Arcibiskup
hovoří – Francie (1983)
Tisková konference
arcibiskupa Lefebvra 9. prosince 1983
Ve svém lednovém čísle
jsme zveřejnili velmi důležitý Otevřený dopis arcibiskupa Lefebvra papeži,
jehož důležitost zvyšuje skutečnost, že je podepsán také druhým biskupem
Antoniem Castro de Mayerem, penzionovaným biskupem Campos (Brazílie). Datování
tohoto dopisu je také významné: 21. listopad (1983), totéž datum, kdy před
devíti lety v Écône sepsal svou nyní již proslulou Deklaraci v reakci
na pohoršení vyvolané v semináři návštěvou z Říma. Tuto věc zmínil i
v tomto rozhovoru, který je textem tiskové konference konané ve Francii
v listopadu, která měla obrátit pozornost veřejnosti na jeho Dopisu
Svatému Otci, čímž doufal, že bude mít větší dopad.
Otázka:
Ze všeho, co říkáte, chápeme, že vaše soukromé schůzky s Vatikánem
nepřinesly žádné ovoce. Myslíte, že tento druh veřejného oslovení – tento
Otevřený dopis – přinese nějaké ovoce?
Arcibiskup
Lefebvre: Vkládám své naděje do Prozřetelnosti. V odpovědi
na vaši otázku, nevím, plníme však svůj závazek k lidem a kněžím, protože
jsme obviňováni, že nic neděláme. Lidé říkají: „Neustále mluvíte o svých
kontaktech s Římem, ale udělalo se nakonec něco? Děláte skutečně něco?“ My
nevidíme nic. Nevidíme žádné výsledky. Musíme hovořit hlasitěji. Musíme hovořit
otevřeněji.
Otázka:
Co biskup Castro de Mayer? Je také připraven jednoho dne světit kněze?
Arcibiskup
Lefebvre: Nu, již nějaké ve své diecézi vysvětil, protože
víte, že byl diecézním biskupem. A nyní víte, že biskup, který nastoupil po
něm, progresivista, uzavřel seminář a vypudil kněze. Biskup Castro de Mayer je
opět shromáždil do jednoho domu a dále je formuje a jistě je také vysvětí. Je
jasné, že i on je okolnostmi nucen přijmout stejný postoj jako já sám, protože jsou
teď jeho kněží pronásledováni. Měl 29 světských kněží, 25 z nich
pokračovalo dle jeho pokynů v Tradici. Nyní, kdy podal svou rezignaci a
již není diecézním biskupem, pronásleduje nový biskup těchto 25 kněží. Tři nebo
čtyři z nich již vyňal ze svých farností. Neslýchané, pronásledování,
které musí snést, i když je všechno obyvatelstvo s ním.
Otázka:
Mluvíte o dialogu s Římem, pokud jde o nás, slyšíme vás dnes říkat přesně
to, co jste říkal před deseti lety. Může skutečně dojít na nějaký dialog
s Římem?
Arcibiskup
Lefebvre: Myslím si, že Řím bude nicméně věnovat o něco víc
pozornosti Otevřenému dopisu publikovanému po celém světě, než rozhovoru,
protože oni mi nenaslouchají. Možná takhle budou naslouchat o trochu víc.
Otázka:
Znepokojuje vás, že se nacházíte v protikladu vůči 2000 biskupům, jako
byste byl absolutní pravdou?
Arcibiskup
Lefebvre: Pravda nezávisí na mně, protože jinak byla Církev
dvacet století vedena na zcestí. Vše, co já dělám je, že pokračuji v tom,
co mě učili, tj. v tom, co učí Vyznání víry a katechismus všech časů. Sami
můžete vidět, že jsou katechismy měněny. Všechny tradiční katechismy – Katechismus
Tridentského koncilu, Katechismus sv. Pia X., Katechismus kardinála Gasparriho
– nestojí už všechny tyto katechismy za nic, protože francouzští biskupové
vydali zbrusu nový? To je šílenství. Katechismus a katolická nauka se nemohou
změnit. Naše Vyznání víry se nemůže změnit. Mravní zákon se nemůže změnit. To
je nemyslitelné.
