Bergogliova revoluce: šest klíčových bodů (2013)

Bergogliova revoluce: šest klíčových bodů (2013)

P. Anthony Cekada

Poznámka překladatele: Jsem si vědom, že P. Cekada je sedesvakantistou a osobně tento postoj nezastávám, nicméně si myslím, že si tento článek zasluhuje pozornost.

***

Hned po svém zvolení v březnu 2013 začal Jorge Bergoglio („papež František“) naznačovat svůj úmysl popohnat revoluci Druhého vatikánského koncilu světelnou rychlostí. Tam, kde se Jan Pavel II. a Benedikt XVI. spokojili s tím, že „spěchali pomalu“ a obecně byli ochotni následovat jisté zvyklosti, aby vyvolali zdání „kontinuity“, tam Bergoglio zcela jistě ochotný není.

Jak si po devíti měsících stojí Bergogliova revoluce? Jaká jsou doposud některá z jejich hlavních témat?

 

1. Oslabit papežství

Dle signálů, které František vyslal během svých prvních pár dnů v úřadě, jsme biskup Sanborn a já na základě naší zkušenosti těch, kteří přežili první dekádu po Druhém vatikánském koncilu, den po jeho zvolení v pořadu na Restoration Radio předpovídali, že jedním z jeho zásadních cílů bude oslabit a podkopat tradiční pojetí papežství.

A právě to znovu a znovu dělá, verbálně i skrze symbolická gesta. Odmítá oblékat si tradiční papežský oděv (mozetu, rochetu a štólu), jel s kardinály autobusem, udělal velké „haló“, když si osobně zaplatil hotelový účet, opustil papežské apartmá a šel do vatikánského hotelu, jezdí ve Fordu nebo omšelém Renaultu, odstranil z hlavní stránky papežské ročenky všechny papežské tituly s výjimkou titulu „biskup římský“, rozčiluje „hierarchicky podřízené“ svým falešným předváděním pokory při biskupských svěceních, odmítá oblékat si ozdobná liturgická roucha, potřásá si rukou s rozpačitou švýcarskou gardou, která se mu pokouší salutovat, umístí nafukovací míč a mikinu na oltář v Bazilice Panny Marie Sněžné, nosí pektorál, který vypadá jako otvírák na pivo, nasazuje si legrační klobouky a nakonec si nasadí klaunský nos.

Jedna či dvě věci z výše zmíněných by se snad daly pominout jako výstřelky. Protože však obyčeje a ukázněnost papežovy osoby, které Bergoglio zavrhnul, byly všechny zakořeněny v jedné ústřední myšlence – důstojnosti papežského úřadu kvůli jeho ústřední roli v životě Církve – byl jeho krok k jejich odvržení vědomým a záměrným útokem proti tomuto úřadu a samozřejmě proti dogmatickým postulátům [stojícím] za ním.

Oslabení monarchického papežství jde ruku v ruce s jeho plánem...

 

2. Dát biskupským synodám zmocnění jakožto nástrojům revoluce

Jak jsem poukázal v příspěvku z 30. července, Bergogliova agenda zahrnuje celkovou revizi církevního zákonodárství a řízení skrze to, co nazval „vztahem mezi synodalitou a primátem“, což předjímá biskupské synody (ne-li klérus a laiky), jimž bude dána legislativní pravomoc.

Toto bylo velkou nerealizovanou nadějí všech církevních revolucionářů Bergogliovy generace – že by se mohlo učení Druhého vatikánského koncilu o kolegialitě biskupů rozvinout do mnoha mezinárodních a národních shromáždění, která by demokratizovala Církev a zbavila „majestátní papežství“ moci.

Mezinárodní biskupské synody, které se doposud od Druhého vatikánského koncilu konaly, byly nedůležitými událostmi, na nichž účastníci pouze odkývali dokumenty vyprodukované Kurií (papežským aparátem) Pavla VI., JP2 nebo B16.

Můžete si být jistí, že to se nestane za Bergoglia, který dal víc než jasně najevo, že nesnáší Kurii, chce decentralizovat rozhodování v Církvi a zamýšlí přenést jisté výsady na biskupy. Rozhodl o konání „Mimořádné mezinárodní synody“ pro biskupy v říjnu 2014 před konáním řádné synody v roce 2015. Komentátoři říkají, že tento proces o dvou krocích umožní biskupům vyměnit si návrhy během zasedání v roce 2014 a schválit je na zasedání v roce 2015.

Zatímco dle Kodexu kanonického práva z roku 1983 tyto synody nemají skutečnou legislativní pravomoc, může to Bergoglio změnit jedním škrtem pera. Vsadím se, že to udělá.

