Rozhovor P. Schmidbergera pro Die Welt
„Bůh nás nenechá padnout“
13. 2. 2012
Poznámka překladatele: Rozhovor jsem ponechal v původním znění beze změn.
Tradicionalistické FSSPX nechce smíření s papežem za každou cenu.
Proces smíření mezi Vatikánem a FSSPX vstupuje do klíčové fáze. Před třemi lety se FSSPX po snětí exkomunikací ze svých čtyř biskupů dostalo do novinových titulků, protože jeden z nich, britský biskup Williamson, popíral holocaust. Nyní může být brzy rozhodnuto, zda pokus papeže přivést ultrakonzervativní katolíky zpět, je úspěšný, nebo zda dojde k definitivnímu vyloučení rebelů z plného společenství Římskokatolické církve. Jeho generální představený, biskup Bernard Fellay, v Americe řekl, že poslední návrh Říma je nepřijatelný. Otci Franzi Schmidbergerovi, představenému distriktu FSSPX v Německu, se věc nezdá tak definitivní. Hovořil s ním Paul Badde.
Die Welt: V Římě přibývá náznaků toho, že nakonec může dojít k plnému smíření s FSSPX, a že by brzy mohlo mít svou osobní prelaturu, která by nebyla nepodobná statutu Opus Dei. Také se však zmiňuje, že jednání mezi Vatikánem a FSSPX selhala. Můžete to vyjasnit?
Otec Schmidberger: Kardinál Levada představil 14. září 2011 biskupu Fellayovi, našemu generálnímu představenému, „věroučnou preambuli“, jejíž přijetí je podmínkou kanonického uznání FSSPX. Hodně jsme se o tomto textu radili a došli jsme k závěru, že není přijatelný. Nakonec jsem 1. prosince já osobně doručil odpověď generálního představeného do Říma. Ten [pak] na žádost Říma dodal [ještě] upřesnění této odpovědi. Nyní s velkým očekáváním čekáme na odpověď Kongregace pro nauku víry.
Die Welt: Papež řekl, že by býval nesouhlasil se snětím exkomunikací z vašich čtyř biskupů, kdyby si byl vědom prohlášení biskupa Williamsona. Co se stane s biskupem Williamsonem po smíření?
Otec Schmidberger: Nejsem prorokem, ale věřím, že během rozhovorů o kanonické struktuře Bratrstva, které jistě nebudou probíhat jen na jednom setkání, budou účastníci také hovořit o biskupu Williamsonovi. Jistě se od něj bude očekávat, že bude poslušný pokynů generálního představeného.
Die Welt: O arcibiskupu Lefebvrovi, zakladateli Bratrstva, se říká, že „celým svým srdcem lnul k věčnému Římu“. Nesmířil by se nyní již i on sám s papežem, který tak moc nabízí ruku?
Otec Schmidberger: Není to tak jednoduché. Během vizitace našeho díla ze strany kardinála Gagnona v roce 1987 napsal arcibiskup Lefebvre kardinálovi dopis a navrhnul pro Bratrstvo kanonickou strukturu. Zároveň dal velice jasně najevo, že současný ekumenismus pod znakem náboženského relativismu, náboženské svobody, jejichž plodem je dnešní sekularismus, a kolegiality, která zcela ochromuje život Církve, jsou pro nás nepřijatelné. Bohužel i dnes, když na toto přijde, stále existují rozdílné názory s vládnoucím papežem.
Die Welt: Jaké rozumné argumenty vlastně Bratrstvo stále ještě má proti náboženské svobodě, jejíž prosazování je dnes klíčem ke světovému míru?
Otec Schmidberger: Náboženská svoboda není na prvním místě věcí praktikování, ale věcí věrouky. Odsouzení náboženské svobody ze strany papežů nikdy neznamenalo vůli nutit druhé k přijetí katolického náboženství, ale znamenalo, že by stát, v němž je většina populace katolická, měl uznat, že katolické náboženství je náboženstvím zjeveným Bohem. Zároveň může docela dobře tolerovat jiná náboženství a konfese a dokonce tuto toleranci může zakotvit v občanském zákoně.
