Biskupové, kteří zachrání Církev (1987)
Kázání arcibiskupa Lefebvra při kněžských svěceních v Ecône 29. června 1987.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Drazí bratři,
děkujme Bohu, který nám opět umožňuje se spolu setkat v Ecône, abychom se zúčastnili nádherného obřadu kněžských svěcení, obřadu, který je důvodem existence našeho semináře, a svěcení jsou jeho slávou. Semináře bez svěcení by již nebyly církevními semináři, ani katolickými semináři. Z tohoto důvodu, když máme to potěšení klást ruce na nové kněze, děkujeme Bohu, že nechává naše semináře dál žít a dokonce se rozšiřovat, protože Ecône se rozdělil na dva semináře, aby umožnil většímu počtu mladých mužů, kteří mají touhu po pravém katolickém kněžství, nalézt v Ecône a Flavigny formování a milosti, jež potřebují, aby se stali pravými a svatými kněžími.
MŠE A KNĚZ
Drazí svěcenci, začnu tím, že vám řeknu několik slov poučení a povzbuzení. Budete vysvěceni v rámci slavení katolické mše, nikoliv neoprotestantské mše, a tato katolická mše byla, je a vždy bude velkým programem kněžského života, velkým programem křesťanského života. Změnit tuto mši znamená změnit ideál kněžství a změnit křesťanský, katolický ideál. Protože mše svatá je především Ježíšovým Křížem, pokračováním Ježíšova Kříže. Chrámová opona se roztrhla, protože Ježíš umřel na Kříži, Starý zákon ustoupil Novému zákonu. Změnilo se vše? Ano a ne. Nepochybně se změnil celý rituál starého zákona a určitý koncept Božího zákona, ale podstata Starého zákona se přeměnila na živoucí vizi zákona lásky.
MŠE A ZÁKON LÁSKY
Co jiného říká Desatero Božích přikázání než, že máme milovat Boha a svého bližního? To nám řekl sám Náš Pán Ježíš Kristus. A tento zákon lásky je od té doby nejen vytesán do kamenných desek, je vytesán v oběti Našeho Pána Ježíše Krista. On je zákonem lásky a prokazuje to na Kříži. Jakou nádhernější manifestaci zákona lásky nám Náš Pán mohl dát, než tu, kdy umřel na Kříži ke slávě Svého Otce a spásu našich duší? Toto je tedy zákonem lásky, který nám Ježíš káže z Kříže, a který nám káže každý den ve svaté mešní oběti – tentýž zákon lásky, který byl vložen do našich srdcí, mí drazí přátelé, a našich duší skrze milost křtu.
Milost křtu vás skutečně přetvořila a hluboce vás sjednotila s Naším Pánem Ježíšem Kristem, abyste pochopili Jeho zákon lásky. Jeho zákon křesťanské lásky. A každodenní slavení svaté mešní oběti po celý váš život – k čemuž vám, jak doufám, dá Bůh milost – bude tuto křestní milost zachovávat. Protože vaši kmotři a kmotry ve vašem zastoupení řekli při vašem křtu, že budou lnout k Našemu Pánu Ježíši Kristu a budou se vyhýbat pokušení tohoto světa. I vy tedy také každý den při slavení mše budete říkat: „Můj Bože, ach Ježíši, přimykám se k tobě navždy, chci být tvým knězem, tím, který káže zákon lásky příkladem a slovem. Uchraň mě tohoto světa a všech jeho pokušení, ochraň mě před všemi vlivy tohoto světa, které jsou ve službě Satana a před neposlušností vůči Bohu.“
MŠE, PRORGAM KNĚZE
Tímto způsobem bude vaše duše posílena v přítomnosti Kříže Našeho Pána Ježíše Krista, Jeho Těla a Krve, které budete mít před sebou na oltáři, a které vy osobně budete přivolávat z nebe vyslovením konsekračních slov. Jaké nádherné tajemství! Bůh poslušný lidí natolik, že pokračuje v nabízení Své oběti! Zde je program vašeho kněžského života: pronikat do duší, které k vám přichází, pronikat do duší, které navštěvují vaší svatou mešní oběť, pronikat do nich citem lásky k Bohu a k bližnímu až po vlastní obětování se – a Bůh ví, že nám Náš Pán Ježíš Kristus dává takový příklad! – dokonce vlastní obětování se, až k smrti, bude-li to třeba, dokonce až k prolití krve, abychom zůstali spojeni s Naším Pánem Ježíšem Kristem.
Nechť je toto vaším programem! Proto musíte v životě i ve smrti lnout ke svaté mešní oběti, kterou se mnou dnes budete slavit. Nenechte se svést lákadly a vábením světa, abyste přeměnili svatou mešní oběť na čistě lidské shromáždění. A to je mé nejdražší přání, abyste u tohoto cítění zůstali po všechny dny svého života, po všechny dny svého kněžského života, a abyste byli apoštoly stejně jako ti před vámi, ať byli posláni kamkoliv, jako drazí kněží, kteří nás zde dnes obklopují a kteří jsou šťastní, že na vás dnes mohou vkládat ruce – kněží Našeho Pána Ježíše Krista, kněží ukřižované lásky, kněží ukřižovaného Ježíše, a nikoliv kněží tohoto světa, ani kněží pro tento svět!
DVĚ ZNAMENÍ PROZŘETELNOSTI
Mí drazí bratři, dovolte mi, abych využil této příležitosti a obeznámil vás se současnou situací, ve které se dnes nacházíme, jak je u příležitosti tohoto obřadu kněžských svěcení vždy naším zvykem. Nu, musím vám říci, a nemohu to přejít mlčením a nemohu to skrýt – tento rok je pro katolickou Církev, pro nás katolíky, pro katolické kněze vážný, velmi vážný. Vy víte, že v různých tiskovinách objevujících se tam a onde jsem měl příležitost říci, že jsem čekal na znamení Prozřetelnosti, abych učinil kroky, které se mi zdají nezbytné, aby katolická Církev pokračovala. Nu, musím připustit, že jsem přesvědčen, že ta znamení přišla. Která to jsou? Jsou dvě – ekumenické setkání konané vloni v říjnu v Assisi a odpověď Říma na námitky, které jsme jim poslali a které se týkaly náboženské svobody.
A tvrdím dále, že tato odpověď, kterou jsme po Assisi obdrželi – jelikož Assisi se konalo 27. října, přičemž odpověď nám přišla až letos v lednu – tvrdím, že odpověď Říma na námitky vůči omylům Druhého vatikánského koncilu ohledně náboženské svobody, je závažnější než Assisi. Assisi je historickým faktem, činem; odpověď na naše námitky vůči náboženské svobodě je ale postojem zaujímaným k principům, je vyhlášením principů a je proto vážnější! Jednou věcí je dopustit se vážného a pohoršlivého činu, a něčím docela jiným je vyhlašovat mylné a chybné principy, které v praxi způsobují naprosto katastrofální závěry!
JEŽÍŠ ZBAVENÝ KORUNY
Prozřetelnost způsobila, že shodou zvláštních okolností se před pár dny objevila kniha, kterou jsme napsali, a nese název „Zbavily Ho koruny“. Kdo? Kdo zbavoval koruny a kdo byl koruny zbaven? Kdo byl koruny zbaven? Náš Pán Ježíš Kristus. Kdo Jej zbavil koruny? Autority v dnešním Římě. A zbavení koruny se ukazuje jasným způsobem v ceremoniálu v Assisi. Ježíš Kristus byl zbaven koruny. Již není Králem. Univerzálním Králem, Králem, kterého provoláváme Králem v naší liturgii od Vánoc až po Jeho Nanebevstoupení. Všechny liturgické svátky vyhlašují kralování Našeho Pána Ježíše Krista. Od začátku do konce liturgických svátků zpíváme:
„Král Králů, Pán Pánů,“ Náš Pán Ježíš Kristus. Ale nyní místo velebení kralování Našeho Pána Ježíše Krista zde zavádějí panteon všech náboženství. A stejně jako to byly římské autority nebo pohanští císaři, kteří budovali pohanský Pantheon, pak také tento pohanský panteon dneška, místo setkávání všech náboženství, je budováno římskými církevními autoritami! Jaké ohromné pohoršení pro duše, pro katolíky, kteří již zpochybňují univerzální kralování Našeho Pána Ježíše Krista!
