Modlit
se za papeže nebo ne? (2011)
P. Ronald Brown
Dostali jsme email,
který nás informoval, že je „hříšné“ modlit se v mešním kánonu za papeže,
protože poslední čtyři papeži jednali v rozporu s tradičním učením
Církve. Čas od času slyšíme tento komentář a je třeba objasnit těm, kteří chodí
na tradiční mši do kaple Naší Paní Svatého růžence, jaký přesně je náš pevný
katolický postoj v této věci.
Symbol papežské moci
Církev během své dlouhé
historie zažívala mnoho těžkých období. Většinou jsme byli obdařeni svatými
papeži, kteří užívali svou autoritu k obraně Víry, k zabezpečení
pokladu Víry. Čas od času jsme měli některé špatné papeže (buďto slabé muže,
nebo dokonce bohužel nemorální muže) nebo pomýlené papeže. Někteří si však
nedokážou uvědomit, že papež není neomylný ve všech ohledech svého úřadu, ale jen
tehdy, když v Církvi definuje ve věcech dotýkajících se „víry a mravů“.
Je faktem, že
s jakýmkoliv (skutečně nebo domněle) „špatným“ papežem nemůžeme nic
udělat. Cajetan nám například říká, že „je povinností odporovat papeži, který
otevřeně ničí Církev“. To naznačuje, že papež třeba může do určité míry jednat
ke „zničení Církve“. Přesto zůstává papežem. Někteří mluví o „antipapežích“ –
přesto v dvoutisícileté historii Církve nikdy žádný platný papež na Petrově
stolci „neztratil“ svůj papežský úřad a nestal se „antipapežem“. Žádný
„antipapež“, o nichž si můžete přečíst, nikdy prvně nebyl legitimním papežem,
který platně zaujímal Petrův úřad. To je fakt, který někteří odmítají uznat.
Sv. Robert Bellarmin nám
také dává vodítko: „Je zákonné vzdorovat papeži, který napadá tělo, je také
zákonné vzdorovat papeži, který napadá duši... je zákonné vzdorovat mu tím, že
se nečiní, co nařizuje a zabraňuje se výkonu jeho vůle.“ Je jasné, že platný
papež může zneužívat svou pravomoc, v kterémžto bodě mají katoličtí
biskupové, kněží, řeholníci a laici dovoleno vzdorovat mu a jejich vzdor je ve
skutečnosti opravdovým dodržováním katolické Víry, skutečnou úctou k úřadu
sv. Petra.
Z tohoto důvodu se
kaple Naší Paní Svatého růžence přidává k mnoha dalším katolickým kaplím a
organizacím v odporu vůči liberalismu současné hierarchie, protože
liberalismus byl minulými papeži dlouho zavrhován. Naše katolická víra
v autoritu papeže od nás vyžaduje, abychom zůstali věrní posvátné tradici,
katolické nauce. Vzdorujeme uskutečňování „nové mše“ a nových obřadů svátostí,
přičemž jasně chápeme meze autority.
Žádný katolík na zemi
nemá oprávnění učinit cokoliv se špatným papežem, určitě katolíci nemohou
cokoliv „deklarovat“, sesadit ho nebo jej soudit jako nepapeže. Uvědomujeme si,
že mnohé „sjednocené“ a blahosklonné skupiny „sedesvakantistů“ to učinit mohou,
my však ne. Zatímco liberalismus je strašlivou nemocí v Církvi, vidíme
také plody těch, kteří „vzali věci do vlastních rukou“ a dosti často berou na
sebe roli minipapežů.
Sv.
Pavel odporoval mylnému učení sv. Petra
Je dlouhou tradicí
Církve, že „primát prvního stolce nepodléhá ničímu soudu“. Jak poukazuje jeden
skutečný odborník na kanonické právo: „Všeobecný sněm (tj. sněm všech biskupů
Církve) by nemohl soudit papeže, protože pokud by nebyl jím svolaný nebo jím
schválený, nemohl by vydat platný výrok. Proto nezbývá nic, než prosba
k Bohu, který se postará o Svou Církev a její hlavu.“ (Rev. P. C.
Augustine, OSB ve svém komentáři z roku 1923 ke Kodexu kanonického práva).
Pokud máme něco dělat, pak musíme zdvojnásobit své modlitby za papeže a určitě
ne odmítat se za něj modlit.
Přicházíme nyní
k problému odmítání modlit se za papeže v mešním kánonu. Nedávno byla
ohledně toho vznesena obava a vlastně jsme ohledně toho obdrželi dotaz od více
duší. Je naprosto mylné, je to velký nedostatek katolické lásky, neinformovat
duše, že kněz sloužící mši si nepřipomíná papeže v kánonu. Mše je
modlitbou Římskokatolické církve – není místem pro teologické nebo kanonické
neoprávněné zásahy do modliteb. Caveat
emptor [Jak stojí a leží].
Není to problémem pouze
pro ty, kteří mši navštěvují, ale i pro samotného kněze, který nebere na vědomí
papeže v mešním kánonu. Je věcí křesťanské lásky, aby duše chápaly
důsledky toho, že se při mši nemodlí za papeže, a aby bylo jejich svědomí v této
věci informované. Je velkým nedostatkem křesťanské lásky ze strany kněze (je-li
toto jeho přesvědčením), že sám neinformuje ty, kteří na jeho mši chodí, jaký
je jeho postoj.
Je to hřích modlit se
za papeže při mši una cum Papa nostro
[spolu se služebníkem svým, papežem naším]? Co kdyby existovala shoda nebo se
uznalo, že nějaký konkrétní papež je špatným papežem? Opět, něčí argument, že
papež proto a proto není platný prostě ve světle nauky a praxe Církve
neobstojí. Nemůžeme argumentovat nesprávnou premisou, chybnou premisou a od toho
pokračovat k nespočtu teorií. Samozřejmě si uvědomujeme, že mnohé tyto
teorie jsou dobře míněné. Dobré úmysly však nedělají z mylných věcí
správné.
Uznání
papeže v mešním kánonu
Samozřejmě není hříchem
modlit se v mešním kánonu i za špatného papeže, právě naopak: je hříšné
odmítat se modlit za žijícího papeže na Petrově stolci. Od nejranějších dob
Církve je papež zmiňován ve svaté mešní Oběti. Ve skutečnosti je ve východních
řeckokatolických obřadech jméno papeže zmiňováno mnohem častěji. Byli to pouze
heretici a schizmatici (jako jsou pravoslavní, starokatolíci atd.), kteří
odstranili jméno papeže z liturgie. Samozřejmě nemluvíme o zesnulém papeži,
když existuje skutečné „sede vacante“ a jméno papeže se nezmiňuje (protože na
stolci samozřejmě není žádný papež, přinejmenším dočasně).
Tento problém se již
v dějinách Církve řešil, příkladem je papež Pelagius I., když hovořil
k schizmatickým biskupům z Tuscie. Papež Pelagius jim oznámil, že věc
je vyřešena: Odmítat se modlit za živého papeže „odpovídá tomu, že člověk
prohlašuje, že je mimo Církev“. Papež vlastně dále těmto schizmatickým biskupům
oznámil, že jejich sloužení mše je „zmrzačené a neúplné“ tím, že nepřipomínají
papeže.
Je to prosté a mnohem
méně komplikované, než si mnozí myslí, kdyby jim jen nějaká dobrá duše
v tomto poradila a oni praktikovali pokoru: Nemůžeme soudit osobu sedící
na stolci sv. Petra a máme povinnost pod hrozbou toho, že budeme „mimo
Církev“ modlit se za ni, zvláště při mši svaté. V kapli Naší Paní Svatého
růžence přespříliš nekritizujeme ty, kteří učinili nešťastné rozhodnutí, že je
Petrův stolec uprázdněný. Zároveň však toto myšlení nemůžeme podporovat a máme
povinnost v katolické lásce informovat duše v této věci.
Je smutné, že někteří
trvají na tom jít směrem, kterým se neodvažuje jít dokonce ani všeobecný
koncil nebo... andělé! Ze všech lidí na světě právě papež potřebuje naše
modlitby a to zoufale.
Překlad:
D. Grof