(369)
9. srpna
2014
IZRAELITÉ, IZRAELCI?
Uznejme tedy
(KE 368), že rozkazy Všemohoucího Boha ve Starém zákoně (např. I Sam. XV.)
vyhladit jisté národy, byly skutkem spravedlnosti a milosrdenství vůči pohanům
samotným, a skutkem plánovaným také jako pomoc Izraelitům postoupit vpřed k vytvoření
kolébky pro Vtěleného Boha, Našeho Pána Ježíše Krista, až přijde o mnoho
století později. Tuto kolébku Izraelité skutečně poskytli, zvláště skrze
blahoslavenou Pannu Marii, jíž celé lidstvo dluží nesmírný dluh vděku. Jestliže
se kdokoliv z nás dostane do nebe, bude to pouze skrze její zprostředkování.
Jaká pak
tedy může být spojitost mezi těmi Židy, skrze něž přichází spása (Jan IV, 22) a
masou dnešních Židů, kteří buď masakrují Palestinu, nebo tento masakr morálně
či finančně podporují? Většina dnešních Židů jsou aškenázští Židé a docela
dobře nemusí být pokrevními potomky Abraháma, ale ať je to jakkoliv, zajisté
vstřebali skrze Talmud, posvátnou knihu pokřesťanského judaismu, to, co Náš Pán
nazval „kvasem farizejským a saducejským“
(Mat XVI, 11), což znamená ducha jeho nenávistných nepřátel, kteří jej
ukřižovali a od té doby bojovali proti jeho Církvi. Jak se vyvolený národ mohl
proměnit v některé z jeho naprosto nejhorších nepřátel? (Jestliže se pouhá
tato otázka zdá „antisemitská“, připomeňme si, že pravda je dobrá, zatímco
„antisemitismus“ je špatný, takže nic pravdivého nemůže být „antisemitské“ a
nic „antisemitského“ nemůže být pravdivé. Co následuje, je pravda, a nemá to
naprosto nic co do činění s tzv. „antisemitismem“.)
Za prvé,
jestliže se vyvolený lid obrátil proti svému Bohu, může se problém zdát
chronologický, ale není. Po celý Starý zákon existovali Izraelité, kteří
se obraceli proti Bohu, například uctívači zlatého telete nebo Židé vyhnaní do
Babylonu. Bůh často musel trestat svůj vlastní „svéhlavý“ a vzpurný lid.
Podobně od počátku Nového zákona až po naše dni vždy existovali vynikající
židovští konvertité jako sv. Pavel, který byl tak židovský, jak jen je to možné
(srovnej Ř IX, 1-5; II Kor XI, 21-22, Fil. III, 4-6). Rozdíl mezi Izraelity a
Izraelci je stejným rozdílem, jaký zde vždy byl mezi těmi z ostatních ras,
kteří milují Boha a těmi, kteří se mu vzpírají. Pravá „židokřesťanská“ linie se
rozpíná od Ábela přes například Abraháma, Mojžíše, Davida a Matku Boží až po
katolickou Církev. Falešná „židokřesťanská“, ale pravá „židozednářská“ linie se
rozpíná od prokletého Kaina přes například vrahy Božích proroků Annáše a
Kaifáše až po současné svobodné zednářství, které bylo vytvořeno Židy a je jimi
stále ovládáno za účelem boje proti katolické Církvi, i když si tuto skutečnost
mnozí zednáři neuvědomují.
No dobrá,
není ale kontrast mezi Izraelity a Izraelci zvláště ostrý? Ano, protože, jak
říká staré rčení: „Čím výše jsou, tím tvrději padnou.“ Jakmile vyvolený národ
odmítl být zvláštními sluhy Božími, což do velké míry učinili od Vtělení,
museli se stát zvláštními sluhy ďábla. Nemohlo pro ně existovat nic mezi tím. A
co bylo za oním odmítnutím? Jedním slovem, pýcha. Namísto, aby užívali své
zvláštní Boží dary k jeho slávě, přizpůsobili si je ke své vlastní slávě.
Než přišel jejich Mesiáš, učinili si o něm špatnou představu jakožto o svém
materiálním, namísto duchovním spasiteli, takže, když přišel, odmítli jej
uznat, a od té doby proti němu bojovali, protože nahradil jejich rasově výlučné
mozaické náboženství rasově všezahrnujícím katolickým náboženstvím otevřeným
všem rasám.
A co mohou
katolíci učinit, aby vzdorovali zdrcující materiální nadvládě kdysi vyvoleného národa
kolem nás? Materiálně skoro nic, ale když se jediná duše duchovně a upřímně
modlí za příchod Božího království a za to, aby se stala jeho vůle, může přimět
Boha pohnout materiálními horami, což je pro Boha hračka. On tuto nadvládu
dovoluje, aby nás přivedl zpět k sobě.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof