Komentář Eleison CCCXCII – Rozporuplný epitaf (2015)
(392)
17. ledna
2015
ROZPORUPLNÝ EPITAF
Pod rozlehlou a hvězdnou oblohou
Vykopej hrob a nech mě spočinout.
Já rád jsem žil a odšed s ochotou
A smířený se uložil.
Ten verš, ať v hrob mám vtesaný:
Zde spočnul, kde sobě přál to ležení
Doma je námořník, doma z plavení
Lovec se domů navrátil.
R.L.Stevenson
(1850-1894)
Tento epitaf
je pro samotného básníka výmluvný svou prostotou a dojemností, protože se
dotýká smrti, té nevyhnutelné tragédie lidského života. Když básnící oslavují
život a lásku, často pojednávají o smrti, která tak tajemně přetíná obojí.
Protože ubozí materialisté nechtějí přemýšlet o smyslu života či smrti, utínají
poezii, a když mohou, tisknou ji jako prózu, právě proto, aby se vyhnuli tomu,
aby museli přemýšlet o čemkoliv vyšším než hmotě. Tajemství však zůstává...
Teoreticky
je Stevensonův epitaf odvážný. V posledních třech řádcích každého verše,
v šesti řádcích z osmi, říká šesti různými způsoby, že je šťastný, že
umírá. Báseň je však zatížena rozporem. Jestliže [říká] „já rád jsem žil“, jak
mohl odejít s ochotou? Jestliže tak s ochotou zemřel, jak mohl být
tak rád, že žil? Aby byl tak rád, že umřel, jak tvrdí, musel býval ztratit svou
vůli k životu nebo s ní skoncovat, což mohl učinit jedině tím, že
odmítl pro svůj život jakékoliv určení nebo smysl nebo existenci po své
živočišné smrti. A to mohl učinit pouze tím, že předstíral, že není ničím víc
než živočichem. Jací živočichové si však dávají tu práci, aby psali výmluvné a
dojemné básně?
Ó, Roberte
Louisi, vy jste věděl, že nejste jen živočich. Dal jste si tu práci napsat
mnoho literárních děl včetně okouzlujícího příběhu o životě a dobrodružství
čtyř kluků, Ostrov pokladů, a drásavý
příběh pro dospělé o korupci a smrti, Dr.
Jekyll a pan Hyde, a vaše sebrané spisy z vás v současné době
činí 26. nejpřekládanějšího autora na světě. Pravda, vaši rodiče byli skotští
presbyteriáni, což je kalvinistická sekta, která byla dostatečně zarputilá na
to, aby v polovině 19. století z mnoha dobrých lidí udělala ateisty. Jak
jste se však mohl tak náhle zaprodat smrti? Jak jste mohl předstírat, že smrt
je „domov“?
Stvořitel
původně neplánoval živočišnou smrt pro rozumného živočicha, kterým člověk je.
Kdyby všichni lidé od Adama a Evy správně používali své racionální myšlení nebo
svůj rozum po stanovené trvání svého pozemského života, pak by namísto své
nynější nevyhnutelné živočišné smrti bývali bezbolestně přešli do věčného
života, který by jim jejich správné užívání rozumu bývalo zasloužilo. Tento
původní plán však byl zmařen, když Adam neuposlechl svého Stvořitele a když
skrze tajemnou vzájemnost všeho budoucího lidstva se svým prvním otcem, stáhnul
všechny lidi s sebou do dědičného hříchu. Od té chvíle je rozporuplnost
vnitřně vlastní celé lidské přirozenosti a životu, protože naše od Boha
stvořená přirozenost bojuje s naší padlou přirozeností od Adama. Naše
skutečné – nikoliv falešné – „nesmrtelné touhy“ pocházejí z naší
přirozenosti, jak byla utvořena Bohem a pro Boha, zatímco naše živočišná smrt
je „domovem“ pouze pro naši padlou přirozenost. „Ó já nešťastný člověk!,“ volá
sv. Pavel (Ř VII, 24-25), „Kdo mě vysvobodí z těla této smrti? Díky Bohu
skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof