Biskup
Williamson – Komentář Eleison CCCVI (2013)
(306)
25. května 2013
VĚČNÉ
ZATRACENÍ? – II
Je jalové předstírat,
že kdokoliv z nás lidí může pochopit tajemství zatracení jedné jediné
duše, natožpak zatracení většiny lidí, kteří žijí a umírají. Jsou však určité
věci, jež lze říci, a které činí snazším přijmout, že existuje tajemství za
možností našeho lidského chápání.
Klíčem k tomuto tajemství
je jistě nekonečná velikost nebo neomezenost Boží. Je-li nekonečný, pak urazit
jej znamená spáchat urážku, která je jistým způsobem bezmezná. Ale jediným
způsobem pro konečného člověka, jak nekonečně trpět, je nemít pro utrpení žádné
omezení nebo konec v čase. Proto existuje určitý poměr mezi jakoukoliv
vážnou urážkou spáchanou vůči Bohu a věčným trestem.
Co se týče nekonečnosti
či neomezenosti Boží, není pro náš rozum příliš těžké pochopit ji teoreticky.
Všude kolem nás jsou následky, které vyžadují příčinu. Řetězec příčin však již
nemůže pokračovat navždy, asi stejně jako nekonečná řada spojitostí v řetězci
nemůže viset bez stropního háku. Musí zde tedy existovat Prvotní Příčina,
kterou nazýváme Bohem. Kdyby však tato Prvotní Příčina byla složená, nebo sestavená
z částí, pak kdokoliv nebo cokoliv ji sestavil(o), by musel(o) být před
Prvotní Příčinou – což je nemožné. Proto Bůh není nijak složený, může být pouze
prostým a čistým Bytím. Bytí jako takové však není samo sebou omezené.
Jakákoliv omezení Božího bytí by mu musela být uložena předcházejícím
omezovatelem, což je opět nemožné. Proto nemá Prvotní Příčina žádná omezení
svého bytí, Bůh je neomezeným bytím.
V realitě však není tak
snadné, aby naše myšlení zvládlo nekonečnost Boží. Naše lidské myšlení po celý
den pracuje s omezenými nebo konečnými tvory. Jen když obracíme svá srdce
a mysl k Bohu, přemýšlíme o nekonečnu. Odsud [pochází] obvyklé obtíže
modlitby, protože my můžeme přemýšlet o tom, co je neomezeným dobrem, jen tak,
že přemýšlíme o nějakém omezeném dobru kolem nás a pak si odmyslíme omezení.
Například, že Bůh je tak nádherný jako západ slunce, jenom nekonečněkrát více.
Z toho vyplývá, že
čím více se necháme pohltit každodenním životem, tím menší šanci naše mysl a
srdce má, že pochopí kdo nebo co je Bůh za všemi omezenými bytostmi, které
tvoří náš každodenní život. Naopak, čím více obracíme svou mysl a srdce k poznání
a milování neomezeného Dobra, které je nutně za všemi omezenými dobrými věcmi
našeho každodenního života, tím lepší přístup budeme mít k tajemství Boží
nekonečné dobroty a k odpovídajícímu tajemství nevděku tolika jeho lidských
tvorů.
Proto, abych zmenšil –
aniž bych ho zdaleka chápal – tajemství věčného zatracení duší, musím následovat
příklad sv. Dominika a modlit se. To neznamená klamat sám sebe, že Bůh má
pravdu, i když se ve skutečnosti mýlí. Znamená to, že se dopracuji k pravdě,
konkrétně k tomu, že on má pravdu a že já – se mýlím!
Duchovní cvičení sv.
Ignáce velice pomáhají obrátit srdce a mysl k Bohu. Světec se modlil
takto: „Ach lásko, nejsi milována. Kéž bys byla milována. Dej mi jen milovat tě,
jak zasluhuješ být milována, a pak se mnou učiň, co chceš.“
Kyrie Eleison
Zdroj:
http://www.dinoscopus.org
Překlad:
D. Grof