Nejsme sami – nejsou sami (2012)

Nejsme sami – nejsou sami (2012)

Příběh slovinského kněze Vidko Podržaje

D. Grof

Úvod

V několika svých článcích jsem se převážně věnoval tématům úzce souvisejícím s věroučnými otázkami a neměnnou naukou Církve. Víra však samozřejmě není jen o věroučných otázkách jako o jakési suchopárné teorii, ale také o tom, jak ji žijeme, a jaká rozhodnutí ve svém životě činíme. Proto bych vám dnes rád přiblížil jeden silný katolický příběh konkrétního člověka, konkrétního kněze. Budu rád, pokud třeba některým z vás bude inspirací proto, abyste z teorie také vyvodili praktické závěry, které nemusí být vždy realizovatelné bez bolestných obětí. Byl to přece sám Náš Pán, který nás vyzval: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi denně svůj kříž a následuj mne!“ (Luk 9:23) Přesně to učinil i kněz, jehož příběh bych vám dnes rád převyprávěl.

Rev. P. Vidko Podržaj

Můžete se ptát, jak mě vlastně napadlo psát o tomto knězi. Odpověď je prostá. Jeden z mých zahraničních přátel se mě jednou zeptal na to, zda znám příběh slovinského kněze Vidko Podržaje. Nejprve jsem si pod tímto jménem nedokázal nikoho vybavit, nicméně po několika zpřesňujících detailech jsem si uvědomil, že jsem o tomto knězi již slyšel a dokonce jsem o něm četl v polské verzi původně anglické knihy Priest, Where Is Thy Mass, Mass, Where Is Thy Priest? (Knězi, kde je tvá mše, mše, kde je tvůj kněz?). Protože jsem od přítele zároveň získal kontakt na webovou stránku tohoto kněze (zde), rozhodl jsem se stránku navštívit a následně jsem si vyměnil několik vřelých mailů i s knězem samotným.

Do semináře nadvakrát

Vidko Podržaj se narodil ve Slovinsku v roce 1959 a nebyl vychováván v katolické rodině. Rodiče sice byli pokřtění, ale do kostela nechodili. Díky vlivu paní, která se stala přítelkyní rodiny, se nakonec i on v dospělosti rozhodnul nechat pokřtít. Stalo se tak v roce 1978. Křtěn byl tajně, protože i zde ještě vládli komunisti a jeho matka nechtěla, aby byl pokřtěn, a ani otec nebyl tím nápadem nadšen, i když mu nebránil.

Do semináře Vidko vstupoval nadvakrát. Poprvé do něj vstoupil v roce 1980 a tehdy v něm zůstal dva roky. Po dvou letech nemohl uvěřit, že seminář funguje tak, jak funguje. Nejprve si myslel, že jen vstoupil do špatného semináře a přemýšlel, kde by nalezl místo, kde se učí a praktikuje živá katolická víra, ale nenašel, protože stav byl všude více méně stejný. Opustil tedy seminář a našel si práci. V semináři totiž vnímal rozdíl mezi katolicismem minulosti a obecnou katolickou praxí, ale ještě nechápal, co je v nepořádku. Když byl v semináři poprvé, nevěděl ještě také, že dříve existovala nějaká jiná mše svatá kromě Novus Ordo mše a myslel si, že nová mše je jediná, která v minulosti existovala.

Když seminář opustil, dělal několik let učitele a pak se rozhodl vrátit do semináře. A tak do něj v roce 1990 vstoupil podruhé. V semináři se pak časem dozvěděl, že mše dříve byla „trochu“ jiná – mnohem „komplikovanější“: To jej velmi zaujalo, ale všichni kolem něj byli vlastně spokojení s tím, že ona stará „komplikovaná“ mše byla změněna. V té době také přečetl mnoho knih o „dřívější“ katolické mši svaté a uvědomil si, že byla skutečně čímsi zásadně jiným, než byla mše současná.

A jaká byla situace v semináři v té době? Když vstoupil poprvé, nemohl jednoduše zůstat, protože to pro něj bylo příliš obtížné. Podruhé byl již starší, rozhodnutější a o něco silnější, aby se přes daný stav v semináři dokázal přenést. Na druhou stranu je faktem, že v semináři nebyl příliš oblíbený. Mnoho jeho kolegů – vlastně většina jeho kolegů – nechtěli, aby se stal knězem. Přesto dělal, co mohl, a říkal si: „Děj se vůle Boží!“. Nakonec se mu podařilo se knězem stát. Vysvěcen byl v roce 1994.

