Komentář Eleison CCCLXVI – Priorita Tradice (2014)
(366)
19. července
2014
PRIORITA TRADICE
Slovo
„Magisterium“, pocházející z latinského „mistr“ [učitel] („magistr“),
v Církvi znamená buď autoritativní církevní nauku, nebo její autorizované
učitele. Protože je učitel nadřazený tomu, co se učí, je učení Magisteria
nadřazené katolickému lidu, který je vyučován. Katoličtí Učitelé však mají
svobodnou vůli a Bůh jim ponechává svobodu se mýlit. Jestliže se pak závažně
mýlí, mohou se jim lidé postavit a říct jim, nicméně zdvořile, že se mýlí?
Otázka je zodpovězena pravdou. Teprve, když většina lidí ztratila pravdu jako
dnes, může se tato otázka stát matoucí.
Na jednu
stranu je jisté, že Náš Pán obdařil svou Církev učitelskou autoritou, aby nás
omylné lidi učila onu Pravdu, která nás sama může přivést do Nebe – „Petře,
posiluj své bratry.“ Na druhou stranu je měl Petr pouze posilovat ve víře,
kterou jej naučil Náš Pán – „Ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra
nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj své bratry!“ (Lk XXII, 32)
Jinak řečeno, tato víra řídí Petra, jehož úlohou je pouze ji věrně strážit a
vykládat tak, jak mu byla odevzdána, jako poklad Víry, který se má navždy
předávat jako Tradice. Tradice učí Petra, který učí lid.
První
vatikánský koncil (1870) říká totéž. Katolíci musí věřit „všechny pravdy
obsažené ve slově Božím nebo předávané Tradicí“, a které Církev svým mimořádným
nebo řádným univerzálním Magisteriem (člověk se upamatovává, že bez Tradice ve
svém nejširším smyslu by neexistovalo žádné „slovo Boží“ nebo Bible) předkládá
jako Bohem zjevené. První vatikánský koncil navíc říká, že toto Magisterium je
obdařeno církevní neomylností, tato neomylnost však vylučuje, aby se vyučovala
jakákoliv novota. Pak Tradice ve svém nejširším smyslu řídí, co Magisterium
může říci, že to [Tradicí] je, a zatímco Magisterium má autoritu učit uvnitř
Tradice, nemá žádnou autoritu učit lidi cokoliv vně Tradice.
Přesto duše
potřebují živé Magisterium, aby je učilo spásné pravdy uvnitř katolické Tradice.
Tyto pravdy se nemění o nic víc, než se mění Bůh nebo jeho Církev, ale podmínky
světa, v němž musí Církev působit, se mění stále a tak podle rozmanitosti
těchto podmínek potřebuje Církev živé Magisterium, aby stále obměňovalo
prezentování a vysvětlování neměnných pravd. Proto žádný katolík při smyslech
nezpochybňuje potřebu živých Učitelů Církve.
Ale co když
tito Učitelé tvrdí, že uvnitř Tradice je něco, co tam není? Na jednu stranu
jsou vzdělanými muži, Církví oprávněnými učit lid, a lid je relativně
nevzdělaný. Na druhou stranu je zde proslulý případ Efezského koncilu (428),
kde lid v Konstantinopoli povstal, aby bránil Boží Mateřství blahoslavené
Panny Marie proti heretickému patriarchovi Nestorovi.
Odpovědí je,
že objektivní pravda je nad Učitelé i lid, takže jestliže má lid pravdu na své
straně, je nadřazený svým Učitelům, nemají-li Učitelé pravdu. Na druhou stranu,
jestliže lid nemá pravdu, nemá právo povstat proti Učitelům. Stručně řečeno, mají-li
pravdu, mají právo. Nemají-li pravdu, nemají právo. A co říká, že mají
pravdu nebo ne? Ani Učitelé (nutně), ani lid (ještě méně nutně), ale realita,
dokonce, i když Učitelé nebo lid, nebo obojí, spolupůsobí, aby ji zadusili.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof