(388)
20. prosince
2014
ŽALMISTŮV PLÁČ
Období
příchodu Našeho Vykupitele mezi nás je jistě vhodnou chvílí připomenout si, jak
moc potřebujeme Boha. Samozřejmě tomu tak bylo vždy. Před Kristem Bůh
přišel do ještě zcela zlého pohanského světa, se Starým zákonem zvláště
k Izraelitům, aby připravil příchod svého vlastního Syna. Zde je Žalm 43,
který se celý vztahuje jak na Izraelity, tak na katolíky, Boží lid ve Starém a
Novém zákoně (revidovaná standardní verze, doplněny byly titulky a závorky). [V
české verzi byl použit překlad Dr. Jana Hejčla z roku 1930.]:
- BŮH CHRÁNÍVAL SVŮJ LID
1 Ke konci. Od Koreovců. (Žalm) poučný.
2 Bože, na své uši slýchali jsme,
otcové naši vypravovali nám
o díle, které učinila tvá ruka
za dnů jejich, za dnů dávného věku.
3 Pohany vyhnala, je (naše otce) však zasadila,
zkrušil jsi národy (pohanů), jim však (našim
otcům) dal jsi vzrůsti.
4 Neboť mečem (naši otcové) nedobyli své země,
ani rámě jejich jim nepomohlo,
ale tvá pravice, rámě tvé, jas tvé tváře,
protože jsi zalíbil si v nich.
5 Ty sám jsi můj král a Bůh můj,
který vítězit kážeš Jakobovi.
6 Tebou rozprášíme své nepřátele,
jménem tvým pošlapeme odpůrce své.
7 Neboť lučišti svému nedůvěřuji,
aniž meč můj může mne obrániti;
8 ale ty nás zbavuješ tisnitelů,
a naše nenávistníky zahanbuješ.
9 Bohem honosíme se ustavičně,
a tvému jménu děkujeme věčně.
- TEĎ
JE ZAVRHL
10 Ted však jsi zavrhl a zahanbil nás (Izraelity),
netáhl jsi, Bože, s našimi vojsky,
11 dopustils, že jsme couvali před nepřítelem,
a naši nenávistníci mohli si loupit.
12 Vydal jsi nás jako ovce na nůž,
mezi pohany jsi rozptýlil nás,
13 rozprodal jsi za fatku svůj národ,
mnoho jsi jich nevycenil.
14 Vydal jsi nás v pohanu sousedům našim,
v potupu a posměch našemu okolí.
15 Učinils nás příslovím mezi národy,
že hlavou nad námi potřásají pohané.
16 Cely den mám hanbu svou před očima,
v ruměnec své líce zahaluji,
17 že musím slyšet posměvavé rouhače,
že musím hledět na mstivé nepřátele.
- PŘESTO
JSME VĚRNÍ
18 Vše to nás stihlo, ač jsme tě nezapomněli,
ač jsme se nezpronevěřili tvé (Mosaické) smlouvě.
19 Neodvrátilo se srdce naše,
a naše stezky
neodbočily od cest tvých,
20 že jsi nás potřel v kraji, kde sídlí trýzeň,
a že jsi nás zastřel stínem smrti.
21 Kdybychom zapomněli na svého Boha,
a své ruce zdvihali k bohu cizímu,
22 jistě, Bože, stíhal bys nás pro to,
neboť ty si všímáš i tajnosti srdce,
- Ó
PANE, PŘIJĎ NÁM NA POMOC!
ale my denně jsme pro tebe pobíjeni,
za ovce na nůž jsme pokládáni.
23 Probuď se, ó Pane, proč bys měl dřímat?
procitni a nezavrhuj nás na věky!
24 Proč odvracuješ tvář svou a zapomínáš
na bídu naši a soužení naše?
25 Vždyť je sražena do prachu naše duše,
srůstá se zemí naše břicho.
26 Povstaň, Hospodine, abys nám pomohl,
a pro svou milost
vysvoboď nás! (konec Žalmu 43)
Jinak
řečeno, byla doba, kdy Bůh pozdvihl svou katolickou Církev do velikých výšin.
Dnes však sama ze sebe činí předmět posměchu světa do takové míry, že se člověk
takřka může stydět, že je katolík. Stále však existují věrní katolíci. Ó Pane,
přijď jim na pomoc, ó Pane, přijď nám na pomoc!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof