Biskup Williamson - Komentář Eleison CCLXXII (2012)
29. září 2012
SARTO, SIRI?
V kázání na svátek sv. Pia X. jsem se přistihl, jak pronáším (takřka herezi): Nahlas jsem přemýšlel o tom, zda by Giuseppe Sarto neuposlechnul Pavla VI. při ničení Církve, kdyby namísto toho, že zemřel v roce 1914 jako papež Pius X., zemřel jako kardinál, řekněme v roce 1974. V rámci Bratrstva sv. Pia X. to musí znít jako hereze, protože jak může být rozumnost nebeského patrona FSSPX jakýmkoliv způsobem chybná? Přesto tato otázka není planá.
V 70. letech arcibiskup Lefebvre osobně navštívil mnohé nejlepší kardinály a biskupy Církve v naději, že přesvědčí pouhou hrstku z nich, aby vyjádřili svůj veřejný odpor vůči revoluci Druhého vatikánského koncilu. Říkával, že jen půltuctu biskupů, kteří by společně vzdorovali, by mohlo vážně zablokovat koncilní pustošení Církve. Bohužel ani ten, koho si Pius XII. vybral za svého nástupce, janovský kardinál Siri, neučinil veřejný krok proti církevnímu vedení. Nakonec konal biskup de Castro Mayer, ale až v 80. letech, když už se koncilní revoluce ve vedení Církve dobře zabydlela.
Jak tedy mohly být nejlepší z dobře vycvičených mozků tak zatemněné? Jak mohlo jen tak málo nejlepších duchovních v oné době nevidět to, co arcibiskup Lefebvre viděl, například, že „zákon“ zavádějící Novus Ordo mši vůbec žádným zákonem není, protože patří do povahy zákona samotného, aby byl rozumným nařízením pro obecné dobro? Jak mohl být relativně tak osamocen v tom, nenechat takovouto základní zásadu zdravého rozumu potlačit kvůli úctě k autoritě, když bylo samotné přežití Církve v ohrožení kvůli Druhému vatikánskému koncilu a nové mši? Jak může autorita získat takovou nadvládu nad skutečností a pravdou?
Mou vlastní odpovědí je, že křesťanstvo po sedm století sklouzává k odpadlictví. S výjimkou čestných přerušení jako byla protireformace, je realita katolicismu po 700 let pomalu rozežírána rakovinným přeludem liberalismu, který znamená osvobození člověka od Boha skrze osvobození přirozenosti od milosti, rozumu od objektivní pravdy a vůle od objektivně dobrého a zlého. Po nejdelší dobu 650 let se katoličtí duchovní drželi reality a bránili ji, nakonec se však do jejich těla propracoval dostatek strhujícího přeludu přitažlivé modernosti na to, aby realita ztratila vládu nad jejich rozumem a vůlí. Když koncilní biskupové ztratili milost, jak řekl sv. Tomáš More o anglických biskupech, kteří v jeho době zrazovali katolickou Církev, nechali lidský přelud převládnout nad Boží realitou a autoritu převládnout nad pravdou. Zde je praktické poučení pro duchovní stejně jako laiky.
Kolegové v rámci FSSPX i vně, abychom sloužili Bohu, mějme se na pozoru před tím, abychom jednali jako Giuseppe Siri, když potřebujeme jednat jako Giuseppe Sarto s jeho skvělými veřejnými odsudky moderních omylů v Pascendi, Lamentabili a Dopise ohledně hnutí Sillon. A abychom obdrželi milost, potřebujeme se v této nejstrašnější krizi celých církevních dějin, co nejusilovněji modlit.
Laický lide, jestliže vás hrůzy moderního života činí „hladovými a žíznivými po spravedlnosti“, radujte se, můžete-li, že vás tyto hrůzy udržují v realitě, a nemějte pochyb o tom, že když vytrváte ve svém hladu, „budete nasyceni“ (Mt. V, 6). Blahoslaveni jsou chudí duchem, pokojní a lkající, říká Náš Pán na tomtéž místě. Pro nejjistější ochranu před tím, aby nad vaším rozumem a srdcem převzal vládu přelud, modlete se pět, nebo ještě lépe patnáct, tajemství svatého růžence Naší Paní denně.
Kyrie eleison.
Zdroj: http://www.dinoscopus.org/
Překlad: D. Grof