V dnešní pluralistické době by taková tolerance zcela jistě nalezla široké uplatnění. Na druhou stranu omyl nikdy nemá (přirozené) právo. Když je však člověk schopen uznat Boha světlem rozumu a je si schopen uvědomit pravé náboženství, pak to platí i pro čelní politiky. A přesně to papežové až do Pia XII. zastávali, když odsuzovali náboženskou svobodu. Cokoliv jiného je nakonec agnosticismem.
Die Welt: Poslední papežové se všichni zaslíbili ekumenismu a dokonce i slučování konfesí v souladu se slovy Krista, která říkají: „aby všichni byli jedno“, jak se modlil Ježíš (Jan 17, 21). Co byste na to namítl?
Otec Schmidberger: Každou neděli věřící recitují: „Věřím v jednu, svatou, katolickou, apoštolskou Církev“. Modlitba Krista nemluví o skutečnosti, že se nejprve musí stát jedním. V průběhu dějin se skutečně různé skupiny znovu a znovu oddělovaly od Církve, například Řekové v 11. století a Luther se svými stoupenci v 16. století. Pro každého upřímného křesťana je to bolestné a tak se denně modlíme za návrat těch, kteří se oddělili od Církve, do otcovského domu.
Die Welt: Do dneška každá sekta troufale tvrdila, že má pravdu – a prokazovala vůči většině velký kus domýšlivosti. Arcibiskup Lefebvre byl jiný. Velmi trpěl hrozícím rozdělením a stavem nouze nevyřešeného statutu Bratrstva. Uvyklo si mezitím Bratrstvo na tento stav nouze – nebo je uvědomování si nebezpečí trvalého rozdělení stále vnímáno jako bolestné?
Otec Schmidberger: Stav nouze je stavem nouze, není normální a usiluje o normalizaci. Jak však máme dojít ke shodě se setkáními v Assisi, která implicitně (nikoliv explicitně!) tvrdí, že všechna náboženství jsou cestou ke spáse? Samozřejmě, že trpíme současnou situací, ale nekonečně víc trpíme tímto náboženským indiferentismem, který vede nespočet duší k věčnému zatracení.
Die Welt: Papež dal před třemi lety v sázku svou reputaci (a jednotu celé Církve) kvůli smíření s Bratrstvem. Co pro smíření s Církví nabízí Bratrstvo?
Otec Schmidberger: Když bude Bratrstvo kanonicky uznáno, přinese velký náboženský potenciál a velkou náboženskou sílu do celé Církve. Vidím několik církevních společenství, která se věnují věci plné jednoty mezi dogmatickou teologií, spiritualitou a liturgií a žijí tím. My přinášíme velký poklad, protože jsme od samého počátku celebrovali výlučně starobylou, nádhernou liturgii s jejím charismatem víry a svatosti.
Mimoto bude Bratrstvo papeži velkou oporou při zdolávání latentního schizmatu, které je kvůli odstředivým silám přítomné všude v Evropě. Podívejte se například na Rakousko. Jen nedávno mi jeden arcibiskup v Německu říkal, že také zde očekávají odtržení velkých společenství.
Die Welt: To však nebyla má otázka. Připomněl jsem vám, co papež riskoval kvůli smíření, a rád bych se znovu dozvěděl, co budete ochotni obětovat vy.
Otec Schmidberger: Vzdáváme se své relativní svobody, kterou jsme doposud používali pro rozšíření našeho díla po celém světě, a klademe ji do rukou papeži. Pokud jde o ostatní, není to o jakési diplomatické dohodě, ale o prospěchu pro Církev a pro spásu duší. Problémem v Církvi není Bratrstvo, ale modernističtí teologové a postupující zhroucení života Církve od koncilu.
Die Welt: Nyní dokonce i anglikáni nalézají svůj domov v katolické Církvi. Co tedy v posledních desetiletích bránilo vám cítit se v Církvi doma?
Otec Schmidberger: Vlastně stejné tendence, které přiměly anglikány utéci do katolické Církve, se od Druhého vatikánského koncilu šířily v rámci katolické Církve a vedly ke zničující ztrátě víry, k úpadku morálky a ke zpustošení v liturgii. Jen chvíli pomyslete na karnevalové mše, které dnes všude pronikají do kostelů. Podívejte, zde mám papežův proslov k zástupcům Ústředního výboru německých katolíků z 24. září 2011. V tomto proslovu říká: „Skutečná krize, které Církev v západním světě čelí, je krizí víry. Jestliže nenalezneme způsob opravdové obnovy své víry, zůstane celá strukturální reforma neúčinnou.“ Není to duch Církve, který skrze koncil vstoupil do světa, je to přesně naopak: duch světa vpadnul do Církve.
Die Welt: Neřeknu vám nic nového, když poukážu na malou část ve středu (nebo na okraji) Bratrstva, která se nebude na smíření s papežem podílet. Jste připraveni kvůli této malé části nechat smíření padnout, nebo jste připraveni se od nich oddělit?
Otec Schmidberger: Jestliže nebudou římské autority po Bratrstvu za kanonický status požadovat něco, co je proti tradičnímu učení a praxi Církve, pak nebudou žádné větší potíže týkající se regularizace. Jestliže však Řím bude požadovat, abychom bezpodmínečně přijali celý Druhý vatikánský koncil, pak nevidím možnost smíření.
Die Welt: Za předpokladu smíření: Jak se chcete odlišit od jiných skupin, které také prosazují tradici? Co po úspěšném smíření bude a zůstane specificky vaší věcí, kterou jiní nemají?
Otec Schmidberger: Našim zvláštním charismatem je formování kněží a péče o kněze. Kromě toho jsme se my v Bratrstvu zaměřili na udělování duchovních cvičení, provozování škol a také prostě na péči o farnosti, která je dnes v žalostném stavu. Jen pomyslete na svátost pokání, která například zde ve Stuttgartu až na pár hrdinských výjimek již ve farnostech není udílena. S tím upadá povědomí hříchu a potřeba spásy, stejně jako modlitba, přijímání svátostí, duch oběti.
Die Welt: Existují hlasy, které říkají, že toto úsilí papeže po smíření není ničím víc, než pouhou zkouškou ekumenismu jako celku. Sdílíte tuto představu nebo se jí bojíte?
Otec Schmidberger: Jestliže to, co vidím, je správné, pak se tohle dá vztahovat pouze na pravoslavné, ale ne na všechny rozličné skupiny protestantů. Protože pokud jde o prvně zmiňované, jde o uznání jurisdikčního primátu papeže, co se týká druhých, existují mimo to podstatné odchylky od katolického pokladu víry a stejně tak i od nauky o svátostech a jejich praktikování. My se necítíme vinní ani jednou z těchto věcí dokonce, i když jsme museli, na základě argumentů víry, vzdorovat jistým nařízením – jako bylo přijetí nové liturgie.
Die Welt: Žádný papež na vás nebral takové ohledy jako Benedikt XVI. Brzy mu bude 85 let. Obáváte se někdy, že čas může pracovat proti vám?
Otec Schmidberger: Je pravdou, že vládnoucí papež nám prokazuje jistou přízeň a já doufám, že nalezne řešení během svého pontifikátu. Na druhou stranu situace v Církvi na sebe bere každým dnem stále dramatičtější podobu, sám papež mluví o ztrátě víry velkých regionů. Nemá to souvislost s jistými výroky koncilu a pokoncilními reformami? Některým prelátům zde začíná svítat, a čím je krize delší, bude toto světlo jasnější. A v tomto smyslu pro nás čas také pracuje.
Die Welt: Co nám dává naději, že nebezpečí nového schizmatu mezi Římem a Bratrstvem by mohlo být odstraněno již do Velikonoc?
Otec Schmidberger: Bratrstvo zažilo mnoho krizí a spíše než by zesláblo, vyšlo z nich ze všech silnější. Kromě toho se, spolu se všemi svými členy a domy, 8. prosince 1984 zasvětilo a oddalo Matce Boží. Sotva věřím, že by Bůh nechal dílo Své Matky vymizet.
Zdroj: Rorate Caeli
Překlad: D. Grof