, a
že když si člověk řekne pohádku, že „vše je v pořádku“, zůstane právě jen tím –
pohádkou. To, co biskup Fellay udělal a řekl v roce 2012, bylo zcela
konzistentní s tím, co dělá a říká od té doby a s tím, co si
doopravdy myslí, i s tím, co učinil oficiálním postojem Bratrstva. Zdá se,
že upřímně věří, že FSSPX možná stojí mimo Církev. Určitě nevidí žádný rozdíl
mezi koncilní církví a katolickou Církví. Jestliže o koncilní církvi nehovoří,
je to prostě proto, že nevěří, že existuje.
Proto
je povinností všech katolíků odporovat a v odporu pokračovat. Není to
proto, že chováme jakoukoliv osobní zášť, prostě se jen snažíme dělat to, co je
správné. Nemáme žádnou věrnost vůči osobě, jen věrnost k pravdě, ať už ji říká
kdokoliv. A „neodporujeme“ čistě jen Novobratrstvu; odporujeme všem formám
modernismu, ať už pocházejí odkudkoliv. Protože jednoduše pokračujeme po cestě,
kterou nám ukázal arcibiskup Lefebvre, a abychom pokračovali po cestě, jíž
prošlapal, varujeme se jakékoliv novoty, jakékoliv odchylky od této cesty, ať
již je to kompromis s koncilním náboženstvím nebo nové teorie o autoritě,
sedesvakantismus nebo cokoliv jiného. Arcibiskupovo dílo musí pokračovat. Naším
záměrem musí být pokračovat v něm a tím, že tak budeme činit, budeme vzdávat
úctu Všemohoucímu Bohu, od nějž pochází. Nesmíme mít žádné iluze, že to nebude představovat
velké oběti a utrpení – toto ve skutečnosti znamená následovat Našeho Pána.
Vítáme to.
Znáte
někoho, kdo je ještě zaseknutý v ex-FSSPX? Někoho, kdo ještě odmítá [že je
něco špatně] nebo je nevědomý nebo si lže (sám sobě nebo mu lže někdo jiný)?
Zeptejte se ho, zda souhlasí s tím, že oficiální „katolická“ hierarchie je
bez rozlišování katolickou Církvi, tečka. Pokud řekne, že nesouhlasí, pak jej
můžete informovat, že se neshoduje s biskupem Fellayem. Pro takového
člověka může existovat naděje. Zeptá-li se na nevyhnutelnou otázku: „Co dál?“,
musíte mu jednoduše připomenout, že budoucnost nás všech je v Božích
rukách, ale že mezitím nemůžeme nechat otázku nejisté budoucnosti ovlivňovat
náš soud ohledně toho, co je správné a co je mylné. To by znamenalo vzít věci
za nesprávný konec a vedlo to již za ta léta mnohé potencionální konvertity
k tomu, aby zůstali ve svém modlářství nebo herezi, a to ani nezmiňuji
mnohé potencionální tradiční katolíky, kteří zůstali ve svých důvěrně známých
Novus Ordo farnostech. Milý čtenáři, nevyhýbej se debatě o této věci se svými
vlastními přáteli a známými. Tvá „reputace“ nebo „dobré jméno“ pravděpodobně
nestojí za tolik, kolik si představuješ, a na věčnosti se ještě budeš muset zodpovídat
i za každou duši, která mohla nalézt pravdu, kdyby ti lidské ohledy nezabránily
ji s ní sdílet. Pamatuj si, že tvá Blahoslavená Matka stojí při tobě ve
všech takových chvílích, seber odvahu a odvážně promluv.
Jak vést boj
Posledních
několik let je naším cílem poskytnout vůdčím osobnostem přiměřeně jasnou
představu (tak úplnou, jak je to jen možné) o tom, co je problémem
v FSSPX, co jej zapříčinilo, co s ním dělat, kde se vede boj a jakými
prostředky. A jak zvítězit. Považuji za bezpečné říct, že ve chvíli, kdy
začneme přijímat taktiku nepřítele, prohrajeme. Proto Odpor nestojí o
nablýskanou, uhlazenou, nákladnou prezentaci, nechce nikoho oslňovat nebo na něj
dělat dojem. Není to jen proto, že je Odpor z lidského pohledu nepůsobivá
věc a s postupem času jí bude stále víc. Mnohem důležitější než to je
skutečnost, že nemůžeme používat taktiku nepřítele, abychom zvítězili. My
nepoužíváme lži a „výmysly“ tak, jako oni, ani nemáme armádu online „agentů
provokatérů“ naverbovaných, aby šířili černou propagandu skrze internet a
dalšími prostředky. Ani neměníme své poselství ze dne na den, ani
nepřizpůsobujeme svůj projev svému publiku (všimněte si, koho biskup Fellay
oslovuje v docela upřímné citaci výše!).
Navíc,
nestojíme o příznivce uctívající hrdinu nebo kult osobnosti, jako někteří
stoupenci biskupa Fellayho. Vážně jsem slyšel jednu ubohou duši říct, že „já
následuji biskupa Fellayho“ a v podstatě, že „pokud se on mýlí, já se
mýlím“ nebo něco ve stejném smyslu. Kromě naprosté rezignace na vlastní rozum a
svobodnou vůli je toto duch postrádající katolickou bojovnost a Bohu se jistě
nelíbí. Jsem si jistý, že úplně stejně všichni dobře známe starou smyšlenku, že
biskup Fellay je „představený“ a proto je jaksi „neposlušné“ nebo „zrádné“
(ano, i toto slovo jsem skutečně slyšel!) odporovat jeho novotám. Pamatujte si,
že my v Odporu nebojujeme v osobním sporu, není to o osobnostech.
Biskup Fellay může být nejmilejší, nejpřátelštější člověk na světě ze všech
lidí, které znám. Ale to, co dělá a říká, je prokazatelně mylné a musí se tomu
odporovat. A v zájmu konzistentnosti může celý svět vidět, že tytéž
standardy vztahujeme na kněze, které považujeme „za své“. Nevěříme v slepou
poslušnost, a kdyby P. Pfeiffer, biskup Williamson, P. Chazal nebo kdokoliv
jiný začal učit něco v rozporu s tradicí nebo jednal tak, že by
ohrožoval blaho duší, věřím, že by mnoho lidí povstalo, aby mu také odporovali.
Arcibiskup Lefebvre neměl „stoupence“ v takovém smyslu, jako je má biskup
Fellay. Lidé ani nevěděli, ani je nezajímalo, kým je, ale když přišel čas, jeho
slova a, co je ještě důležitější, jeho činy mluvily za sebe a to je to, co lidé
následovali.
[...]
The Recusant
Mnozí
z vás již vědí, že jsem přinejmenším jednou doufal, že svěřím tento
zpravodaj do kněžských rukou. Zdá se mi, že existují jasné výhody toho, aby
psal zpravodaj kněz spíše než laik nejen proto, že kněz má během týdne více
času a také má jistou vnitřně danou autoritu, která jej nebude činit tak
náchylným k osobnímu útoku, ani malicherné řevnivosti, žárlivosti nebi
závisti ze strany jiných laiků. Je pro něj také snazší zůstat v kontaktu
s jinými kněžími po světě a shromažďovat zprávy. Jeho formace jej
přirozeně připravuje na psaní svých vlastních článků nebo na analyzování spisů
nebo projevů druhých. Bohužel to tak nemělo být. Byli jsme zrazeni a jsme
zrazování velkou většinou kněží a měli bychom být připraveni na další zrady,
pokračujeme však v boji.
A
možná si to v tuhle chvíli Všemohoucí Bůh takto přeje. Věřte tomu nebo ne,
věci u ex-FSSPX se stále zhoršují, ti, kteří odmítají [že je něco
špatně], to postupně odmítají ještě silněji, ti, kteří jsou na šikmé ploše
k liberalismu, sklouzávají stále víc na téže šikmé ploše, zesvětštění se
stává ještě světštějším, věci se každým dnem vzdalují od arcibiskupa Lefebvra a
jedním z nejhorších příznaků je, že se zdá, že si toho všímá nebo to
zajímá čím dále méně lidí. Bojuj dál, milý čtenáři. Bojuj houževnatěji. Pořád
existuje dobro, kterého lze dosáhnout, stále ještě existují některé duše, které
lze uchránit před újmou. Využij každou příležitost, kterou ti Bůh dává.
Jestliže se zdá, že tu právě teď žádné nejsou a nevíš, co jiného dělat, obětuj
růženec, aby skrze jakékoliv prostředky, které si Bůh zvolí, Tradice přetrvala.
Je-li to pro tebe příliš nebo je pravděpodobné, že zapomeneš, pomodli se
Zdrávas Maria na stejný úmysl právě teď, než budeš číst zpravodaj dál. Bůh ti
žehnej.
Vydavatel
(Mírně kráceno autorem překladu.)
Zdroj: Úvodník
z The Recusant č. 23 leden/únor
2015
Překlad:
D. Grof