Biskup
Williamson – Komentář Eleison CCCII (2013)
(302)
27. dubna 2013
GREC
IV
Dáma, která si přečetla
první „Komentář Eleison“ o GREC (KE 294, 2. března), napsala, aby si
postěžovala, že jsem nesprávně vylíčil GREC, pařížskou skupinu katolíků založenou
na konci 90. let 20. století, která měla dát dohromady tradicionalisty a
konvenční katolíky, aby spolu navzájem mohli rozmýšlet a hovořit pro dobro
Matky Církve. S radostí opravím faktické omyly, na něž poukázala. Nemám problém s tím, abych připustil své
osobní chyby, na které upozornila. V jednom stěžejním bodě s ní však
musím nesouhlasit.
Pokud jde o faktické
chyby, pan Gilbert Pérol byl francouzským velvyslancem u italské vlády a nikoliv
ve Vatikánu. Také nebyl „laickým spolupracovníkem“ ale osobním přítelem P. Michela
Lelonga, bílého otce. GREC také nezačínal v „pařížských salónech“, ale
v bytě velvyslancovy vdovy paní Huguette Pérolové, která, jak mi bylo
řečeno, přebírá plnou zodpovědnost za založení GREC, čistě proto, aby pomohla
Církvi a aby s pomocí lidí „kompetentních a starostlivých byla věrná
Evangeliu a Tradici.“
Pokud jde o mé nedostatky,
napsala, že jsem byl „plný sebe sama“ a „ignorantský“, že jsem postrádal
zdrženlivost a diplomacii, že jsem prokázal nedostatečnou úctu k mrtvému a
že jsem psal jizlivým tónem, který není patřičný ani pro vzdělanou osobu, ani
pro kněze. Madam, jak šťastný bych byl, kdyby toto byly mé nejhorší nedostatky,
za něž se budu muset zodpovídat před Bohem. Modlete se za můj osobní soud.
Pokud však jde o
sarkasmus, nechte mě se obhájit, že když jsem zesměšňoval nostalgii dnešních
katolíků po katolicismu 50. let, nemyslel jsem na velvyslance Pérola osobně,
ale na spousty dnešních katolíků, kteří, když si neuvědomují, proč Bůh
dopustil, aby Druhý vatikánský koncil na prvním místě oddělil konvenční Církev
od katolické Tradice, se chtějí vrátit k oné sentimentálně pojímané víře
předešlého desetiletí, která vedla přímo k Druhému vatikánskému koncilu!
Madam, klíčový bod nemá co dělat se subjektivními osobami, má co dělat
s objektivní naukou.
Proto s vámi musím
nesouhlasit, pokud jde o kompetentnost lidí pomáhajících panu Pérolovi založit
GREC. To, že by se profesionální diplomat jako velvyslanec Pérol měl uchýlit
k diplomacii, aby vyřešil závažné naukové problémy, je pošetilé, ale pochopitelné.
To, že by koncilní kněz jako P. Lelong měl podpořit takový diplomatický počin,
je znepokojivější, ale stále ještě pochopitelné vzhledem k tomu, jak Druhý
vatikánský koncil podkopal veškerou nauku tím, že subjektivismus učinil v Církvi
oficiálním. Co je mnohem méně snadné přijmout, je „kompetence a starost o
Evangelium a Tradici“ na straně kněží, kteří byli vzděláni pod arcibiskupem
Lefebvrem, aby pochopili naukovou pohromu Druhého vatikánského koncilu. Takoví
kněží bývali neměli nikdy podpořit, natož pak se aktivně účastnit na
v podstatě diplomatickém úsilí vyřešit v zásadě naukovou pohromu,
jakkoliv dobře míněné toto úsilí mohlo být.
A i tak pro ně do
určité míry platí francouzské přísloví: „Vše pochopit znamená vše odpustit.“
Arcibiskup byl z dřívější a zdravější generace. Oni všichni jsou dětmi
světa otřeseného dvěma světovými válkami. Všechna čest jim za to, že se pro
svou kněžskou formaci uchýlili k jeho osobě. A když žil pozvedal
nás všechny vzhůru. Oni však nikdy plně nevstřebali jeho nauku a tak,
když umřel, začali během několika let ustupovat. On měl ale pravdu a oni a GREC
– odpusťte mi, paní – se mýlí. Proste Boha, aby poznali pravdu.
Kyrie Eleison
Zdroj:
http://www.dinoscopus.org
Překlad:
D. Grof