Otázka:
Existujete v celé Církvi jen vy dva, kteří si toto uvědomují?
Arcibiskup
Lefebvre: Ne, to si nemyslím. Jak jsem vám říkal, existují
mnozí, kteří si v nitru uvědomují, co se děje, ale jen my dva to voláme
nahlas. Běžte ale, navštivte je a oni vám řeknou, ano, vlastně je to
nepřijatelné, je skutečně smutné vidět, co se děje, je politováníhodné, že mají
děti v rukách takový katechismus, ale co od nás očekáváte, že uděláme?
Rozhoduje biskupská konference. Řím proti těmto katechismům trochu mluvil, to
je pravda, nebylo to ale skutečně rázné. Nebyli stateční.
Otázka:
Je to podle vašeho názoru terorismus, co probíhá v katolické Církvi?
Arcibiskup
Lefebvre: Hovořit o terorismu by znamenalo zajít příliš
daleko. To je silné slovo. Ale je zde tyranie. Myslím si, že způsob, jakým jsou
kněží z Campos nyní pronásledování je opravdovou tyranií. Myslím si, že za
železnou oponou, mezi Sověty, už nikdo není takto pronásledován.
Otázka:
Jak vidíte v tuhle chvíli Církev ve Francii?
Arcibiskup
Lefebvre: Myslím si, že dost velký počet biskupů již není
katolíky. Jsme ve stavu, v jakém byla Anglie ve chvíli, kdy přešla
k protestantismu. Jednoho krásného dnes se Anglie vzbudila a zjistila, že
je protestantská a anglikánská. Všichni biskupové, kněží a lidé přešli
k anglikánství a mysleli si, že činí správnou věc. Nu a s Církví ve Francii
je to totéž. Je ve stavu přechodu k modernismu, horšího než je
anglikánství. A nikdo se neprobouzí! Všichni polykají tento jed. Církev se
vzbudí jako celá modernistická. Víte, můžete se nyní zeptat mnoha věřících,
mnoha kněží ve Francii: „Věříte ještě v očistec, věříte ještě
v anděly a v peklo?“ Ach, ne, to vše patří do minulosti. Věříte ještě
v dědičný hřích? Dědičný hřích – toto oni napsali v posledním
francouzském katechismu – je pohádka, která byla vymyšlena mudrci v době
krále Šalamouna. Jestli je tedy dědičný hřích tímhle, pak z katolického
náboženství nic nezbylo. Proč přišel Náš Pán, neexistuje-li dědičný hřích? Už
to nedává smysl. Už není žádný smysl v celé katolické Církvi. Nemáte
představu hloubky omylů, v jakých se teď lidé nacházejí. A tak
protestujeme. Budou zde alespoň dva biskupové, kteří protestují. Doufáme, že
mluvíme jasně, zdvořile, ale pevně.
Otázka:
Monsignore, může být tento Manifest považován za vaši vůli a osobní závěť?
Arcibiskup
Lefebvre: Ach ne. Samozřejmě, že docela dobře mohu brzy
umřít. To je celkem možné. Ale ještě to není závěť. Přesně ve stejný den před
devíti lety 21. listopadu jsem vypracoval manifest, který mi také přinesl
pronásledování z Říma, v němž jsem řekl, že nemohu přijmout
modernistický Řím. Přijímám Řím všech časů s jeho naukou a s jeho
Vírou. Takový Řím následujeme. Ale modernistický Řím, který mění náboženství?
To odmítám a zavrhuji. A to je Řím, který byl představen na koncilu a který
ničí Církev. Odmítám takovou Církev. Nu a dnes prostě pokračuji, není to tedy
závěť, je to Pravda.
Otázka:
Monsignore, víme o vašich potížích s papežem Pavlem VI., ale shledáváme
mnohem obtížnějším pochopit, že jste nebyl schopen dosáhnout nějakou dohodu
s takovým papežem, jakým je Jan Pavel II.
Arcibiskup
Lefebvre: To je ale omyl. Papež Jan Pavel II. je stejně
nakloněn reformě jako byl papež Pavel VI. Papež Jan Pavel II. neodsoudil
komunismus. Pokouší se dorozumět s komunismem. Jsem přesvědčen, že papež
Jan Pavel II. by se shodl s křesťanským socialismem, s komunismem
dochuceným křesťanstvím. Komunismus potřebuje zdokonalit. Konec konců, proč
nemůžeme dojít porozumění s komunismem? Je to papež Jan Pavel II., kdo
mění biskupy, aby je nahradil kolaborujícími biskupy, biskupy mírového hnutí,
hnutí „kněží za mír“. Jsou to oni, kteří jsou teď jmenováni kardinály a biskupy
v zemích za železnou oponou a tito kardinálové, tito biskupové
pronásledují dobré kněze, zatímco před tím byli tito kněží svými biskupy
povzbuzováni, aby vzdorovali komunismu. Biskupové jsou dnes uvězňováni a mnozí
zemřeli v komunistickém vězení: Jsou to nyní sami biskupové, kteří se
stávají nástrojem komunistických vlád, aby pronásledovali kněze konající svou
povinnost.
Otázka:
Je to tedy ďábel, nikoliv Duch Svatý, kdo působil na posledních několika konkláve?
Arcibiskup
Lefebvre: V každém případě role, kterou dnes papež
hraje, není opravdovou rolí, kterou by měl hrát. To je jisté. Neplní svou
povinnost v reakci na komunismus. Podívejte se také na „aférku“, kterou má
s protestanty. Neslýchané! Vyslal dvacet oficiálních delegátů na kongres
Ekumenické rady církví ve Vancouveru. Jsou jimi ti, kteří nejvíce pracovali
s protestanty. Musíme se nakonec stát protestanty? Již během koncilu jsem
napsal článek s názvem „Musíme se stát protestanty, abychom zůstali dobrými
katolíky?“ Udělal jsem to již během koncilu. Pokračuje to. V této oblasti
neexistuje žádná změna. A pak za třetí, náboženská svoboda, práva člověka – je
to vždy tento humanismus, jímž je papež zamořen. Tohle těší zednáře a
protestanty.
Otázka:
Je však Jan Pavel II. pravým papežem?
Arcibiskup
Lefebvre: Myslím si to. Vždy jsem si to myslel. Je však
papežem, který nekoná svou povinnost. Řekl bych to jemu osobně, kdyby tu byl. Nebojím
se mu to říci. Není to moje chyba. Nikdy předtím člověk neviděl Církev, která
neodsuzuje komunismus. Nikdy předtím člověk neviděl Církev, která souhlasí s
komunismem při nominaci kolaborujících biskupů. Nikdy předtím nikdo neviděl
Církev sjednocenou s protestanty, aby spolu konali katolickou nebo
protestantskou bohoslužbu atd. atd.
Otázka:
Monsignore, je-li situace na mrtvém bodě, jak vidíte budoucnost vašich
společenství a vašich mladých kněží?
Arcibiskup
Lefebvre: Nepředstavuje to pro nás žádný problém. Máme ve
svých seminářích povolání. Žádají nás po celém světě. Komunity věrných
katolíků, kteří si stále přejí spasit svou duši a kteří si přejí pokračování
katolické Církve, takže v tomto ohledu nemáme žádné obtíže. Nemám žádné
vnitřní problémy. Ale samozřejmě, pokud jde o Řím, nevím. Připouštím, že
situace vypadá velice temně, protože Řím je okupován modernisty.
Otázka:
Dva podpisy pod manifestem, váš a Msgr. Castro de Mayera jsou nicméně blíže
věčnosti než dnešku. Co se tedy stane pak? Jak zajistíte pokračování svých
společenství, když zde již nejsou žádní biskupové?
Arcibiskup
Lefebvre: Možná se tedy ptáte na otázku, kvůli které jste
všichni přišli a mysleli jste si, že oznámím, že vysvětím nějaké biskupy
(smích)?
Otázka:
Monsignore, proč nevysvětíte nějaké biskupy?
Arcibiskup
Lefebvre: Protože si stále myslím, že by to vypadalo jako
roztržka s Římem, která by byla vážná. Říkám, na což vás upozorňuji, že
vypadalo, protože si myslím, že před Bohem je možné, že tento krok může být pro
dějiny Církve nutností, pro pokračování Církve, pro pokračování katolického
kněžství, a tak neříkám, že to jednoho dne neudělám. Bylo by to však za
okolností ještě tragičtějších než dnes. Kromě toho, dokud mě Náš Pán zachovává
ještě poněkud zdravého, dávám přednost tomu, abych Bratrstvo sv. Pia X.
nedostal ve vztahu k Římu do ještě obtížnější situace. Stále žiji
v naději, že nakonec Řím jednoho dne otevře své oči. Jinak musí Dobrý Pán
Sám zakročit událostmi, o nichž nemáme ponětí.
Otázka:
Takže zcela neodmítáte vysvětit nějakého biskupa?
Arcibiskup
Lefebvre: Ne, zcela to neodmítám. Ne, protože je-li nějaká
role pro biskupa, která je pro něj důležitá, je to předávání Tradice, předávání
Evangelia, předávání Víry.
Otázka:
Ale jistě ve společenství s ostatními biskupy, monsignore.
Arcibiskup
Lefebvre: Ano, ale za předpokladu, že již tito biskupové
nemají Víru? Přeji si, aby to bylo ve společenství s nimi. Nemám vůbec
žádné přání světit biskupy, jestliže však biskupové již žádnou Víru nemají a
ujišťuji vás, že se člověk může docela dobře ptát, kolik biskupů ještě má Víru,
pravou katolickou Víru. Stačí vidět, co se stalo z jejich seminářů.
Neslýchané.
Otázka:
Monsignore, není tento Manifest také malou pobídkou, která má povzbudit hnutí,
které polevuje? Není možností, jak vyvinout s ohledem na hnutí tlak,
v každém případě na společenství spojená s vámi a která ztratila
trochu své důležitosti, či davů, které je následovaly?
Arcibiskup
Lefebvre: Ne, vůbec
ne. Ujišťuji vás, že to naprosto není mým záměrem, ani tím nejmenším na světě.
Nehledám publicitu, a nemyslím si, že jsme obvykle hledali publicitu. Myslím,
si, že tento krok je dostatečně důležitý v dějinách Církve na to, abych
vás požádal o spolupráci v tom, abyste uvedli ve známost tuto výzvu
Svatému Otci, a abyste ujistili křesťany, že nejsou sami, nejsou opuštění –
jsou tu dva biskupové, kteří za ně mluví.
Otázka:
Není toto ultimátem Římu před tím, než vysvětíte biskupy? Nechcete Svatému Otci
říci: „Začínám trochu stárnout, začínám být trochu unavený?“
Arcibiskup
Lefebvre: Je to [svěcení] možné, ale ještě nevím. Ještě jsem
nepromyslel způsob, ale velmi pravděpodobně požádám Svatého Otce o audienci.
Poskytne-li mi jí, mohu papeži říci: „Poslyšte, situace je taková, že ve
svědomí věřím, že musím vysvětit biskupa, dejte mi pověření. Jestliže mi jej
v současné situaci nedáte, přinutíte mě přesto k němu přistoupit.“
(Angelus, květen 1984)
Překlad: D. Grof