Předpovídám také, že Bergoglio zavede synody i na národní úrovni. JP2 přistřihnul křídla národním biskupským konferencím. Bergoglio byl na druhou stranu hlavním hráčem v CELAM, radikální latinskoamerické biskupské konferenci. A skutečně pronesl 28. července v Riu proslov k této skupině o své strategii a oznámil svou agendu „synodality“.

Až bude dovoleno, aby byla legislativní pravomoc přenesena na národní synody, vypukne skutečně ohňostroj, protože davy laiků zaměstnaných nyní jako administrátoři na plný úvazek a jako ti, kdo rozhodují až na nejnižší úrovni v Novus Ordo farnostech a diecézích, budou mít ohromný vliv. A z větší části si již osvojili modernistická nauková a mravní klišé.

 

3. Používat dialog a konzultace k podkopání mravních zásad

Opět, kdokoliv přežil 60. léta, rozpozná taktiku revolucionáře volajícího po „dialogu“ či „konzultacích“ ohledně věroučných nebo morálních otázek. Funguje na skrytém principu, že všechny strany „konverzace“ (což je další populární obrat aplikovaný na tentýž proces) ať již je to Pius XII. nebo jeptišky v autobuse, mají rovné právo, aby byly vyslechnuty jejich myšlenky, a že se šťastnou syntézou vyvodí nová „pravda“.

Důležitou částí revolučního procesu je zorganizování tlaku na změnu zezdola od veřejnosti. V rámci přípravy synody, jejímž tématem jsou „Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace“ tedy dal Vatikán do oběhu sadu 38 otázek pro klérus a laiky dotazující se na názory ohledně „manželství stejného pohlaví“, rozvod/nový sňatek a antikoncepci.

Jémine, co si myslíte, že papíroví katolíci – které po padesát let neučili základy katolické věrouky či morálky, kteří žijí v sexem nasáklé kultuře, kteří polykají antikoncepční pilulky jako lentilky, jejichž předměstské farnosti jsou řízeny ženskými komisařkami nenávidějícími patriarchát, kteří věří, že každý „smýšlí dobře“ a jejichž papež jim řekl, aby „nebláznili“ a „nesoudili“ – co myslíte, že do dotazníku odpovědí?

A co se pak řekne nám? Že jejich nápady jsou hlasem Božího lidu, v němž působí Duch Svatý díky kněžství jejich křtu a že nás to povolává k přezkoumání krutých ideologií minulosti ve světle nového, milosrdného náhledu našeho milovaného Svatého Otce Františka.

Modernisté v dresu National Catholic Report, kteří jsou bojem 60. let zocelenými bojovníky dialogu, nad těmito možnostmi pomlaskávají.

 

4. Podkopat jistotu učení Magisteria

Jak jsem poukázal v článku Františkovy rozhovory: 11. září pro Magisterium, toto je souhrnným účinkem celé řady Bergogliových výroků v kázáních, rozhovorech a veřejných rozpravách.

Žádný katolický Bůh, žádná věroučná jistota, odmítání „nesouvislé“ mravní nauky, vyhlašování, že duchovní zasahování do osobního života je nemožné, „kdo jsem, abych soudil“ atd. – takovými a podobnými prohlášeními Bergoglio sděluje jednoduché poselství: Magisterium Církve již nemůže předkládat jistotu o tom, čemu věřit nebo jak jednat.

„Levice“ v koncilní Církvi toto poselství chápe. Bergogliovy poznámky jako jsou tyto „budou citovány po dlouhou dobu v budoucnosti“, řekl Richard Rohr, a jsou nyní „součástí směrodatných fakt“.

Italský prezident to také chápe, když Františkovi veřejně říká: „Děkujeme vám za to, že na nás děláte dojem absence jakéhokoliv dogmatismu, že ponecháváte prostor pro pochyby.“

A účinky? Postačí jen ocitovat titulek jednoho nedávného článku: „Illinoiské shromáždění schvaluje svatbu homosexuálů, řečník cituje papeže Františka“. Onen řečník, který sám sebe označuje za katolíka, „použil papežova slova, aby vyjádřil své vlastní důvody pro podporu tohoto zákona“.

Čekejte víc podobných věcí, mnohem víc.

 

5. Hodit občasnou kost do „prava“

Zatímco levičáci tyto signály chápou a církevní revoluce nabírá na rychlosti, je jen prozíravé hodit občasnou kost skleslým konzervativcům.