LIBERALISMUS
Přesně tímhle je liberalismus. Liberalismus znamená zavést svobodu člověku na Bohu, což znamená, že člověk, který věří, vyznává a doufá v naprosto jakékoliv náboženství, požívá stejného respektu jako člověk, který říká, že vyznává pravé náboženství. Podle liberalismu stát nebo občanská společnost již není schopná rozpoznat, které je pravé náboženství. Tolik se říká v dokumentu, který nám dal Řím: stát není kompetentní ve věcech náboženství a tak nemůže rozhodovat o tom, které náboženství je pravé nebo falešné a kvůli této skutečnosti je povinen dovolit v rámci „autonomní společenské sféry“ – jak to nazývají, přičemž tato autonomní společenská sféra prakticky znamená celý život státu – šíření omylů, ať už jsou jakékoliv, protože člověk má svobodu mít své vlastní náboženství. Nu, my říkáme ne, ne, ne!
A mše svatá nám dokazuje: existuje jeden zákon, zákon lásky a tento zákon lásky nám vyhlašuje Náš Pán Ježíš Kristus z Kříže. Káže nám ho. Říká nám: „Musíte být poslušní zákona lásky. Ten, kdo není poslušný zákona lásky, nezaslouží si věčný život.“ Proto jde o zákon, který zavazuje. Nejsme svobodní. Naše svaté náboženství není věcí svobodné volby, je jediným náboženstvím, jediným, které Náš Pán Ježíš Kristus vyhlásil ze Svého Kříže.
A liberalismus se stal modlou moderní doby, modlou, která je teď uctívána ve většině zemí světa, dokonce i v katolických zemích – tato svoboda člověka na Bohu, která se vzpírá Bohu, která se pokouší stvořit své vlastní náboženství, liberalismus se svými vlastními přikázáními, právy člověka, se svými sekulárními státy, sekulárním vzděláváním, bez Boha, bezbožné – to je liberalismus pro vás.
TEMNOTA V ŘÍMĚ
A jak je možné, že autority v Římě podporují liberalismus a vyznávají jej v Dekretu o náboženské svobodě? Já to chápu jako velice vážné. Řím je v temnotě, v temnotě omylu. Nikdo jej nezavrhuje. Není možné jej nezavrhovat. Jak můžeme jako katolíci a navíc jako kněží snést pohled na takovou podívanou jako v Assisi; kostel sv. Petra ponechaný buddhistům pro jejich pohanskou modloslužbu, při níž si na svatostánek Ježíše Krista, Krále Králů, umístili svou modlu, a vykonali svůj pohanský obřad před tímto svatostánkem, který byl bezpochyby prázdný, ale byl na něm postaven Buddha, jejich modla. Je to myslitelné? V katolické Církvi, v kostele Našeho Pána Ježíše Krista? To jsou fakta, která mluví sama za sebe. Neumíme si představit závažnější omyl.
Jak je to možné? Nechme odpověď na dobrém Pánu. On řídí vše, On je pánem událostí, Naším Pánem Ježíšem Kristem, On ví, co vzejde z tohoto vítězství omylu nad Římem a nejvyššími autoritami, od papeže přes kardinály až po biskupy celého světa, kteří následují tyto ideje. Skutečně totiž biskupové celého světa následují mylné ideje koncilu s jejich ekumenismem a liberalismem. Sám Bůh ví, kde to vše skončí.
VÁLKA SE SATANEM
Co se týče nás, jestliže chceme zůstat katolíky a pokračovat v Církvi, máme závažnou nepsanou povinnost, která nás zavazuje k tomu, abychom za prvé zvýšili počet kněží, kněží věřících v Našeho Pána Ježíše Krista, Jeho kralování, v Jeho vládu nad společností dle nauky Církve. Proto jsem šťastný, že zmiňovaná kniha se objevila dnes, mí drazí přátelé, aby se vám stala duchovní potravou, a abyste do hloubky pochopili, o čem je náš boj. Není to lidský boj! Jsme ve spárech satana! Je to boj, který si vyžaduje všechnu nadpřirozenou sílu, kterou potřebujeme, abychom mohli bojovat proti nepříteli, který zamýšlí zničit a vymýtit Církev, který zamýšlí zničit vše, co Náš Pán Ježíš Kristus udělal. Zamýšlel zničit Našeho Pána od chvíle, kdy se Náš Pán narodil. A nyní zamýšlí dále ničit Jeho mystické tělo, zničit vládu našeho Pána Ježíše Krista, zničit úplně všechny Jeho instituce.
Musíme si proto uvědomovat tento dramatický a apokalyptický boj, v němž žijeme, a nesnižovat jeho význam, protože ve chvíli, kdy budeme snižovat jeho význam, nebudeme už chtít bojovat, staneme se slabochy a nebudeme už mít odvahu hlásat pravdu; nebudeme už mít odvahu hlásat společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista, protože náš bezbožný a ateistický svět o ní nechce slyšet. Říkat, že Náš Pán Ježíš Kristus by mě vládnout nad společnostmi je v očích světa pošetilé. „Jste zpátečnické, nemoderní fosilie, které uvízly ve středověku“, slýcháme. „Tato nauka je vyřízená, patří do minulosti! Nechceme už slyšet o vládě Našeho Pána Ježíše Krista nad společnostmi!“
A tak můžeme mít sklon bát se tohoto veřejného názoru, který je proti nám, protože jsme za kralování Našeho pána Ježíše Krista. V každém případě nebuďme překvapeni, že jakákoliv naše demonstrace ve prospěch společenského kralování Našeho Pána Ježíše Krista jde proti armádě vedené satanem, která nás má zničit, má omezit a neutralizovat jakýkoliv vliv, který bychom mohli mít.
POKRAČOVÁNÍ BRATRSTVA
Proto jsme dnes šťastní, že můžeme vykonat tato kněžská svěcení a ve vší upřímnosti si myslíme, že není možné, aby Bůh opustil Bratrstvo sv. Pia X., které spočívá v našich rukách. Nejsem to totiž já, kdo jej založil, byl to skutečně Náš Pán, kdo jej založil za neuvěřitelných okolností. A nyní, po nějakých 17 letech existence se naše Bratrstvo rozšířilo po celém světě, a doprovázejí jej jiné iniciativy, které díky Bohu vyvstaly s námi a kolem nás: všichni řeholníci a řádové sestry, kteří jsou dnes s námi, kteří povstali jako my, aby provolali, že Náš Pán Ježíš Kristus je Králem a neopustili ho. Opustíme ho my? Necháme Ho podruhé ukřižovat? Opustíme Církev, která právě podstupuje své Umučení, a nepřijdeme jí na pomoc? A co se stane s dušemi, pokud se již nikdo neodváží vyhlašovat Božství Našeho Pána Ježíše Krista? A co se stane z duší, když už jim neposkytneme skutečnou milost, kterou potřebují? To vše je naléhavě zřejmé a tak o tom buďme přesvědčeni.
PROSTŘEDKY K POKRAČOVÁNÍ
A toto je důvod, proč je velmi pravděpodobné, že ustanovím nějaké své následníky, aby mohli pokračovat v díle našeho Bratrstva. Protože Řím je v temnotě, protože Řím už v současnosti nemůže slyšet hlas pravdy – Řím už neslyší hlas pravdy. Co tedy uděláme? Jaká je odpověď na naše výzvy? Je to již dvacet let, co jezdím do Říma. Píšu, mluvím, posílám dokumenty, abych jim řekl: „Následujte tradici, vraťte se k tradici, jinak bude Církev v troskách. Vy, jmenování nástupci těch, kdo vybudovali Církev, musíte pokračovat v budování a nikoliv v ničení!“ Jsou hluší, úplně hluší k našim výzvám.
A poslední dokument, který jsme od nich obdrželi, to bohatě dosvědčuje. Oni se uzavírají ve svých omylech, uzavírají se v temnotě a docela prostě vedou duše k apostazi, ke zničení Božství Našeho Pána Ježíše Krista. Nu, jestli to od nás Bůh žádá, nebudeme váhat opatřit si pomocné biskupy, aby pokračovali v díle Bratrstva, protože nemůžeme uvěřit, že Bůh si přeje, aby bylo toto dílo zničeno, aby skončilo, aby dále nepokračovalo a duše byly opuštěny a Církev z toho důvodu už neměla duchovní.
PODIVNÁ DOBA
Žijeme v docela jedinečné době, to si musíme uvědomit. Situace není normální a nejméně v Římě. Čtěte italský časopis „Si, si, no, no“ vydávaný drahými sestrami, které jsou dnes zde, které přijely, aby viděly Ecône a získaly nějaké povzbuzení pro práci, kterou dělají. Časopis „Si, si, no, no“ nám dává přesné informace o situaci v Římě, dokonale ohromující situaci, která nemá v dějinách obdobu! Nikdy tu nebylo nic podobného!
Nikdy! – Papež, který ze sebe dělá, jak jsem před chvílí řekl, jistý typ strážce panteonu všech náboženství, dělá ze sebe papeže liberalismu! Řekněte mi, řekněte mi, prosím pěkně – byla kdy v Církvi taková situace? Co máme dělat, když čelíme takovéto realitě? Plakat, o tom není pochyb. Pláčeme! Naše srdce truchlí, naše srdce je drceno touto situací! Dali bychom život, prolili bychom svou krev, abychom to zvrátili – ale je to tu.
BISKUPSKÁ SVĚCENÍ: BOŽÍ VŮLE
Situace je taková, dílo svěřené dobrým Pánem do našich rukou je takové, že když čelíme této temnotě Říma, čelíme zatvrzelosti římských autorit v omylu, čelíme tomuto odmítání vrátit se k pravdě nebo tradici ze strany těch, kdo se zmocnili rozhodujících míst v Římě, když čelíme všem těmto věcem, zdá se nám, že nás dobrý Pán žádá, abychom kvůli Církvi pokračovali. Proto je pravděpodobné, že než složím účet ze svého života před dobrým Pánem, budu muset vysvětit nějaké biskupy.
PROSBA K BLAHOSLAVENÉ PANĚ MARII
Mí drazí přátelé, mí drazí bratři, modleme se. Modleme se z celého srdce, modleme se k blahoslavené Panně Marii! 22. srpna pojedeme do Fatimy, abychom poprosili Naší Paní Fatimskou, aby nám pomohla. Oni neodtajní její třetí tajemství, oni pohřbili poselství Panny Marie. Není pochyb o tom, že toto poselství mělo zabránit tomu, co se dnes děje. Kdyby bylo její poselství zveřejněno, pravděpodobně bychom nebyli tam, kde jsem dnes, situace v Římě by nebyla, jaká je dnes. Papež odmítnul zveřejnit poselství Panny Marie. Tresty předpověděné Pannou Marií přicházejí: apostaze ohlášená v Písmu svatém je na cestě; příchod antikrista se přibližuje, jak je naprosto zřejmé. Když tedy čelíme této výjimečné situaci, musíme také přijmout výjimečné prostředky.
Tady to je, mí drazí bratři, mí drazí přátelé, během této mše se budeme modlit, zvláště ke svatým apoštolům Petrovi a Pavlovi, patronům Církve – kéž nás osvěcují! Kéž nám pomáhají! Kéž pro nás dosáhnou darů síly a moudrosti, abychom pokračovali v jejich díle, abychom pokračovali v díle Petra a Pavla a všech jejich nástupců. Prosme o to především blahoslavenou Pannu Marii a zasvěťme sebe, naše rodiny, naše města srdci Ježíše a Marie.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Překlad: D. Grof