Svatý Marek příklad utrpení pro Pána Ježíše (1903)

Svatý Marek příklad utrpení pro Pána Ježíše (1903)

Neděle druhá adventní

Blahoslavený jest, kdo se nebude nade mnou horšiti. (Mat. 11, 6)

Uvážíme-li, kdo Kristus Pán jest a co pro pokolení učinil, že jest pravý Bůh a že nás vykoupil, zdá se téměř nemožným, aby lidé Pána Ježíše nemilovali a aby se nad Ním horšili. Když uvážíme jen, kdo Bůh jest, že jest to bytost nejdokonalejší, nejkrásnější a nám nejužitečnější, když uvážíme, že vykoupení jest vysvobození člověka z jeho nejhroznější bídy a největšího neštěstí a navrácení do stavu šťastného a blaženého, stavu synů Božích, zdá se nám, že by každý člověk měl pro Pána Ježíše všecko vytrpěti, Pána Ježíše a Jeho svatou pravdu, všude hájiti, a kdyby se mu i některé činy Páně zdály proti jeho náhledům, pomysliti si: Co činí Bůh, jest dobré a dokonalé; a proto kdybych tomu i nerozuměl, nesmím se nad tím horšiti nikdy.

Tak se zdá, a tak by mělo býti opravdu. Avšak Kristus Pán sám dnes takřka prosí, aby se nikdo nad Ním nehoršil, ano nazývá docela blahoslaveným toho, kdo se dle Jeho slov zachová. Vědělť Pán, že o Něm budou mnozí lidé smýšleti příliš po lidsku, tedy také po světsku, a že se jim bude zdáti Jeho chudoba a Jeho skromné vystupování vůbec dokonalosti zaslíbeného Vykupitele tak odpornými, že si budou mysliti, že by jako zaslíbený Vykupitel vůbec tak činiti neměl, a že proto snad docela počnou o Jeho důstojnosti Vykupitelské pochybovati a tak se nad Kristem pohoršovati. A mnozí bohužel pohoršovali se opravdu. A jako se nad Kristem Pánem mnozí pohoršovali a pohoršují, tak jest také veliký počet těch lidí, kteří pro Pána Ježíše nechtějí pranic trpěti; nechtějí konati pokání, že jest obtížné, nechtějí se postiti, že jim to jest protivné, nechtějí choditi na mši svatou, je-li cesta nepohodlná; a přijdou-li do, takových okolností, že by měli pro Pána Ježíše trpěti nějakou potupu a pohanu, bojí-li se, že se jim lidé pro svaté náboženství budou posmívati: raději jako zrádcové víru svou zapírají a ku Kristu Pánu veřejně se nehlásí. A kolik tisíc ba milionů jest i katolických křesťanů, kteří kdyby měli pro Pána Ježíše trpěti mučení nebo docela smrt, jistě by Ho raději opustili a zapřeli!

A přece toto utrpení pro Pána Ježíše jest dílo tak záslužné. Neboť nazývá-li Kristus Pán blahoslaveným již toho člověka, který se nad Ním jen nehorší, jak teprve pochválí a jednou odmění veřejně toho, kdo pro Něho trpěl! Nezůstane-li bez odměny u Pána Boha sebe nepatrnější skutek dobrý, vykonaný ve jménu Ježíše Krista, jaké odměny dostane se lidem za utrpení pro Pána Ježíše Krista! Poněvadž tudíž trpěti pro Pána Ježíše jest tak velice důležito a záslužno, jest zajisté potřebí, abychom se k ochotnosti trpěti pro Pána Ježíše, náležitě povzbudili. Jest toho potřebí nyní, v posvátné době adventní, poněvadž i tím připravíme Pánu Ježíši cestu do srdcí svých.

Předmětem našich úvah jsou svatí evangelisté; a z těch se mi zdá, že nás nejlépe učí trpěti pro Pána Ježíše svatý Marek; promluvím tedy o svatém Marku, příkladu utrpení pro Pána Ježíše.

1. Svatý Marek nazýval se původně Jan; rodem byl žid a pocházel z Jerusalema. Tam měla matka jeho dům, ve kterém se shromažďovali křesťané ku společné modlitbě a ku bohoslužbám; proto také čteme ve Skutcích apoštolských, že když byl svatý Petr zázračně vysvobozen andělem z vězení a tak vysvobozen z ruky Herodovy, který jej chtěl dáti usmrtiti, šel k domu Marie, matky Jana, kterýž měl přijmí Marek, kdež byli věřící shromážděni a modlili se, a tloukl tam na dveře. (12, 1–16)

Na víru křesťanskou byl svatý Marek obrácen svatým Petrem; proto jej také tento apoštol nazývá svým synem, an píše křesťanům rozptýleným v Malé Asii takto: „Pozdravuje vás církev, kteráž jest v Babylóně, to jest v Římě, spoluvyvolená a Marek syn můj.“ (I. 5, 13)

Ačkoliv nebyl apoštolem Páně, přece vykonal pro rozšíření víry Kristovy mnoho cest do rozličných končin světa, a obcoval zejména s knížaty apoštolskými svatým Pavlem a pak svatým Petrem. Se sv. Pavlem konal první jeho apoštolskou cestu po Malé Asii a po ostrově Cypru, načež se vrátili do Jerusalema. Když pak byl roku 51. v Jerusalemě sněm apoštolský, byl na něm také svatý Marek přítomen. Po tomto sněmu šel svatý Marek se svým sestřencem Barnabášem opět na ostrov Cypr. Na to pak stal se průvodčím svatého Petra, se kterýmž se odebral za příčinou kázaní učení Páně do Říma.

V Římě se zdržel delší dobu. Tu pak ho požádali křesťané, aby jim dle kázání svatého Petra a dle učení, které od něho slyšel i v rozmluvách soukromých, sepsal učení a život Pána Ježíše. To tedy zavdalo podnět k evangeliu podle sepsání sv. Marka. Svatý Marek přání tomu vyhověl, evangelium napsal, a předložil je ku potvrzení a schválení svatému Petrovi. Svatý Petr pak evangelium to schválil a věřícím ku čtení odporučil. Poněvadž pak svatý Petr zemřel roku 67, patrno, že evangelium to sepsáno bylo před rokem 67.

Poněvadž jak svatý Pavel, tak svatý Petr na svých apoštolských cestách vytrpěli mnoho potupy, urážek a pohromy, ano jak připomíná svatý Pavel i mnoho ran, nelze pochybovati o tom, že na tom všem podíl měl také svatý Marek. Řekl-li Kristus, že není učedník nad mistra, a že když Jeho pronásledovali i apoštoly pronásledovati budou: právem uzavíráme, že jako trpěli apoštolé, tak trpěli také učedníci Páně a průvodčí svatých apoštolů, a proto také svatý Marek.

Avšak dějiny církevní se zmiňují o hrozném utrpení svatého Marka výslovně. Nejstarší spisovatelé církevní totiž praví, že po sepsání evangelia nebo docela již jednou před tím, poslán byl svatý Marek od svatého Petra kázat evangelium do Afriky, zejména do Egypta. Svatý Marek uposlechl rozkazu toho a chodil po všech městech Egypta a Lybie, hlásaje učení Páně. Bůh práci jeho žehnal tak, že mnozí přijímali svatý křest. Konečně přišel svatý Marek také do města Alexandrie, kteréž bylo v příčině obchodu tehdáž nejznamenitější na celém světě. Také tu Bůh práci jeho žehnal, tak že tu svatý Marek založil zvláštní diecési a sám jí po tři roky jako biskup spravoval. Během těchto tří roků rozmnožil se počet křesťanů v Alexandrii tak, že tam bylo vystavěno i několik křesťanských chrámů, ve kterých se konaly služby Boží, a které byly novým vydatným prostředkem ku šíření křesťanství.

Aby pak mohl svatý Marek z Alexandrie odejíti a kázati křesťanství ještě jinde, ustanovil tam biskupem Aniana. Avšak než z Alexandrie odešel, vzbouřili se pohané proti křesťanům, a s pohany spojili se i židé, a poněvadž viděli, že hlavním hlasatelem, utvrzovatelem a šiřitelem křesťanství v Alexandrii jest svatý Marek, obrácen byl hněv jejich hlavně proti němu. Svatý Marek nástrahám jejich utekl. Avšak poněvadž viděl, že ho přece často jest potřebí v Alexandrii, přicházel tam potají. Když pak jednou tak do Alexandrie přišel, bylo to prozrazeno jeho nepřátelům, a ti nedbajíce na nic přepadli ho, an právě sloužil mši svatou. Byl jat u oltáře, hozen mu na krk provaz, a tak byl smýkán a tahán po ulicích města po celý den. Na večer byl téměř mrtvý uvržen do vězení. Veškeré toto utrpení snášel svatý Marek s myslí statečnou, ano děkoval Bohu za to, že byl hoden pro jméno Ježíš trpěti. Proto se mu zjevil večer sám Kristus Pán a posiloval ho k utrpení dne následujícího. Toho dne pokračovali pohané i židé ve svém hrozném díle ze dne předešlého. Světec Páně byl opět smýkán po ulicích města Alexandrie a to tak dlouho, až vypustil ducha. Mrtvola jeho byla pohany uvržena do ohně; ale oheň byl náhle uhašen deštěm, tak že ji křesťané vzali a pochovali s uctivostí za městem.

To se stalo roku 68, tedy o rok později než byli v Římě umučeni knížata apoštolská svatý Petr a svatý Pavel. Na hrobě svatého Marka v Alexandii postaven byl ve čtvrtém století chrám, a ve století devátém si vyžádali ostatky svatého evangelisty Benátští kupci a převezli je do Benátek, kdež se chovají dosud.

Odznakem svatého Marka jest lev, poněvadž začíná evangelium vypravováním, jak kázal svatý Jan Křtitel pokání na poušti, a králem pouště jest lev.

2. A nyní všimněme si, jak se máme od svatého Marka učiti pro Pána Ježíše trpěti, aby se na nás naplnila slova Páně: „Blahoslavený jest, kdo se nebude nade mnou horšiti,“ a abychom dle kázání svatého Jana Křtitele a dle vůle svaté církve připravili srdce své na příchod Páně.

Již jsem připomenul, že svatý Marek vykonal za tím účelem, aby kázal učení Ježíše Krista, mnoho dalekých a obtížných cest. Vždyť chodil po Asii, a když byl v Římě, nezůstal jenom tam, nýbrž obcházel také krajiny okolní; konečně byl poslán svatým Petrem do Afriky a procházel přemnohá, ba téměř všecka města i v Africe. Tak chodil svatý evangelista po všech třech dílech tehdáž známého světa. Uvážíme-li, jak bylo tehdáž cestování nesnadné, ano jak bylo právě pro hlasatele učení Ježíše Krista obtížné a nebezpečné, jest nám vyznati, že tu vytrpěl sv. Marek mnoho, velmi mnoho. Opustil matku, opustil vlast, opustil svůj rodný dům, kde mohl žíti zajisté dosti pohodlně, a snáší takové nesnáze a svízele v cizině. Mohl říci dojista se svatým Petrem: „Ejhle, opustil jsem vše, čeho se mi za to dostane?“

Jak nás mocně, tento příklad svatého Marka nabádá, abychom byli rovněž ochotni pro Pána Ježíše trpěti a snášeti rozličné svízele a konati obtížné cesty. A na to upozorňuji zejména. Jest pravda, že mnozí lidé mají do chrámu Páně cestu zcela pohodlnou, a bohužel, že z těch zanedbávají chrám Páně přemnozí. V létě dlouhé výlety a v zimě kolikahodinný tanec jim nejsou pranic obtížné, ano to mají za zábavu, ale vykonati několik kroků do chrámu Páně, to jest obtížné. Z mnohých míst, zejména venkovských, jest sice cesta do chrámu Páně obtížná; avšak, nejmilejší, pamatujte, že tuto cestu nekonáte pro nikoho jiného než pro Boha a pro sebe. Boha pak máte milovati nade všecko, a že byste měli milovati i sebe a to láskou dobře spořádanou, která více dbá o duši než o tělo, o tom nebude rozumný člověk pochybovati žádný. Když by se vám zdála cesta obtížnou, rozpomeňte se na evangelistu Páně svatého Marka, připomeňte si, kolik tisíc tisíců kroků vykonal, aby rozšířil známost jména Kristova! Na tuto obtíž cesty do chrámu Páně upozorňuji právě nyní v době adventní obzvláště; mše svatá jest ráno dříve než jindy, a dny jsou nejkratší, také počasí pravidelně nepohodlné, tak že cesta na Rorate není příjemná. Avšak, drazí v Kristu, snášejte tyto nesnáze rádi a ochotně, choďte na Rorate pilně, nebojte se nesnází žádných. Obětujte je všecky Bohu i Jeho milému Synu Ježíši Kristu, který trpěl pro vás mnohem více, a pro Něhož svatí a světice Boží taktéž trpěli mnohem více.

Svatý Marek nesnášel pro Pána Ježíše jenom obtíže cesty, nýbrž on na těch cestách vytrpěl zajisté od nepřátel jména Kristova mnoho urážek a potupy. – Vždyť svatý apoštol Pavel píše, že ten Kristus ukřižovaný, kterého apoštolé a učedníci Páně hlásali, byl „židům pohoršením, pohanům pak bláznovstvím“ (I. Kor. 1, 23); a když týž apoštol kázal Krista Pána v Athénách, hádali se s ním někteří mudrci epikurejští a stoičtí a řekli: „Co nám chce povědíti tento plískač?“ (Sk. ap. 17, 18). A jestli se tak chovali k Pavlovi, nechovali se jinak ani k Markovi. – Jak nás i to nabádá, abychom byli hotovi pro Pána Ježíše trpěti i potupy a nadávky! Na to máme pamatovati obzvláště v dobách nynějších. Nyní jest ten obyčej, že když lidé nemohou něco dokázati nebo vyvrátiti, počnou nadávati a posmívati se. A tak si počínají nepřátelé Pána Ježíše obzvláště. Kdo by spočítal všecka ta jména, kterými tupili a tupí věrné vyznavače a plnitele učení Páně?! A bohužel, někteří katoličtí křesané jsou tak pošetilí a slabí, že se těmito nadávkami dávají zastrašiti, a Krista Pána buď zapírají, nebo se k Němu aspoň veřejně nehlásí. Tak nejednejme nikdy. Pamatujme, že všichni svatí a světice Boží trpěli pravidelně potupy, a že právě tím zasloužili si oslavení od Boha. Kristus Pán řekl: „Blahoslavení jste, když vám zlořečiti a protivenství činiti, a lhouce všecko zlé o vás mluviti budou, pro mne: radujte se a veselte se; nebo odplata vaše hojná jest v nebesích.“ (Mat. 5, 11–12). Tato slova Páně buďtež nám pravidlem v životě, a ne špatný příklad rozličných slabochů, kteří nechtějí pro Pána Ježíše nic vytrpěti, nýbrž raději Ho opouštějí nebo docela zrázují.

Přicházím ku třetí části, ze které se máme od svatého Marka učiti pro Pána Ježíše trpěti. Svatý Marek nesnášel pro Pána Ježíše jen obtíže cesty a práce, netrpěl jen potupy a pohanění, nýbrž obětoval za Pána Ježíše i život, a to spůsobem tak hrozným. Po dva dni byl tahán po kamenitých a hrbolatých ulicích města Alexandrie, až konečně vypustil ducha. Na svatého Marka koná se také již od doby papeže Řehoře Velikého, jenž zemřel roku 604, processí, při kterém se zpívají litanie o všech svatých, jako na křížové dny. Tato processí nás mají také pamatovati na hrozný spůsob smrti svatého Marka. Utrpení svatého Marka bylo zajisté veliké; zdaž se člověk nezachvěje, když si na ně jen vzpomene? A co jest vzpomínka proti hrozné skutečnosti? Na těle světce Páně tu nezůstalo, zajisté ani místečka zdravého; všude samá rána, ze všech prýští krev, co předpověděl prorok o Božském Vykupiteli, že od hlavy až do paty nohy není na něm místa zdravého, to zajisté platilo také o svatém Marku. A on snáší vše trpělivě a děkuje za toto utrpení.

Tak musíme jednati také my. Jest pravda, že nám takové utrpení nehrozí nyní, a můžeme důvěřovati v Boha, že se k nám snad ty časy, kde musili křesťané za víru svou položiti život, nevrátí; avšak i naše láska k Pánu Bohu musí býti tak veliká, že kdyby se k tomu příležitost naskytla a potřeba toho žádala, byli bychom raději ochotni obětovati svůj život i všecko než, zapříti a zraditi Boha. A nyní zkusme každý sebe sama; snášíme rádi a ochotně obtíže a nepohodlí, urážky a potupy pro Boha, když se nám jich opravdu dostává, nebo když nám hrozí? Neutíkáme před nimi, nebo nezapíráme Pána, abychom jich jen trpěti nemusili? Ó jaké chyby, jaké nedostatky, jaké hříchy poznává dojista každý sám na sobě! A jestliže v tom malém utrpení, v té maličké a nepatrné oběti; jsme k Pánu Ježíši tak nevěrni, jak bychom jednali, kdyby nás Bůh podrobil, nebo kdyby na nás dopustil tu zkoušku, abychom obětovali pro něho i život?

Proto, nejmilejší, vzpomínejme často na svatého Marka, evangelistu, pamatujme, jaké nesnáze pro Pána Ježíše rád obětoval, kolik cest tak dlouhých po Evropě, Asii, Africe vykonal; pamatujme, co tu vytrpěl pohany a potupy, a všecko bez veškerého i nejmenšího reptání; pamatujme konečně, jak hroznou a zdlouhavou smrtí život za Pána Ježíše položil a tak si korunu věčného blahoslavenství zasloužil! Vzbuďme tudíž pevné předsevzetí, a prosme Boha o milost, abychom ho také provedli, že budeme rádi a ochotně pro Pána Ježíše trpěti; učiňme tak proto, abychom Mu připravili příjemnou cestu do svého srdce, a aby se jednou na nás naplnila slova Jeho: „Blahoslavený jest, kdo se nebude nade mnou horšiti.“ Amen.

Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 29

Zpracoval: Jakub Albert