Bergoglio tedy pronese vágní tvrzení, že je „věrným synem Církve“, pokud jde o morální učení, kardinál Müller napíše dopis údajně obhajující tradiční kázeň u svátostí u rozvedených a nově sezdaných, Bergogliův inkriminovaný rozhovor zmizí z vatikánského webu, „ukvapené byrokratické odsudky“ ohledně anulací jsou kritizovány, kolují „obavy“ ohledně Bergogliova údajného strachu, že je „nepochopen“, Bratrstvu sv. Petra se nabídne nevýrazná pochvala za to, že se stará o „citlivost“ lidu vůči tradiční latinské mši a František zveřejní dopis oceňující spisovatele, který obhajuje „hermeneutiku reformy v kontinuitě“ (tj. konzervativní výklad) Druhého vatikánského koncilu.

A čerstvá kost: Jak informoval blog Rorate Caeli, Bergoglio telefonoval italskému tradicionalistickému spisovateli Mariu Palmarovi, který byl neprodleně vyhozen z italské rozhlasové stanice poté, co napsal článek kritizující Bergoglia, a který je nyní těžce nemocný.

Bergoglio nabídnul Palmarovi svůj soucit a dodal, jak „důležité“ pro něj bylo, že obdržel Palmariovu kritiku.

Hovoříme o „dvou věcech za cenu jedné“! Zaprvé, kost tradicionalistům – a [k tomu] získáte oslabení papežství tím, že řeknete, že jeho kritika je „důležitá“!

Tato gesta nestojí revolucionáře, jakým je Bergoglio, nic. Protože postup, který sledují, je poháněn dialogem mezi protikladnými idejemi, z nichž se vyvinou nové „pravdy“. Několik idejí ve starém stylu tu směs jen okoření.

Ačkoliv někteří konzervativní apologetové vychvalují občasná tradičně znějící prohlášení („To je ohromné!“, řekl P. Zuhlsdorf o dopisu o „kontinuitě“.), jejich nadšení zní nevěrohodně.

 

6. Požehnat rozvodu tím, že zvedne laťku pro manželský souhlas

Ve svém červencovém rozhovoru v letadle zpět z Brazílie Bergoglio hovořil obšírněji o otázce poskytování svátostí rozvedeným a znovu sezdaným. Nedávná kniha Paula Vallelyho podává zprávu o tom, že Bergoglio, když byl arcibiskupem Buenos Aires, tak ve skutečnosti činil. Má tuto myšlenku v hlavě a tato myšlenka bude jedním z hlavních diskuzních témat pro nadcházející synody.

Katolická nauka byla vždy jasná a zakládá se na Božím zákoně: „ Koho Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ V souladu s tím katolík, který uzavře sňatek v kostele, rozvede se a pak znovu uzavře sňatek s někým jiným, nemůže při zpovědi dostat rozhřešení a pak Svátost oltářní. Důvod je prostý: první manželství stále existuje, takže strana, která to ignoruje a znovu uzavře sňatek, se dopouští cizoložství.

Bergogliův červencový rozhovor ukazuje, že se to bude snažit obejít.

„Církev se velmi pečlivě dívá na pastorační podněty pro manželství. Můj předchůdce v Buenos Aires, kardinál Quarracino, vždy říkával: ´Považuji polovinu dnešních manželství za neplatná, protože lidé se berou, aniž by si uvědomovali, že to znamená navždy. Dělají to kvůli sociální užitečnosti atd...´ Na otázku neplatnosti je také potřeba se podívat.“

Mnohem lákavější tipy nedávno nabídnul kardinál Sean O´Malley z Bostonu, člen Bergogliovy osmičlenné poradní rady:

Svatý Otec „chce, abychom nalezli způsoby, jak pomoci lidem v druhém manželství vrátit se ke svátostem a ke smíření, a abychom zjistili, jestli může být anulační proces uživatelsky přívětivější.“

Pravděpodobně spíše cizoložně přívětivější.

Myslím si, že cesta, kterou Bergoglio zvolí, aby umožnil svátosti rozvedeným a znovu sezdaným, bude ta, že nově definuje kritéria požadovaná pro pravý manželský souhlas. Jestliže 1) ohledně toho, co se očekává, že musí osoba uzavírající sňatek vědět a chápat o této svátosti a 2) ohledně volního aktu, který má učinit, zvednete laťku dostatečně vysoko, můžete anulovat takřka jakékoliv katolické manželství.

Následně přišly další takové tipy a tato otázka bude něčím, co se bude řešit při započetí synody příští rok.

***

TO VŠE naznačuje jediný závěr: naše počáteční vnímání Bergoglia bylo správné. Je odhodlaný dohnat ideály 60. let a na všech úrovních provést revoluci Druhého vatikánského koncilu.

Zdroj: Quidlibet   

Překlad: D. Grof