Kněžská dráha

Následně pak P. Podržaj působil dva roky jako kaplan, než se stal farářem v malé farnosti, která měla okolo 340 věřících z asi deseti vesnic. Počet věřících byl tak nízký ještě vzhledem k předešlé době komunismu, která se snažila lidi od víry odpoutat.

P. Podržaj také nezapomněl na to, co se dočetl o tradiční mši. Pak se jednoho dne potkal s duchovním žijícím v zahraničí, který mu dal časopis, v němž se dočetl o situaci v Americe, Kanadě, Německu a celkové situaci v Církvi. Tento časopis vycházel pro Slovince v nákladu několika set kusů. P. Podržaj začal časopis pravidelně každý měsíc číst a dozvěděl se o krizi v Církvi a ještě víc o tradiční mši svaté. Pak mu také věnoval několik knih P. Paul Trinchard z New Orleans v USA a později jej pozval do Phoenixu v Arizoně na sérii přednášek o tradiční mši, kterou organizoval tradiční kněz Francis Le Blanc. Do Phoenixu letěl P. Podržaj spolu s jedním seminaristou, který měl také zájem o Tradici. Tam se učili sloužit tradiční mši a zde si také P. Podržaj uvědomil, že toto je jediná mše, kterou musí sloužit, a že naprosto není tím samým, jako nová mše.

Po návratu u něj docházelo k postupné změně myšlení.  Nejprve v kostele vrátil mřížku. Pak sloužil novou mši výlučně na starém oltáři. Pak řekl farníkům, že mají přijímat Svátost oltářní pouze do úst a vkleče. Někteří starší lidé mu řekli, že nejsou stavu klekat si, protože by pak nevstali. Těm však vysvětlil, že od toho mají kvůli zdravotnímu stavu dispens. Všichni ostatní tak ale začali přijímat. Dále si na malou kartičku přepsal modlitby offertoria z tradiční mše a odříkával je v latině při Novus Ordo mši, stejně jako konsekrační slova. Reakce lidí byly různé. Ti starší, kteří ještě měli katolické cítění, jej podporovali a povzbuzovali jej. Byli ale i tací, kterým se směr, který nabral, nelíbil a ti se stavěli na odpor, ale P. Podržaj nepovolil.

A co na to arcibiskup? P. Podržaj říká: „Čekal jsem, že každým dnem přijde výtka z arcibiskupství, ale nepřišlo nic. Kněz ze sousední farnosti mi však řekl: ´Oni dobře vědí, co děláš ve své farnosti a v kurii jsou na tebe rozzlobení!´“ Dodnes není zcela jasné, jak se o tom arcibiskup dozvěděl. Po návratu z Phoenixu to seminarista, který jej doprovázel, zřejmě řekl někomu v semináři, protože on sám to neřekl nikomu. Po návratu se P. Podržaj také setkal s knězem ze sousední farnosti, který se jej rovnou zeptal: „Učil ses sloužit starou mši? Jestli ji odsloužíš ve své farnosti, arcibiskup tě suspenduje!“ Toto sdělení jej velice zaskočilo, ale nic jej již nemohlo odradit od jeho vnitřního rozhodnutí.

Následně jej P. Le Blanc, o kterém již byla řeč, pozval, aby si promluvil s biskupem Fellayem z Bratrstva sv. Pia X. a tak odjel asi na 2 dny do Švýcarska. Pak hovořil také s P. Schmidbergerem z téhož bratrstva. Ten později přijel do Slovinska a dvakrát v jeho kostele odsloužil tradiční mši a pronesl přednášku pro malou skupinu věřících, kteří projevili zájem o Tradici, přičemž přednáška byla velmi dobře přijata. Nato P. Podržaj asi osmkrát sloužil tradiční mši a odjel do USA. Na následnou roční nepřítomnost kněze v diecézi zareagoval arcibiskup suspendováním a exkomunikací P. Podržaje.

Z dekretu arcibiskupa Rodeho z 19. března 2002 pro „pobavení“ vybírám:

„Farní kněz Vidko Podržaj mě dopisem z 30. července informoval, že se vzdal své farnosti v Draze, protože 21. srpna 2001 odjel k Bratrstvu sv. Pia X. Neobdržel však povolení opustit svou farnost...“

„Vidko Podržaj bude sloužit schizmatickému a heretickému Bratrstvu sv. Pia X., které lne k Tridentskému koncilu a odmítá pozdější koncily, římského biskupa a papeže katolické Církve, protože jej vlastně prohlašuje za heretika...“

Přes výzvy kardinála se P. Podržaj do farnosti nevrátil a následovaly již zmíněné tresty.

Jak na takové přísné tresty reagovali jeho známí? Jeden z kněží z jeho děkanátu mu o Velikonocích napsal: „Vrať se, vrať se do katolické Církve!“ I P. Podržaj mu poslal velikonoční přání a odepsal mu: „Mám pocit, že máš krásný farní kostel, ale na pravé straně uprostřed stojí protestantský stůl. Když sloužíš svoji mši, obracíš se zády k Vykupiteli ve svatostánku! Proto tě prosím: Vrať se, vrať se k pravé mši!“ Pochopitelně nedostal žádnou odpověď.

Největší rozdíl vnímal P. Podržaj v ideji kněžství samého. Tradiční idea kněze, který jedná in persona Christi se při nové mši úplně vytratila a kněz je zde jen jakýmsi koordinátorem. A na otázku, jak vnímá rozdíl mezi sloužením staré a nové mše P. Podržaj odpověděl: „Při sloužení staré mše se cítím jako kněz, který obětuje, což při „Novus Ordo show“ prostě nejde.“ Kněze v tradičním pojetí vnímá skutečně jako prostředníka mezi Bohem a lidmi, který slouží nejsvětější Oběť za živé i mrtvé a není jen „zaměstnancem“ farnosti.

Po delší době se P. Podržaj vrátil zpět do rodného Slovinska a z 1000 slovinských kněží je dnes jediným skutečně tradičním knězem – exkomunikovaným a suspendovaným – ale tradičním. Jeho arcibiskup (nynější kardinál) Rode řekl, že tím, že se „připojil k FSSPX“ je „exkomunikovaný“.

V současnosti P. Podržaj slouží denně mši svatou v malém pronajatém domku – napůl v kuchyni, napůl v obývacím pokoji. Není knězem FSSPX, ale pouze knězem přátelským FSSPX. Je knězem vagusem, nezávislým knězem, který se co nejlépe snaží sloužit těm, kteří mají zájem o tradiční mši svatou, o tradiční svátosti a o předávání neporušené katolické nauky. Celkově vzato žije tento věrný kněz i na naše poměry ve velmi skromných podmínkách.

Závěr

Proč jsem se vlastně rozhodl vyprávět vám ve zkratce tento příběh? Vlastně ze dvou důvodů.

Tím prvním je, abychom si co nejčastěji připomínali, že to, co dnes v Česku máme, není samozřejmostí, ale velkou milostí. Nevadí, že to mnozí z vás jistě víte. Je dobře se často upamatovávat na to, že nejsme sami a ani oni, tradiční kněží, nejsou sami, byť si tak ve slabé chvilce mohou kdesi na vzdálených výspách, na předsunutých postech v prostoru i čase připadat. Když jsem onomu knězi napsal email, kterým jsem jej chtěl podpořit v tom, co dělá, vlastně jsem tím jen chtěl v osobě jednoho kněze poděkovat všem tradičním kněžím a říci jim: Nejste sami. A my děkujeme, že nejsme sami.

Druhým důvodem, proč jsem vám chtěl tento příběh převyprávět je to, že mi v základním rámci připomíná příběh mnoha z nás – laiků i kněží.

Kněží, kteří stejně jako P. Podržaj vyhodili židovskou modlitbu v offertoriu, odříkávají části NOM latinsky, slouží NOM maximálně uctivě, jak jen to vnitřní limity této umělé mše dovolují, podávají Svátost oltářní výhradně do úst atp. a chtějí skutečně konat in persona Christi .

Laiků, kteří přijímají na NOM vkleče, byť to vzbuzuje nelibost, kteří vždy důsledně klekají, když míjí v kostele svatostánek, i když o ně Novus Ordo spolubratři a spolusestry klopýtají, kteří se snaží novou mši prožít vnitřně co nejlépe atp.

Jednoho dne však každý dojde na hranici, za níž už není možné jít dále. Proč? Protože NOM prostě i ve své nejčistší podobě, kterou představuje latinský vzor, z nějž by měly být odvozeny Novus Ordo mše v národních jazycích, má svá omezení, která již nelze překročit. Pak je na každém jednotlivě, co z toho vyvodí, i když to může být bolestné. Jde však o to nebýt ustrašený. Ustrašení jsou ti, „kteří ještě nemají víru“ (srovnej Mk 4:40).

Tento článek je o jednom statečném knězi a kněžím bych jej především rád věnoval. Ptám se tedy především vás – těch, kteří jste dospěli až k četbě tohoto blogu – zda jste si již položili onu otázku z názvu v článku zmiňované knihy:

Knězi, kde je tvá mše?

P. Podržaj je jedním z mnoha kněží, kteří si odpověděli jednoznačně...

Krátký rozhovor s Rev. P. Vidko Podržajem

REX!: Milý otče, můžete, prosím, našim čtenářům poskytnout podrobnější informace o Vaší nynější situaci? Jak často sloužíte mši svatou všech časů pro věřící a kolik jich je? Co výuka katechizmu pro ně a další apoštolské aktivity?

VP: Tradiční latinskou mši svatou sloužím denně. O sobotách přichází několik žen a o nedělích cca 15 věřících z různých částí Slovinska. Jsou tu 3 rodiny dohromady se sedmi dětmi a příští rok čekáme jedno další, díky našemu Pánu a Naší Paní. To je jediná cesta, jak rozšířit Tradici ve Slovinsku. Rodiče učí katechismus děti sami. Žáky přezkušuji osobně na konci roku a musí složit zkoušku.

REX!: Jaká je Vaše současná situace ve vztahu k oficiální Církvi ve Slovinsku? Brojí proti Vám nebo se Vás snaží ignorovat a mlčí?

VP: Oficiální Církev se mě snaží ignorovat a mlčí ohledně mě. Po církevních aférách s televizní stanicí, která vysílala v mariborské arcidiecézi tvrdé porno, a finanční aféře, po níž zbyl dluh lidem ve výši 300 milionů euro, jsou si katolíci vědomí, že je s katolickou Církví po Druhém vatikánském koncilu něco v nepořádku.

REX!: Jak vnímáte situaci ve své zemi, pokud jde o Tradici? Existuje zde potenciál růstu? Jsou Vaši věřící spíše staří nebo mladí?

VP: Momentálně nevidím žádné zlepšení, pokud jde o Tradici ve Slovinsku na národní úrovni. Přijíždějí někteří jednotlivci, aby viděli, co se odehrává v mém pronajatém domě, ale to je vše. Oficiální klérus se snaží lidi všemožným způsobem odradit od návštěvy mnou sloužené tradiční mše svaté a od toho, aby mi naslouchali, když objeví mou kapli Naší Paní Dobrého pořízení.

REX!: Pokud se týká Vás, litoval jste někdy svého rozhodnutí opustit oficiální struktury Církve? Můžete k tomu vysvětlit Váš postoj?

VP: Nelituji své rozhodnutí opustit oficiální církevní struktury. Arcibiskup Marcel Lefebvre říkal, že je legitimní říci ne oficiální Církvi, jestliže chráníme svou katolickou víru, což je nezbytné pro spásu našich duší.

REX!: Spolupracujete stále ještě nějak s FSSPX? A existuje ve Slovinsku někdo, kdo by se k Vám v budoucnu mohl přidat jako kněz?

VP: S FSSPX jsem ve spojení skrze modlitbu a skrze kněze, který přijíždí z Klagenfurtu z Německa. Všechny naše svatby se odehrávaly v jejich kapli a dávají mi také svaté oleje a duchovní pomoc. FSSPX také biřmuje naše děti a biskup Fellay je mým biskupem. Denně se modlím, aby se některý z mých věřících stal v budoucnu knězem FSSPX.

REX!: Milý otče, velice Vám děkuji za tento krátký rozhovor pro naše čtenáře a zvláště Vám děkuji za vše, co děláte pro věřící, a ujišťuji Vás našimi modlitbami. Chcete poslat nějaký závěrečný vzkaz našim čtenářům?

VP: Děkuji za vaše modlitby. Musíme se usilovně modlit a činit pokání – fyzické i duchovní. Ježíš Kristus, náš Král, a Naše Paní, naše Královna, a celá nebesa jsou s katolickou Tradicí, takže musíme být stateční v tomto boji za Boží slávu a za své nesmrtelné duše!

Bylo mi potěšením zodpovědět vaše otázky. Bůh vám žehnej v Kristu a Marii!

S využitím materiálů

Kniha Gdzie jest twoja msza, kaplanie? (Te Deum, Warszawa, 2005) z anglického originálu Priest, Where Is Thy Mass, Mass, Where Is Thy Priest?

The Remnant, sv. 40, č. 1, 15. ledna 2007