Boj
dnešního exorcisty (2014)
14. ledna 2014
(Řím) Exorcista je
v popředí boje proti ďáblovi. Jedním z nich je otec Francesco
Bamonte. Je exorcistou v papežově diecézi. „Typickým chováním ďábla během
exorcismu je, že často mluví o ničení a vyhlazení. Vše, co je krásné, dobré,
zdravé, čisté, harmonické je vysmíváno a hrozí se tomu vyhubením a zničením,“
říká tento exorcista. Zvláště zarážející je nenávist ďábla vůči svátosti
manželství, rodinným poutům a lásce. „Reaguje velmi agresivně, když člověk
žehná manželství dvou sezdaných lidí, nebo když jsou vybízeni k obnově
svých manželských slibů,“ říká otec Bamonte.
Francesco Bamonte patří
do mladého řádu Služebníků Neposkvrněného
Srdce Mariina (CMIS) založeného v roce 1991. Cordis Mariae Immaculati Servi jsou řádem diecézního práva. Otec
Bamonte se narodil v roce 1960 a vysvěcen na kněze byl v roce 1990.
Od roku 2012 je předsedou Italského
sdružení exorcistů.
Ihned po svém vysvěcení
pro řád se v tomto ohledu obrátil zvláště ke svátosti pokání, aby pomohl
obětem okultních praktik. V roce 1997 se stal členem Mezinárodního sdružení exorcistů. Od roku 2005 přednáší na papežské
univerzitě Regina Apostolorum
v Římě, kde vede kurz o exorcismu a osvobozující modlitbě. Na žádost
biskupů různých italských a zahraničních diecézí instruuje seminaristy ve věci
okultismu a exorcismu a jejich následných pastoračních záležitostech. Podporuje
také kněze, kteří jsou biskupem jmenováni jako exorcisté ve své diecézi.
Knihy
otce Bamonteho: Jak rozpoznat Otce lží
V roce 2000
publikoval první knihu o svých zkušenostech exorcisty: „Co dělat s čaroději? Jak se osvobodit od pověry a ochránit se před
zlou vírou“ (Cosa fare co questi maghi?), kterou v roce 2004
následovala kniha „Škodlivý spiritismus.
Okultní dílo Zla v údajných stycích s oním světem“ (I danni dello
spiritismo) a v roce 2006 svazek „Démonická
posedlost a exorcismus. Jak rozpoznat lstivého podvodníka.“, v roce
2008 „Padlí andělé. Tajemství Zla ve
zkušenosti exorcisty.“ Jeho nejposlednější kniha byla publikována
v roce 2010 pod titulem: „Panna
Maria a ďábel v exorcismu“.
Na výročním setkání
v roce 2013 přednesl tento italský exorcista otec Bamonte pozoruhodný
proslov. Řekl: „Opakujícím se rysem při exorcismech je neustálý požadavek
démona, aby jej lidé uctívali jako by byl Bohem. Démon, který nepřijímá svou
stvořenost, se snaží předstírat, že je Bohem, a nenasytně dychtí, aby mu lidé
vzdávali poctu, která patří jen Bohu. Během exorcismu často říká: ‘Modli se ke
mně, modli se ke mně, já jsem Bůh, já jsem Bůh! Poklekni, když se vzývá mé
jméno. Já jsem všemocný! Vzývej mě!‘ Na tato tvrzení odpovídám článkem 20
z Římského rituálu (titulus XII
„De exorcizandis obsessis a doemonio“), které doporučuje Ježíšova slova na
poušti a slova apoštola Pavla v jeho dopise Filipanům.
Ďábel
chce být uctíván: „Já jsem Bůh!“
Dalším podstatným rysem
v chování démona během exorcismu je, že je zvláště časté, že mluví o
„zničení a ničení“. Všechno, co je „dobré, krásné, zdravé, čisté, harmonické“
je zahrnuto výsměchem ze strany démona. Vyhrožuje, že vše zničí. Zvláštní
nenávist démonických sil se vztahuje na svátost manželství a rodinu. Kněz
vypráví o exorcismu, v němž mu démon řekl: „Nelíbí se mi, jak se ženy
oblékají. Musíte je svléci ještě více, aby jejich pohlaví dominovalo a já mohl
zničit více rodin!“ U jiných exorcismů démon velmi obrazně hovořil o pohlavních
orgánech jako o „středu světa“. Ďábel reaguje „zlostí“, je-li manželství páru
požehnané nebo při zásnubách mladých lidí, kteří chtějí být před manželstvím
zdrženliví. Ďábel proklel taková rozhodnutí k čistotě a zdrženlivosti jako
„zvrácenost“, říká otec Bamonte.
„Pokouším
se požrat ty děti“ – Potrat a sexuální svádění
Rysem ďáblovy
„osobnosti“, který vyniká, je jeho „ohromná nenávist“. „Vychutnává si zlo
v jakékoliv podobě se objeví.“ Při jednom exorcismu křičel: „Vezměte si tu
ohavnou knihu Apokalypsy. Je napsána o ženě, která porodí. Vždy se pokouším
požrat ty děti. Víte jak?“ Pak ďábel děsivými slovy popsal každodenní masové
vraždění tisíců nenarozených dětí, které jsou v děloze zavražděny
potratem. Názorně také ukázal ve všech detailech ohavné sexuální zneužívání
dětí. Ve svých úděsných prohlášeních potom vždy dodal strašlivé: „Jak moc si to
užívám!“, říká otec Bamonte. Řekl to také, když hovořil o tom, jak se mladí
lidé ničí užíváním drog, nebo o islámských sebevražedných bombových útočnících,
kteří se vyhodí do vzduchu.
Zvrhlíci
a posměváčci: „Pojďte ke mně vy všichni, kteří jste zábavní a úchylní“
„Je šokující, jak vše
převrátí a obrátí to vzhůru nohama, čímž obrací zlo v dobro a dobro
ve zlo. Když jsem před ním držel relikvii, vykřikl: ‘Jaký puch.‘ Takto on
vnímá Jeho. „Jím“ myslí Ježíše Krista, jehož jméno nikdy nevyslovuje kvůli
opovržení a nenávisti. Když jsem mu ukázal růženec, řekl: ‘Prokletý řetěz
s křížem na konci.‘ Když jsem jej pokropil svěcenou vodou, posedlý, ďábel,
vztekle protestoval: ‘Touhle vodou, která smrdí a pálí, mě nevymeješ.‘ Když
jsem nad posedlým pronesl slova: ‘Požehnej, Pane, tomuto bratrovi.‘, ďábel
ihned vyštěkl: ‘Bude zatracen, vezmu ho do pekla!‘ Při slovech Evangelia:
Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím!,
křičel: ‘Ne, vše přichází ke mně, vy, kteří se lopotíte a jste obtíženi, já vás
občerstvím!‘“
Exorcista pokračoval:
„Když jsem během exorcismu došel na slova: ‘inimíce
fidei, hostis, umani generis adducto mortis‘, démon vyjádřil svou naprostou
oddanost zlu a po zlém se dal poznat: ‘Moc hříchu bude naším oltářem, na němž
prolijeme krev vašich zatracených synů a dcer. Zde je bůh pro ty, kteří
nenávidí, a ten bůh je mým bohem.‘“
„Vyživuje
mě nenávist lidí“
Ďábel při exorcismu
ukazuje svou pravou tvář. Musí být viděn tak, jak se sám odhaluje, jako ten,
kdo stále rozděluje lidi proti sobě navzájem a pokouší se je podněcovat. Těší
se z nenávisti mezi lidmi a dychtí po lidské špatnosti. „To je strava,
která mě vyživuje a posiluje,“ jednou odpověděl, říká otec Bamonte.
„Mnohokrát,“ říká
exorcista, „ jsem slyšel démona [říkat] v dokonalé shodě s naukou
Církve, že zlo je svobodným rozhodnutím člověka. Musel také připustit, že
nemůže nic dělat proti vůli člověka, jestliže to, co ďábel činí, odporuje
milosti, která člověka podporuje. Je proto, jak znovu a znovu jasně vysvětluje,
velkým pokušitelem, který chce vždy znovu svádět lidi: ‘Naší povinností je
svádět vždy, kohokoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. Někteří se chytí
do našich sítí, někteří navždy!‘“
Síla
modlitby a posvátné liturgie
Exorcismus potvrzuje
okamžitou sílu modlitby, říká exorcista římské diecéze. „Exorcismus je
liturgický úkon a tudíž modlitba Církve. Exorcista nedělá nic sám za sebe, ale
vše ve jménu Ježíše Krista a Církve. Když vidíme, jak moc tento ritus
zneklidňuje ďábla a démony a poráží je, pak si uvědomujeme, že jsou všechny
ostatní liturgické akty Církve a modlitba a milost, kterou získávají, mocnější
[než ďábel]. To nás musí skutečně povzbudit k modlitbě, k používání
svátostí a k návštěvě mše svaté.
Při exorcismu musel
démon „zjevně přinucený Bohem“ připustit a říci: ‘Kdybyste vy lidé žili před
Ním na kolenou a uctívali Jej a pěli Jeho chvály, jak to činí andělé, neměli
bychom všechnu tu moc, kterou nám nad sebou dáváte.‘
Zdroj:
Eponymous Flower
Překlad:
D. Grof