Zveřejněno v předvečer Svátku Nanebevzetí Panny Marie.
D. Grof
Nedávno jsem napsal článek o novém prefektu Kongregace pro nauku víry arcibiskupu Müllerovi pod názvem „Müller – papežův muž na svém místě?“ (zde). Už tehdy mi v mysli běžela myšlenka, kterou kdosi trefně vyjádřil tak, že jde o člověka, který se stal prefektem kongregace, před níž by za normálních okolností byl postaven jako vyšetřovaný. Za normálních okolností jistě, nikoliv však ve stavu nouze, ve kterém se dnes nacházíme..
Müllerova heretická vyjádření se mě jako katolíka hluboce dotkla. Emocionálně vzato se mě zvláště dotkla jeho vyjádření týkající se panenství blahoslavené Panny Marie. Shodou zvláštních okolností se mi v době, kdy jsem přemýšlel, že se pokusím napsat krátký článek na toto téma, dostala do ruky knížka, ke které jsem přistupoval s určitou předpojatostí – „E-maily z pekla“. Již podle názvu bylo jasné, že má jít o pokračování nesmírně úspěšného díla vynikajícího křesťanského autora C. S. Lewise – „Rady zkušeného ďábla“. Už proto jsem ke knize přistupoval s jistě oprávněnou rezervovaností – kdosi chce zřejmě jen vytěžit z prvotní myšlenky tohoto autora, napadlo mě. Musím však přiznat vlastní nefalšované překvapení, když jsem při jejím čtení narazil na následující pasáž, která vysvětluje mnohé. Starší démon zde dává rady mladšímu, aby „klienta“, kterého má na starosti (rozuměj, kterého má přivést do pekla) přihlásil do „vhodné křesťanské“ internetové diskusní skupiny:
Když jsem včera surfoval po netu, narazil jsem na jednu diskusní skupinu, kde se náhodou zabývali narozením z Panny. Jeden z účastníků – můj současný klient – měl proti tomu námitku. Jak někdo může být tak naivní a věřit, že panna, žena, která neměla žádný sexuální vztah s mužem, může porodit dítě? Jak mohli autoři Nové zákona čekat, že čtenář přistoupí na tak zjevný nesmysl? Podle něj je to „mýtus odhalující negativní postoj k manželství.“ (Nemíním sám sebe plácat po zádech, ale jsem spokojen, jak se to s tímhle mým klientem vyvíjí. Začíná být pyšný na to, že je skeptik, což je pro něj synonymem inteligence.)
Jedna z účastnic namítla, že v narození z Panny věří. „Bůh, který byl schopen stvořit bytí z nebytí a hmotné z ničeho, jistě může zapříčinit, že žena otěhotní, pokud to slouží zvláštnímu účelu,“ argumentovala ta žena. Trochu mě to naštvalo, ale pak se přidal k diskusi ten třetí. Prohlásil, že ta paní je venkovská slepice a měla by si přečíst něco ze současné teologie. Vysvětlil, že odborníci na Bibli chápou „zázraky“ – dal je do uvozovek – jako „vstřícnost psychologickým potřebám primitivních lidí“. Pak chvíli žvanil o tom, jak před dvěma tisíci lety, než je osvítila věda, byli lidé zaostalí. „Narození z Panny je jeden z mnoha novozákonních textů, které historického Ježíše skrývají za závojem legend.“ A pokračoval, že absurdní je rovněž idea, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých. „Jeho myšlenky žijí dál – to je to, o čem doopravdy mluví legenda o zmrtvýchvstání“.
(E-maily z pekla; Jim Forest, Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2007, překlad Ivan Bok)
Hned nato mi na mysli vytanula Müllerova slova, kdy ve svém díle „Dogmatik“ popírá dogma o panenství Panny Marie při porodu, tedy učení, že Panna Maria porodila svého Syna bez porušení své tělesné integrity. Říká: „Nejedná se o specifické fyziologické náležitosti v přirozeném procesu rození (jako je neotevření porodních cest, neporušení hymenu, nepřítomnost porodních bolestí), ale o uzdravující a spásný vliv milosti Spasitele na lidskou přirozenost, která byla zraněna prvotním hříchem. ...nejedná se předně o fyziologické a empiricky ověřitelné somatické detaily.“ (Katholische Dogmatik für Studium und Praxis, Freiburg, str. 498).
Mnohým katolíkům, jak jsem zjistil později po napsání článku, nejsou tato slova úplně jasná. Vlastně mnohým ani není v úplnosti zcela jasné dogma katolické Církve, které se týká panenství Panny Marie. Obecná tendence mezi velkou většinou katolíků je zužovat chápání panenství Panny Marie pouze na samo početí a život. Jeví se mi tedy jako užitečné připomenout zde, co přesně Církev učí. Z toho bude patrné, že Müller skutečně hlásá herezi.
Nejprve se podívejme se, co k tématu říká Katechismus katolické Církve, jakožto oficiální souhrn nauk o víře a mravech. Pro pořádek ještě uveďme, že mluvíme o KKC schváleném 15. srpna 1997 apoštolským listem Laetamur magnopere Jana Pavla II., který lze jako celek jen stěží považovat za tradiční. (Kompendium KKC vyšlo v češtině v roce 2006).
Odstavec 499:
Prohloubení víry v panenské mateřství přivedlo církev k vyznávání skutečného a trvalého Mariina panenství i při porodu Božího Syna, který se stal člověkem. Vždyť Kristovo narození „její panenskou čistotu neporušilo, nýbrž posvětilo“. Liturgie církve slaví Marii jako „Aeiparthenos“, vždy Pannu.
Odstavec 510:
Maria zůstala „pannou, když počala svého Syna, pannou, když ho porodila, pannou, když ho nosila v lůně, pannou, když ho živila mateřským mlékem, pannou navždy“: celým svým bytím byla „služebnicí Pána“ (Lk 1,38).
Takto jednoduše ale výstižně je řečeno vše podstatné. Když bychom to však rozvinuli, platí, že nejdokonalejší kvalitou panenství v křesťanském pojetí, jak je obsažena v samotné ideji „Panenství“, zahrnuje nepřetržitost, stálost. Panna Maria je tedy Virgo perpetua. Tato dokonalost sestává ze tří částí:
1) tělesná neporušenost a čistota (virginitas corporis)
2) ctnost panenství neboli stálá náklonnost k panenství (virginitas mentis)
3) panenství srdce, tj. svoboda od všech pohlavních pochodů a vzruchů (virginitas sensus seu animae).
Jak bylo řečeno výše, panenství Panny Marie je definováno tak, že byla pannou před, při i po porodu. Znamená to, že bylo panenství Panny Marie zázračně zachováno i při narození jejího Syna, kterého počala jako panna. Navíc toto panenství trvalo stále i po porodu. To znamená, že její tělesná integrita nebyla narušena v žádné z fází. Co víc, jde o nauku de fide, která byla definována již na Pátém ekumenickém koncilu (kán. 2) a na Lateránském koncilu za papeže Martina I. v roce 649 (kán. 3). Relativizovat nebo dokonce popřít cokoliv z toho je hereze.
Lateránský koncil učí:
Kán 3: Jestliže někdo správně a opravdově nevyznává v souladu s Otci, že svatá Matka Boží a vždy Panna a neposkvrněná Maria v dřívější době počala z Ducha Svatého bez semene, a to konkrétně a skutečně Boha-Slovo, který se zrodil z Otce přede všemi věky, a že jej neporušeně porodila a její panenství zůstalo neporušeno i po porodu, ať je zavržen. (Denzinger/Ferrari č. 256)
To znamená, že porodila bez následků prvotního hříchu, jakým jsou porodní bolesti, krvácení atd. Bolestný porod je totiž v první knize Mojžíšově výslovně zmíněn jako Boží trest za neposlušnost Evy: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení...“ (Gn 3,16). Jelikož však Panna Maria byla bez poskvrny prvotního hříchu počatá, tento trest se na Ní nevztahuje. To, že panenství zůstalo neporušeno i po porodu také znamená, že Panna Maria nikdy nepoznala muže po celý zbytek života.
Mystička Marie z Agredy nám říká, že Náš Pán vyšel z lůna Panny Marie jako světlo skrze sklo, stejně jako vyšel později při Svém Zmrtvýchvstání ze Svého hrobu skrze kámen, kterým byl zavalen vchod, stejně jako se zjevil apoštolům, když vešel skrze zavřené dveře.
Způsob, jakým tedy Müller o Matce Boží hovoří, je rouhavý a pohoršlivý. Jak říká P. Gaudron FSSPX v tomto rozhovoru (zde): „Jediná pravdivá věc [v inkriminovaných výrocích bp. Müllera] je, že Církev neurčila přesné detaily toho, jaký je rozdíl mezi narozením Krista a jiných lidských bytostí, jako například, zda došlo k otevření porodních cest nebo ne apod. Bezbolestnost porodu a stejně tak i neporušenost hymenu však byly veřejně proklamovány vždy.“ P. Gaudron dále připomíná, že tyto útoky na části dogmatu jsou zřejmě jen prvními novými pokusy uvolnit toto dogma a jsou přípravou na budoucí narušení, která budou mnohem vážnější.
Arcibiskup Müller byl veřejně konfrontován mimo jiné ze strany Německého distriktu FSSPX, který na stránkách pius.info (zde) zveřejnil dne 5. 7. 2012 Tiskové prohlášení Německého distriktu FSSPX ke jmenování biskupa Müllera novým prefektem Kongregace pro nauku víry. Cituji z něj:
„Bratrstvo naléhavě žádá biskupa Müllera, aby tato kontroverzní prohlášení okomentoval nebo je uvedl na pravou míru.“
Arcibiskup Müller se neobtěžoval na tato prohlášení, ani na jiné obdobné reakce po celém světě, které žádaly, aby své výroky vysvětlil a případně korigoval, odpovědět. Reagoval pouze nepřímo v rozhovoru pro Mittelbayerische Zeitung 7. července 2012. Když mu redaktor připomíná, že byl ze strany FSSPX označen za heretika, odpovídá tento budoucí strážce pravověrnosti: „Nemusím reagovat na každou hloupost.“
Tato odpověď se dá vlastně vykládat – jak je ostatně od Druhého vatikánského koncilu zvykem – dvojím způsobem. Ten druhý je ovšem takový, že panenství blahoslavené Panny Marie, které zahrnuje dobu před porodem, při něm i po něm, považuje Müller ve stávající podobě za hloupost..
A protože jsem mezitím inspirativní knížečku „E-maily z pekla“ dočetl (a vřele ji doporučuji), ocituji na závěr ještě dva výstižné odstavce, kdy starší démon opět radí mladšímu:
„Měl jsem klienta, kněze, který se nakonec stal biskupem. V neděli byl schopen s nadšením zpívat Krédo a v pondělí se věnovat spisování knihy popírající jeho obsah. Nevěřil ani v Kristovo narození z Panny ani v jeho zmrtvýchvstání a udělal si jméno publikováním názorů, ve kterých ty, kteří v Krédo věří, odsuzoval jako nemoderní. Znovu a znovu byl dotazován: „Jak můžete recitovat Vyznání víry, ve které nevěříte?“ Shovívavě se usmál a odpověděl, že Vyznání víry musíme chápat symbolicky a poeticky. Jakmile na něj hledíte jako na báseň, chápete, že „narození z Panny“ a „zmrtvýchvstání“ jsou metafory a skutečná slova nejsou problém. Jak rád říkával „V církvi je dost místa pro všechno, mimo dogmatu.“
Ke konci života jsem ho skoro ztratil, když ho napadlo, jak moc pro něj znamenalo vypadat moderně a jak nebezpečné je chtít být pokládán za progresivního, ale věděl, že by nezvládl ten trapas, kdyby popřel to, co napsal. Nakonec ho strach, že by vypadal jako blázen, přivedl tam, kde jsme ho chtěli mít.
(E-maily z pekla; Jim Forest, Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2007, překlad Ivan Bok)