(370)
16. srpna
2014
KONFERENCE O DICKENSOVI
Konference o
Dickensovi, která se pořádala před dvěma týdny v Domě Královny mučedníků
v Broadstairs, se v rámci svých skromných možností vydařila.
V sobotu jen trochu pršelo, neděle byla celá slunečná a skoro 30
účastníků, převážně z Anglie, ale také z Dánska, Francie a USA, si
velmi užili dům, vzájemnou katolickou společnost a tři přednášky Dr. Davida
Whitea o třech románech Charlese Dickense (1812-1870), nejmilovanějšího
anglického autora po Williamu Shakespearovi.
„V rámci
skromných možností“, protože kromě zbožně navštívených mší v sobotu a v neděli,
bylo na této konferenci málo něčeho vnějškově nadpřirozeného. Řekněme, že to
bylo setkání zdravého rozumu spíše než svatosti, ale ihned poznamenáváme, že
přinejmenším v angličtině slova „zdravý rozum“ tvoří tři čtvrtiny slova
„svatost“. Milost staví na přirozenosti a stěží může stavět na šílenství a zkažení
přirozenosti, jemuž se svět kolem nás den za dnem odevzdává. Zdravý rozum je
tedy důležitější než kdy dřív, dokonce i pro nadpřirozené účely. Jestliže
„Odpor“ v současnosti činí tak malý zjevný pokrok, není to proto, že tu
jen nezbývá dost zdravého rozumu kolem nás, aby se rozpoznal a zapudil úpadek
myšlení a úpadek pravé poslušnosti a svatosti?
Ve své první
přednášce Dr. White mluvil o Davidu
Copperfieldovi, což byl mezi jinými Dickensův vlastní oblíbený román, který
je zvlášť svázán s Broadstairs. Je to proto, že při svých mnohých
návštěvách za prací či dovolenou do svého milovaného přímořského města Dickens
poznal excentrickou starou dámu, která žila v malém domku, jenž na nábřeží
stále existuje. Udělala na něj takový dojem, že ji zapracoval do svého Davida Copperfielda jako Betsy
Trotwoodovou, excentrickou starou dámu, která přijme osiřelého hrdinu románu a
chrání jej, dokud nenalezne svou cestu v životě. Do jejích úst vkládá
Dickens svou vlastní zášť k puritánství a kalvinismu, řekl Dr. White.
Alespoň jednou v životě Dickensovi někdo řekl, že katolicismus je jediné
pravé náboženství, nikdy se však nestal katolíkem. Měl ale svrchovaný respekt
pro Kristovo evangelium a postavy s ryzím dobrým srdcem se jedna po druhé
objevují na stránkách jeho románů.
V neděli
odpoledne následovala návštěva pobřežního domku „Betsy Trotwoodové“, který je
nyní Dickensovým muzeem, působí v něm Dickensův kurátor a je plný upomínek na
něj. Pak se konala druhá přednáška o Ponurém
domě, což byl první román Dickensova druhého období, kdy se Anglie stávala
temnější. Ponurý dům útočí na
právníky a zákon zvláště, ale obecně, řekl Dr. White, útočí na systém, který
stále více ovládá společnost a demoralizuje a drtí nevinné ovce. Politici se
stávají bezvýznamnými a aristokracie ztrácí kontakt s realitou, ale
nelidský systém postupuje vpřed, dokud se nakonec nezhroutí pod svou falší po
způsobu Druhého vatikánského koncilu, dodal Dr. White.
V neděli
ráno byla prezentovaná třetí přednáška o Zlých
časech, dalším z temnějších románů o naprostém nedostatku reálného
vzdělání před 150 lety! Dickens věděl, že bez vzdělání srdce budou lidé
chladnými a nelidskými. Dr. White čerpal ze své zkušenosti, kdy desítky let
učil na americké námořní akademii, aby zdůvodnil Dickensovo zpodobnění nesmírné
hlouposti společenských robotů vytvořených „vzděláváním“ zamítajícím historii,
společenské vědy, hudbu, literaturu a zvláště poezii. Výsledkem je, řekl,
nezměrná nuda dnešní mládeže, což je odrazem čistého nihilismu.
Účastníci
konference však neodjížděli domů ani znudění, ani nihilističtí, ale velmi
osvěžení. Deo Gratias.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof