Biskup
Williamson - Komentář Eleison CCXCVI (2013)
(296)
16. března 2013
Jedna
čtenářka argumentovala ve prospěch učení Druhého vatikánského koncilu o náboženské
svobodě. I když bylo toto téma v „Komentářích Eleison“ často probíráno, její
argumenty jistě stojí za to, abychom je prošli, protože je pro katolíky dnes životně
důležité zcela porozumět nepravdivosti tohoto učení. Koncil v odstavci č. 2
své Deklarace o náboženské svobodě (Dignitatis Humanae) učil, že všichni lidé
musí být prosti nátlaku jak ze strany jednotlivců, tak ze strany skupin, když
přijde na to, že v soukromí nebo veřejně jednají v souladu se svou
vírou. Nadto každý lidský stát musí toto přirozené právo učinit ústavním nebo
občanským právem.
Naopak po
celou dobu do Druhého vatikánského koncilu katolická Církev trvale učila,
že každý stát, jakožto ztělesnění Boží občanské autority nad Božími lidskými
stvořeními, má jako takový povinnost užívat tuto autoritu k ochraně a
upřednostňování jediné pravé Církve, katolické Církve Vtěleného Boha, Našeho
Pána Ježíše Krista. Zjevně budou nekatolické státy odsouzeny spíše za svůj
nedostatek víry, než pro to, že by neposkytly občanskou ochranu této víře.
Podobně katolické státy mohou upustit od zakazování veřejně praktikovat mylná
náboženství, když takový zákaz udělá více škody než užitku pro spásu duší občanů.
Princip však zůstává nedotčený: Boží státy musí chránit pravé náboženství Boha.
Koncilní
učení ve skutečnosti nepřímo říká buď, že státy nejsou od Boha, nebo, že neexistuje
žádné pravé náboženství Boha. Obojím způsobem skrytě osvobozuje stát od Boha a
tím klade svobodu člověka nad Boží práva, nebo prostě člověka nad Boha. Proto arcibiskup
Lefebvre řekl, že toto koncilní učení je rouháním. A nemá užitek říkat, že
další odstavce DH obsahují dobré katolické učení. Jedna trhlina od ledovce
stačila na potopení Titanicu. Článek
2 DH stačí na potopení katolické nauky. Podívejme se však na argumenty na obranu
koncilního učení.
1 DH je částí řádného učitelského úřadu
Církve, který se musí brát vážně.
DH vyšlo
od učitelů Církve, nebo mistrů, ano, nikoliv však z neomylného řádného
učitelského úřadu Církve, protože DH odporuje tradičnímu církevnímu učení, jak
jsme ukázali výše.
2 DH pouze vyjasňuje lidská práva, která jsou
zaručena přirozeným zákonem.
Přirozený
zákon klade práva člověka pod a nikoliv nad práva Boží.
3 DH neruší katolický model vztahů Církve a
státu.
To zcela
jistě ruší! Odstavec č. 2 osvobozuje stát od povinnosti k jediné pravé
Církvi plynoucí ze samé jeho podstaty.
4 DH je napsaná v kontextu moderního
světa, kde každý věří v lidská práva.
Odkdy se
Církev musí přizpůsobovat světu a nikoliv svět Církvi?
5 DH neučí, že člověk má právo na omyl.
Jestliže
stát musí zaručit občanské právo praktikovat veřejně mylná náboženství, pak se
z Boha činí ten, kdo zaručuje právo na omyl.
6 DH je naléhavou prosbou k moderním vládám, aby
zaručily půl chleba, což je lepší, než žádný chleba.
Pravá
katolická nauka je tak logická a tak konzistentní, že vzdát se čehokoliv z ní
znamená vzdát se jí celé. A která ovce se spasila tím, že se vydala vlkovi?
7 Katolíci se nesmí z moderního světa
stáhnout do naukového ghetta.
Katolíci
musí udělat všechno, co musí udělat, jít kamkoliv musí jít, aby nezahodili Boží
práva nebo nezradili jeho čest. Znamená-li to mučednictví, nechť se tak stane!
Kyrie
eleison.
Překlad: D. Grof